Nejvytíženější herec vůbec? Eric Roberts odčiňuje hříchy, jimiž pošramotil vztah se sestrou Julií
Dělání, dělání, všechny chmury zahání. Robertse, jehož do talk show a na titulky časopisů katapultoval zejména akční Splašený vlak z roku 1985, dnes charakterizuje hlavně neúnavné natáčecí tempo. Jen letos se stihl podílet na sedmi desítkách projektů, z nichž už jen zřídka vypadne všeobecně registrované dílo. Jeho slavnou tvář si přece čas od času rezervují i velcí režiséři jako Damien Chazelle (Babylon), Sylvester Stallone (Expendables) nebo Christopher Nolan, v jehož Temném rytíři roku 2008 připomněl, proč si od něj mnozí v polovině 80. let tolik slibovali.
„Často jsme v mínusu, bez peněz a vyděšení. Znám lidi, kteří byli v obsazení Titanicu a nemohou zaplatit nájem,“ píše Roberts ve svých pamětech. Dávno už tudíž nečeká na vymodlené příležitosti a kývne na téměř každou nabídku, i kdyby jej snad měla přivést na natáčení do Babovřesk. „Jsem v první řadě hercem, vše ostatní je podružné,“ nechal se slyšet otec Emmy Roberts, jehož k hraní napůl přivedl problematický otec Walter.
Scenárista ze zlatých časů rádiového dramatu Walter syna k hraní na jednu stranu ponoukal, ale současně mu za to vyjadřoval pohrdání. Po rozvodu s manželkou, která Erica mlátila, Walterovi přiklepli synovo opatrovnictví. „Můj otec mě hodně naučil o tom, jak být profesionálním hercem, ale při každé příležitosti mě shazoval. Jako dítě to bylo velmi obtížné. Jak se vyrovnáte s takovým otcem? Bylo těžké to pochopit.“
Eric se odstěhoval do New Yorku, ale v patách mu byly otcovy odsuzující dopisy, které jej často obdivovaly, jindy jej však dekorovaly průměrností nebo po něm žádaly peníze. „Pořád mi chodily tisíce dopisů. Stále je mám. Bylo to šílené! Nakonec jsem si uvědomil, že lidi musíš mít rád takové, jací jsou, ale nesmíš jim dovolit, aby tě zneužívali. I když to bylo upřímné a láskyplné, působilo to nevhodně a zraňovalo to.“
Aspirující herec se přesto dokázal prosadit, první filmovou roli získal roku 1978 v krimi Král cikánů. Na hereckou mapu jej ale napevno zakreslila až biografie oscarového Boba FossehoStar 80 z roku 1983, kde ztvárnil šíleného manžela playmate v podání Mariel Hemingway. Roberts splynul s charakterem, jehož vnitřní nenávist vyústila do vražedného běsnění. „Křičel jsem na lidi bezdůvodně, zamykal jsem se v karavanu a zevnitř zuřivě kopal do dveří,“ píše Roberts o Star 80. „Začal jsem tu postavu ztělesňovat natolik, že to ohrožovalo celou produkci a rozčilovalo Fosseho.“
Renomé bad boye, jenž přijal jako denní chléb kokain, se už těžko zbavoval. A popravdě k tomu neměl dost vůle ani příležitostí. „Koks byl všude. Myslím, že když jste šli k vozu s rekvizitami na natáčení, měli tam velkou misku kokainu pro všechny. Jak jsem mohl odvést nějakou práci?“ To je pochopitelně projevovalo v osobním životě i pracovních volbách. Roberts si uvědomuje, že nasekal pár mizerných rozhodnutí. Po obdržení oscarové nominace za Splašený vlak si mohl vybírat, ale pojal to za špatný konec. Doslova se vyhádal z rolí ve filmech Quentina Tarantina či Olivera Stonea a na konkurz k Ronu Howardovi dorazil sjetý.
Z velkých rolí se často vyvlíkl proti své vůli, což dokazuje historka z knihy vztahující se ke skandálnímu filmu Martina ScorsesehoPoslední pokušení Krista. „Když mě Marty Scorsese požádal, abych se zúčastnil konkurzu na roli Ježíše ve filmu Poslední pokušení Krista, pomyslel jsem si: Tohle je moje šance vymanit se ze svěrací kazajky škatulkování a pracovat s mistrem,“ vzpomíná Roberts. „Měli jsme asi pět konkurzů a ten nejúžasnější kamerový test, jaký jsem kdy zažil, s Harveym Keitelem. Harvey je mimořádně dobrý herec, se kterým mohou ostatní herci konkurzovat nebo pracovat. Scorsese mi roli nabídl, ale na radu svého manažera jsem ji odmítl.“
Bylo mu tehdy řečeno, že představitelé Ježíše to mají herecky spočítané, čemuž Roberts uvěřil. Scorsese se na něj naštval a nikdy jej znovu neoslovil, což by se jinak prý určitě nestalo. „Ty filmy, co jsme spolu mohli natočit! Dodnes má kvůli tomu na mě pifku.“
V osobním životě se rozkmotřil se synovcem Keatonem, jehož vychovával a který od něj musel odejít. Vřelý vztah nikdy neměl ani se sestrou Julií, romantickou hvězdou 90. let a oscarovou laureátkou díky Erin Brockovich. S ní se prý dokáže bavit, ale shodli se na tom, že spolu nebudou hovořit o svých kariérách. Úspěšnou dceru Emmu rovněž pravidelně nevídá, i když vzájemně se umí podpořit.
Roku 1995 skončil ve vazbě, když napadl a ke zdi přitlačil manželku Elizu, s níž se oženil roku 1992. Na odvykačku navzdory nařízení nešel a tolerantní žena si jej po návratu vzala do parády. Stala se Ericovou manažerkou a rádkyní. Dá se říct, že v něm probudila do té doby unikavou zodpovědnost a kázeň. Odpustil mu také Keaton, hudební skladatel, jenž s ním posléze opakovaně pracoval.
Jeho nejvytíženější období v novém tisíciletí sice tvoří hlavně podružné a béčkové produkce, které v lepším případě putují rovnou na DVD, ale to ukázněnějšího Robertse vůbec netrápí. Sem tam si ostatně přivydělá i v televizi, kde sbíral úlohy v pořadech jako Kravaťáci, Chirurgové nebo Ve jménu našeho Pána. Zůstává vděčný manželce, která s ním stále žije a ukázala mu nový směr. „Upřímně, nejsem si jistý, jak to pro mě všechno dopadlo,“ tvrdí. „Kdyby nebylo mé manželky, možná bych už byl mrtvý. Vím, že to zní dramaticky, ale je to fakt.“
Prohlédněte si žebříček nejlepších herců podle databáze Kinoboxu.