„Ne, to dělat nebudeme.“ Jenna Ortega promluvila o nepříjemném castingu se zesnulým kolegou
Ta v rámci rozhovoru pro francouzský Canal+ v souvislosti s nedávným pokračováním Beetlejuice vzpomínala na svého tragicky zesnulého kolegu Camerona Boyce. Tato bývalá Disneyho dětská hvězdička zaujala v komediálním seriálu Jessie či trilogii televizních filmů Následníci. V roce 2019, ve věku pouhých 20 let, však Boyce zemřel ve spánku kvůli epileptickému záchvatu.
„Znala jsem ho od doby, co mi bylo asi 11 nebo 12 let. O něco později, v 15 nebo 16 letech, jsme měli hrát párek milenců a v rámci castingu jsme se měli líbat. On byl o trošku starší a samozřejmě to celé bylo hodně divné. Takže jsme se na sebe jen podívali a rozhodli jsme se, že tohle dělat nebudeme,“ vzpomínala Ortega, o tři roky mladší než Boyce. „Byl moc hodný, protože mi celá ta situace nebyla příjemná a nesla jsem to hodně těžce.“
Ortega prý byla svému kolegovi velmi vděčná, jelikož upřednostnil duševní blaho před nabídkou práce, což rozhodně není samozřejmostí. Nejde přitom o jedinou chválu zesnulého mladíka, jelikož jeho rodiče před pár měsíci prostřednictvím časopisu People vyzývali i jeho další bývalé přátele a kolegy, aby sdíleli historky o jeho povaze – jen díky tomu prý jeho odkaz bude žít napořád.
Podobný případ Boyce řešil i na place svého posledního dokončeného snímku Runt. Podle jeho režiséra Williama Coakleyho byl Boyce donucen, aby se v jedné scéně líbal s tehdy čtrnáctiletou herečkou Nicole Berger. Boyce prý vyjádřil znepokojení, zdali už se nejedná o zneužívání této mladé dívky, a tak Coakley posléze podal žalobu na Harveyho a Chrystanthi Bergerovi – podporovatele filmu, kteří Boyce do líbání nutili, přičemž situace je o to zamotanější, že se jedná o rodiče tehdy mladičké Nicole.
Navzdory svému mládí se Boyce angažoval v mnoha charitativních a společensky uvědomělých projektech, takže jeho obavy ohledně duševní spokojenosti hereček působí autenticky. V takovém případě dává vzpomínání, k němuž nabádají jeho rodiče, jistě smysl a zároveň se jedná také o připomínku toho, že ne vždy je nutné se vůli producentů či jiných kravaťáků podřídit – obzvlášť pokud je ve hře lidská důstojnost a duševní zdraví.