Slavné propadáky: Posel budoucnosti - konec světa, jak ho známe, v režii Kevina Costnera

Kevin Costner byl svého času uznávaný hitmaker, na něhož se houfem hrnuly davy a který si mohl díky oscarovému Tanci s vlky diktovat u stuida nekonečné podmínky. Pak přišel v polovině devadesátých let Vodní svět a sen se začal rozpadat. Costner se rozhádal s režisérem (a svým letitým kamarádem) Kevinem Reynoldsem, Reynolds naštvaně natáčení opustil a Costner dodělal Vodní svět podle svých představ. Výsledkem byl slavný propadák. O Vodním světě si však dnes povídat nebudeme. To byl totiž jen "začátek konce". Skutečné fiasko přišlo v roce 1997, kdy si vybral Costner pro svůj další režijní počin uznávaný román Davida Briana Pošťák.

V Hollywoodu okolo projektu dlouho kroužili a jednu dobu se mimo jiné o režii ucházel Ron Howard (Apollo 13, Čistá duše, Rivalové) s tím, že by do hlavní role obsadil oblíbeného Toma Hankse. Nakonec spadl postapokalyptický western do klína Costnerovi. Ten ho pojal jako velmi osobní látku – ujal se nejen režie a hlavní role, ale taktéž nazpíval finální píseň, byl jedním z producentů a do filmu obsadil své dvě děti (holčička, která zpívá americkou hymnu, je Costnerova dcera a malý kluk v posledním záběru je jeho syn).

Zpočátku to na propadák nevypadalo. Pro daný žánr přijatelný osmdesátimilionový rozpočet se podařilo dodržet a samotný příběh tuláka, který se ve zpustošené budoucnosti začne vydávat za pošťáka a tím paradoxně obnoví lidskou naději v lepší zítřky, se jevila jako ideální látka pro toho, kdo "tančil s vlky". Upoutávky však nefungovaly. Diváci na ně reagovali zdrženlivě a musely se mnohokrát upravovat (viz trailer níže). Studio se začalo bát o zisky a tak byl Costner přinucen, aby z filmu vystříhal ty nejbrutálnější záběry. Ani to Posla budoucnosti nakonec nezachránilo.

Jakmile přišel snímek do kin, stal se hotovým otloukánkem. Kritici si z něj hromadně dělali legraci a předháněli se v bonmotech na účet Costnerova ega. Diváci, ač v hodnocení o něco vstřícnější, se do kin nehrnuli. Posel budoucnosti si z celosvětových pokladen odnesl žalostných 18 milionů dolarů, což vedlo k umístění na seznam největších propadáků všech dob.

Zkáza byla dokonána na Zlatých malinách, kde "pošťák" získal rovnou pět cen - za nejhorší film, herce v hlavní roli, režii, scénář a původní píseň.

Pro Costnera to byl bolestivý zlom v kariéře. Od té doby se marně snaží naklonit si diváky zpět na svou stranu a i když se čas od času objeví v něčem zajímavějším (Muž z oceli, Skrytá čísla), hvězdné období už má oficiálně za sebou. Menším vzkříšením byl akorát western Krajina střelců, jímž se sice nevrátil na vrchol, snímek se ale zaplatil a u kritiků si odnesl dobré recenze.

Koho Posel budoucnosti nenaštval? Paradoxně autora předlohy, který byl s filmem spokojen a Costnera označil za ideálního představitele. Propad filmu je nicméně pochopitelný. Costner v něm až nezdravým způsobem promítl sám sebe (je téměř v každém záběru, takže nemá žádná další postava větší prostor) a přehnal to s vlastenectvím (pokud byste hráli hru "dáme si panáka pokaždé, když ve filmu padne Spojené státy Americké", byli byste na šrot někdy v polovině). Na druhou stranu je třeba dodat, že zdaleka nejde o takovou tragédii, jak lze vyčíst z dobových recenzí, v nichž mnoho kritiků působí takřka hystericky. Ostatně, i v naší Cinemě si kdysi film odnesl 20%.

Costner to zkrátka netrefil a ocejchování "vlky" vedlo k tvrdému soudu. Místo druhé oscarovky natočil značně nevyvážený postapokalyptický film se solidní atmosférou, mnoha záběry na třepotající se vlajku, několika směšnými scénami a nevyváženými výkony. A veřejnost mu to dala v tržbách sežrat.