Co jste nejspíš nevěděli o posledním skautovi Bruci Willisovi

Demi Moore a Bruce Willis – oslňující pár hollywoodské mašinérie, jenž byl po dlouhou dobu symbolem silného, vytrvalého vztahu. Oba jsou pro širokou veřejnost známí jako úspěšné a nestydatě bohaté celebrity. Vždy tomu tak ale nebylo, cesta ke slávě byla u obou lemována závažnými peripetiemi.

Demi vyrůstala v rodině alkoholiků a rodinné rozbroje často končívaly násilně. Její život připomínal neustálý kočovný průvod, přestěhovala se přesně čtyřicetkrát. Mimo jiné v dětství trpěla šilhavostí, problém byl sice zanedlouho chirurgicky odstraněn, než ale k zákroku došlo, nosila Demi pásku přes oko. Po několika letech si prosadila pár menších rolí ve filmu a jako dalším hercům i jí se zalíbily opojné účinky kokainu.

Bruce Willis měl v jistém smyslu také perné mládí. Celou pubertu prokoktal, díky čemuž se vrstevníkům zafixoval jako tichý asociál. Jakmile se ale dostal na divadelní jeviště, vžil se do své postavy, zapomněl na vadu řeči a plně odhalil svůj talent. Díky herectví tak koktavost brzy zmizela nadobro a Bruce se stal oblíbencem.

Poprvé se dvojice Moore-Willis setkala v roce 1987 na premiéře filmu Policejní dohled a již za několik měsíců v témže roce svůj vztah upevnila manželským slibem, který pozbyl platnosti až v roce 2000. I po rozvodu spolu však vychází nadmíru dobře a společně vychovávají tři dcery. Jako důkaz jejich přátelského vztahu je možno uvést příklad: když se Demi v roce 2011 rozvedla s Ashtonem Kutcherem poté, co prosákla jeho opakovaná nevěra, Bruce neváhal a prohlásil, že si to s kolegou pěkně zblízka vyříká (vsadím se, že rozhovor končil slovy: „yippee ki yay, mother*ucker“).

Další zajímavostí je, že hlavní mužskou roli ve filmu Duch (1990) po boku své tehdejší ženy měl ztvárnit sám Bruce, ten ale odmítl a postavu přenechal fešácké duchovní entitě jménem Patrick Swayze. Willis tímto aktem projevil důvěru ke své manželce, věděl totiž, že Swayze svými blátivými prstíky možná uhrane milióny exemplářů něžného pohlaví, Demi ale ne.

V roce 2005 byl Bruce pozván do proslulé americké talkshow Davida Lettermana. Nabídku přijal a do studia se dostavil v oranžovém obleku a s videokazetou, která měla údajně obsahovat jeho vlastní pornografické nahrávky. Celkem se mělo jednat o čtveřici snímků souhrnně pojmenovaných Bruce Willis: Authorised Private Sex Tapes. S šokující tvorbou bylo spojováno další velké „zvíře“ oboru – producent Jerry Bruckheimer, který na celý proces vzniku prý údajně dohlížel. Projekt naznačoval, že se Willis nechal inspirovat skutky Paris Hilton nebo Pamely Anderson, které své kariéry vybudovaly na videích podobného rázu. Následně byly odtajněny některé názvy jednotlivých snímků jako Passion of the Bruce (Pokušení Bruce), Die Hard with Flight Attendant (Smrtonosná past s letuškou) a do světa pronikl i odkaz na webovou stránku, kde měly být uveřejněny Willisovy orgasmické počiny.

„Bohužel“ se záhy ukázalo, že po otevření odkazu se zobrazí pouze reklama na Willisův nový film Rukojmí (2005), kde úřaduje v hlavní roli. Celá maškaráda byla pouze povedenou propagací, která však dostatečně nenapomohla úspěšnému přijetí snímku. Celosvětové tržby ztroskotaly na mizerných 78 miliónech a ani recenzenti nešetřili na kritice, takže termín „porno“ - asociovaný s tímto dílem - tak není úplně od věci.

Jak už název kapitoly napovídá, Willis opravdu Prahu navštívil a „poznával kulturní hodnoty“ naší krásné země. Konkrétně tak učinil v roce 2002 při natáčení snímku Hartova válka a slovním spojením „poznával kulturní hodnoty“ mám na mysli důkladné obrážení pražských barů a klubů. Jeho pochůzky občas končily i na neobvyklých místech, jednou ho například našla produkce v ranních hodinách ležet na lavičce ve stavu hibernace. Během natáčení prozkoumal i pestrou nabídku proslaveného českého půvabu, když se seznámil s českou modelkou Evou Jasanovskou. Dokonce významně uvažoval o koupi bytu na Malé Straně, schvalovací procesy obstarávané magistrátem se ale neustále prodlužovaly, až si svou investici rozmyslel a Praha tak možná přišla o slavného občana. Samotný film Hartova válka nesklidil příliš pozitivní reflexe, na vině může být tenze mezi Willisem a Colinem Farrellem, kteří si při natáčení vyhlásili svou vlastní válku a oba radikálně odmítli jakoukoliv budoucí spolupráci.

A opět jedna historka z show Davida Lettermana. Tentokráte z návštěvy v roce 2010, krátce před premiérou akčního trháku RED. Willis opět využil svých fantaskních nápadů a z konvenčního rozhovoru, zaměřeného převážně na rutinní proklamaci filmu, vytvořil hit internetu. Vtipná glosa byla založena na jednoduchém módním doplňku, jímž byla nefalšovaná hovězí flákota umístěná na Willisově jinak prořídlé hlavě.

Bruce touto formou odkázal na svérázný výstřelek zpěvačky Lady Gaga, která se ověnčila ošacením z masa. Herec po bujarém uvítání odkázal na zmiňovanou zpěvačku a prezentoval se jako její velký fanda. Kromě toho se rozmluvil i o nesčetných výhodách nošení hovězího masa jako pokrývky hlavy, načež si nachystal pepř, sůl, paličku a příbor a jal se svůj pokrm připravit. Finální podobu potěšeně nabídl Lettermanovi, který se nenechal zahanbit a ochutnal. Posléze však kvapně vyběhl do zákulisí, překvapivě totiž nebyl s to pochoutku polknout. Willis tak opět potvrdil své nezpochybnitelné humoristické kvality. A odvahu udělat si srandu sám ze sebe.

Poslední odstavec je pouhou malou ochutnávkou Willisových hlášek, které z něj učinily nestárnoucí legendu. Kdyby mu za každou vydařenou hlášku narostl vlas, záviděl by mu i Kamil Střihavka.

John McClane (Willis): „Sto miliónů teroristů a já zrovna musel zabít toho, co má menší nohy, než moje ségra.“

Policistka: „Tenhle kanál je vyhrazen pro nouzová volání, pane!“

John McClane: „A co myslíte, že dělám?! Objednávám si pizzu?!“

Smrtonosná past, 1988

Joseph Cornellius Hallenbeck (Willis): „Nikdo tě nemá rád. Všichni tě nenáviděj. Pose*eš to. Usměj se, čů*áku.“

Poslední skaut, 1991

Fabienne: „Butchi, čí je to motorka?“

Butch (Willis): „To je chopper.“

Fabienne: „Čí je to chopper?“

Butch: „Zeddův.“

Fabienne: „Kdo je Zed?“

Butch: „Zed je mrtvej, lásko. Zed je mrtvej.“

Pulp Fiction: Historky z podsvětí, 1994

John McClane (Willis): „Slušná trefa, ne?“

Matt Farell: „Slušná? Vždyť vy jste sundal autem vrtulník!“

John McClane: „Došly mi náboje.“

Smrtonosná past 4.0, 2007