Skloň se, Temný rytíři. Úžasňákovi jsou po dvaceti letech nejlepším komiksovým filmem historie

„Část, která mě zajímá, jsou všechny osobní věci. Snažil jsem se založit jejich schopnosti na rodinných archetypech. Od otce se vždy očekává, že bude silný, takže jsem mu dal sílu. Maminky jsou vždy taženy milionem různých směrů, takže jsem ji nechal být elastickou. Teenageři jsou nejistí a defenzivní, takže jsem ji nechal být neviditelnou a měla ochranné štíty. Desetiletí kluci jsou hyperaktivní energetické koule, takže jsem mu dal rychlost. A mimina jsou neznámá – mohou mít velké schopnosti, možná nemají žádné,“ vysvětloval Bird pro IGN své přemýšlení, když protagonistům distribuoval komiksové predispozice.

Úžasňáky navrhl roku 1992, když vstupoval do středního věku a rozmýšlel, jak naloží s kariérou aspirujícího filmaře. V oboru sbíral cenné zkušenosti od mládí, v 80. letech se podílel na Neuvěřitelných příbězích nebo na sci-fi komedii Baterie nejsou v ceně a v raných sezónách dělal poradce i režiséra Simpsonovým. Animace jej přitahovala stejně, jako mu na bedra nakládala tíhu rostoucí frustrace z toho, že své vysněné projekty nikdy nerealizuje. Své realistické superhrdiny tudíž opatřil tradičními závazky živitelů trčících v neperspektivních zaměstnáních a pomáhal si hutnými. myšlenkami, že pokud by všichni mohli být superhrdiny, nebyl by jím vlastně nikdo.

První šanci předvést se dostal v animační divizi Warner Bros., kde zaujal jeho dvanáctistránkový draft Železného obra. „Mám pocit, že Železný obr byl krok směrem, kterým jsem se chtěl vydat, protože přinesl věci jako studená válka a neměl písničky, ale zato disponoval hlavním hrdinou. Lidé ze studia to pochopili a obří robot v tom byl přitažlivý,“ líčil v rozhovoru s Michaelem Barrierem.

Tehdy nicméně narazil na chaotické produkční podmínky, které mu navenek podrážely nohy. Warneři rozpouštěli animační oddělení a Bird měl s týmem kreativních odpadlíků málo času, aby příběh o fascinujícím přátelství robota s idealistickým, v Supermanovi zhlédnutým chlapcem, stačil zkompletovat. Studio navíc odbylo propagaci a Železný obr v kinech finančně propadl. Podobně jako například Vykoupení z věznice Shawshank ovšem zářil na domácích nosičích a záhy se proměnil v milovaný titul, který kolem Dne díkuvzdání na Cartoon Network každoročně běžel 24 hodin v kuse.

Bird obnovil kontakt s dávným přítelem Johnem Lasseterem, pixarovským hlavounem a spoluautorem Toy Story či Životu brouka, a roku 2000 byl na palubě nejperspektivnější animační dílny světa. Úžasňáky mu odklepli i přesto, že jejich scénář realizoval bez znalosti limitů počítačem generované animace. V Pixaru ji na celovečerní úrovni razili od roku 1995, ale zatím se neodhodlali k příběhu s ryze lidskými postavami. Jejich fyziognomie je totiž zdaleka nejobtížnějším prvkem animace a Birdovy komplexní storyboardy a nároky na realismus si žádaly vyvinout úplně nové animátorské postupy.

„Příliš komplikované, příliš mnoho postav, příliš mnoho změn kostýmů, příliš mnoho efektů, příliš mnoho míst, příliš mnoho scén. Kdybychom dělali lidi tak, jak je dělal Pixar předtím, trvalo by to čtyři roky, než by se daly postavit postavy. Museli jsme tedy vymyslet úplně nový způsob, jak je postavit. Lidé zde, kteří jsou velmi chytří, nám řekli, že to bude trvat deset let a bude to stát triliony dolarů,“ netajil se až přemrštěnými ambicemi Bird, jenž v Pixaru poprvé vedl celovečerák jako umělec odjinud a hlavně individuálně na úrovni scénáře i režie.

A rozhodně věděl, čeho chce dosáhnout. „Dokonce i v ručně kreslených animacích jsou lidé obecně považováni za nejobtížněji proveditelné, protože každý má cit pro to, jak se pohybuje. Pokud je vaším cílem být jen zábavný, můžete udělat něco jednoduchého, jako jsou Simpsonovi a South Park. Ale pokud se snažíte být dramatický a vystavujete své postavy nebezpečí a necháte je cítit bolest, lítost a další komplexní emoce, pak musíte být velmi opatrní, jak je umístíte na plátno.“ V tom mu CGI animace samozřejmě i pomáhala, neboť umožňovala organické pohyby kamery, přeostřování a detailnost, s jakou se Bird do té doby nesetkal.

Aby byl dojem pocitově realistický, animátoři zkoumali a nahrávali vlastní pohyby, podle nichž poté rozpohybovali jinak nerealisticky stylizované postavy. „Když se podíváte na spoustu animovaných filmů, nevěnují pozornost tomu, jak se věci pohybují prostorem. Pokud něco posunete o 10 liber prostorem a pak se náhle zastavíte, působí to přestřeleně. Když přenesete váhu z jedné nohy na druhou, existuje určitý způsob, jak se to stane. V celém filmu děláme nerealistické věci, ale snažíme se věnovat pozornost skutečné fyzice, když provádíme nereálné prvky, abyste tomu věřili.“

Výsledek byl nákladný, odhadem přes sto milionů dolarů, ale rovněž mimořádný – ať už bereme v potaz pouze dlouhé vlasy pubertální hrdinky Violet, které Bird vnímal jako esenciální složku postavy a musely být co nejrealističtější. Do té doby to s lidským ochlupením a vlasy v animácích nikdo takhle neuměl. A totéž platí také pro perfektně vybalancované komiksové vyprávění pro děti i jejich rodiče. I nejmenší publikum strhne dravé a přitom přehledné vizuální zpracování a fyzické gagy. Dospělí mohou obdivovat také vztahování se k historii především televizních formátů o futuristických světech a hrdinech z tradice filmů-noir, přesvědčivé manželské peripetie související s krizí středního věku nebo obecně vyspělejší uchopení. I když příběh zůstává srozumitelně morální a směřuje k happyendu, i děti jsou často v ohrožení života padouchy, kteří po nich neváhají střílet i raketami.

Lidé se předháněli v rozeznávání zdrojů, které Birda inspirovaly, v čemž ale většinou vtipně pohořeli. „Nebyl jsem velký čtenář komiksů. Pár jsem jich přečetl, když jsem byl malý, ale opravdu mě mnohem víc zajímaly věci jako „Peanuts“ a „B.C.“ – legrační stripy. „Své hrdiny jsem do jisté míry získal z druhé ruky, z televize a filmů. Když se fanoušci ptají, jestli mě ovlivnilo číslo 47 Whoeverman, nemám ponětí, o čem mluví,“ přiznal režisér, jehož snímek nadchl většinu kritiků a na Oscarech soupeřil i o nejlepší scénář. Tedy v kategorii, kterou žádný animák nikdy neopanoval.

Úžasňákovi se ostatně stali terčem intelektuálních rozborů, nad nimiž ovšem Bird mává rukou. „Myslím, že to bylo několikrát špatně interpretováno. Někteří lidé poukazovali na práci Ayn Rand, což je směšné. Jiní předhazovali Nietzscheho, což mi také připadá směšné. Ale myslím, že naprostá většina lidí to vzala tak, jak jsem zamýšlel. Podle některých v tom byly pravičácké tendence, ale to je stejně hloupá analýza, jako kdybych tvrdil, že Železný obr byl levicový. Rozhodně jsem centrista a mám pocit, že obě strany mohou být absurdní.“

Bird film zkrátka koncipoval jako významný krok směrem k mainstreamovým animákům pro dospělé, které by netrpěly infantilností a nenacházely bezpečná útočiště ve věčně recyklovaných zápletkách. Úžasňákovi stojí v každém ohledu na vlastních nohách, od úvodních retro zpravodajských relací až po zábavné akční inscenace, které čerpají prostorovou dynamiku výhradně z unikátních fyzických dovedností svých hrdinů.

A byl to vskutku ohromující úspěch. Tržby v kinech přesáhly 630 milionů dolarů a kritické přijetí v rozhovoru příhodně shrnul sám Bird. „Časopis Premiere právě vydal retrospektivu všech hlavních kritiků v Americe a bylo to číslo 3 tohoto roku. Na webu Rotten Tomatoes, který odkazuje na recenze filmů z celé země, byli Úžasňákovi nejlépe hodnoceným filmem roku.“ Pravidelně se od té doby umisťují v různých seznamech nejlepších komiksových filmů, nejlepších scénářů či obecně nejskvělejších filmů tohoto století. A jejich éra nekončí.

Bird roku 2018 opět napsal i zrežíroval Úžasňákovi 2, které tržby jedničky zdvojnásobili. Z pohledu ocenění nestačili na originál, který měl čtyři oscarové nominace a zvítězil v kategoriích nejlepší animovaný film a nejlepší střih zvuku. Jejich přijetí každopádně zůstalo vysoce pozitivní a málokoho udivilo letošní srpnové prohlášení, že Bird chystá třetí díl. S touhle nedostižnou, silnou a elastickou rodinkou se mu daří nejlépe a ví, jak jejich schopnosti prodat publiku.

Prohlédněte si žebříček nejlepších animovaných filmů podle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.

Zdroje: Variety, IGN, Wikipedia, Kinobox