Záhada Blair Witch slaví 25 let. Její sílu odvál čas, důležitější horor od té doby přesto nevznikl

Jako v případě většiny podobných úspěchů byli režiséři Daniel Myrick a Eduardo Sánchez ve správnou dobu na správném místě. A tím není myšleno, že zastihli producenta v dobré náladě, ale že jejich koncept dokonale zapadl do zeitgeistu a využil měnící se technologická a společenská paradigmata. Se stejným úspěchem by se jejich experiment nemohl setkat o pět let dříve ani později.

Záhada Blair Witch vypráví o skupince studentů filmu, kteří se vydávají po stopě provinční černé historky o čarodějnici z Blair v americkém státě Maryland, jež měla před půl stoletím unášet a nejspíš i požírat místní děti. Po rešerši v přilehlém městečku se vydávají se stany a spacáky do místního lesa, z nějž se už nikdy nevrátí. Zůstane však po nich ruční kamera, jejíž znepokojivý obsah můžeme nyní zhlédnout.

Samozřejmě ale nestačí říct, o čem tento snímek explicitně vypráví, to je jen méně důležitou částí zážitku. Fenoménem se stal až díky svému unikátnímu životu v rodícím se internetovém ekosystému a médiích, která reagovala na nekultivované reakce vzrušeného davu: Je to všechno pravda, nebo ne?

O tom, kolik lidí tenkrát opravdu věřilo, že by Blair Witch mohla být skutečná, můžeme jen spekulovat. Historický precedent však odhaluje v podobných případech tendenci ke zveličování. Ať mluvíme o divácích, kteří měli utíkat před vlakem bratrů Lumièrů, nebo posluchačích, kteří prý uvěřili Válce světů Orsona Wellese, při důsledném přezkoumání historických zdrojů zjistíme, že jde buď o zcela apokryfní historky, nebo pár kusých případů, jež neustálým opakováním ztratily své měřítko.

Záhada Blair Witch vznikala jako veřejný hoax, bylo tedy třeba, aby jí někdo bral vážně – jinak by to vše nemělo smysl a působilo trochu trapně. Když si tedy dnes čteme o tom, že studio „muselo“ po premiéře pořádat tiskovou konferenci s herci, aby dokázalo, že natáčení přežili, nejde o vymknutí situace z rukou. Představme si to spíš tak, že marketingové hlavičky nejprve záměrně vyvolaly zmatení (herci byli v reklamních materiálech uváděni jako ztracení či zesnulí), pak trpělivě vyhlížely pár lidí, co naletí, a pak promptně uspořádaly dopředu plánovanou tiskovku. Celá eskapáda pak působila šťavnatěji a úspěšněji.

Blair Witch mohla ve veřejném povědomí existovat jako skoro určitě falešný dokument, jehož autenticitě ale „někteří“ věří. Neměli bychom radši vyrazit do kina a sami se přesvědčit o tom, jestli je to opravdu tak intenzivní? Pokud nic jiného, musí to být skvělý horor! Je celkem bezpečné předpokládat, že „ti, co věří“ byli vždy z drtivé většiny konstrukt, vůči němuž se jde vymezit. V americké hororové subkultuře existuje navíc tradice performativně hororu důvěřovat, prostě protože to je legrace, i když v jádru publikum ví, že je to jenom jako.

Nezmiňujeme to proto, abychom Blair Witch nějak ponížili a připravili o její kouzlo. Právě naopak. Odhalujeme ji tím jako dokonale promyšlený event, jehož součástí je i iluze bezprostřednosti a přirozenosti. Jak pro producenty, tak pro média bylo užitečné prezentovat tento fenomén jako vzniklý přirozeně, takřka náhodou a v důsledku nečekané reakce publika, i když pravdou je pravý opak. Vše bylo důsledkem revoluční aplikace dávno známých tendencí. Tvůrci ostatně dobře věděli, co se pokouší emulovat, vždyť italští Kanibalové si podobným kolotočem falešného marketingu a rozostření hranice mezi dokumentem a fikcí zajistili pozornost už o dvacet let dřív, jen v mnohem menším měřítku.

V éře creepy past a hororových fan fiction už působí parta nesympatických Američanů prchajících před větvičkami rozprostřenými po lese poněkud přímočaře a ošuntěle. Takový je ale osud mnoha revolučních děl napojených na společenský a technologický posun, která se dočkají tolika nástupců. Dnes již nejde samotný film zhlédnout a plně pocítit jeho účinnost z doby premiéry. Můžeme se dovzdělat ohledně toho, co snímek provázelo, nemůžeme to však sami zažít. O filmech často uvažujeme jako o statických uměleckých dílech, případy jako Záhada Blair Witch odhalují opak, tedy jejich závislost na době vzniku, stavu světa i rozpoložení publika.

Rozhodně však neplatí, že mimo kontext jde o slabý film. Sice je fakt, že stranou všeho cirkusu kolem je Blair Witch vcelku „normální“ found footage horor, svůj formát přesto naplňuje velmi uspokojivě. Funkčně buduje napětí, představuje jasně definované postavy s vlastními motivacemi, technická stránka je velmi přesvědčivá… Film zkrátka šlape, jak má. Vznikal ostatně šest let od prvního nástřelu, rozhodně jde tedy o důsledně promyšlené dílo, s nímž tvůrci strávili mnoho času.

Malé měřítko produkce a hlavně všeho nadpřirozena pak může v konkurenci okázalejších nástupců působit docela uspokojivým dojmem. Právě proto, že žádný horor by si dnes nevystačí s tak málem, vzniká při sledování dojem jakési pseudoautenticity, přestože jakýkoliv opar nejasného vzniku se již dávno rozptýlil.

Je smutné si připustit, že síla Blair Witch je nepamětníkům v plné míře navždy upřena. Ale také je na tom něco romantického a vlastně krásného. Samozřejmě však, že i v době premiéry se projekt setkával s hlasitými odpůrci, kteří přesunutí těžiště zážitku takřka mimo samotný film považovali za jednu z potenciálních smrtí kinematografie tak, jak ji známe. Pro mnohé bylo velmi důležité dávat najevo, že téhle laciné a průhledné kampani nepropadají, což je ovšem pořád uvězňovalo uvnitř fenoménu a de facto dělalo součástí reklamní kampaně. Správná konspirace musí mít odpůrce! Blair Witch nešlo uniknout.

Na úspěch se nepodařilo navázat. Studio vší silou tlačilo vznik rychlého pokračování, jehož se nechtěl účastnit původní tým, pokud by nedostal víc času. Druhý díl tedy dopadl tristně a studio je s tvůrci jedničky dodnes na nože. Nikdo z nich nebyl přizván ani v případě restartu z roku 2016 a jinak tomu nejspíš nebude ani u nedávno oznámeného dalšího pokusu brand oživit. Jak ale z předchozího textu jistě vyplývá, navázat je tu takřka nemožné, protože nestačí jen adekvátně posunout příběh uvnitř filmu, ale i pokusit se stejně potentním způsobem využít svět, v němž je tento film uváděn. To nejde jen tak na povel. Blair Witch zkrátka je a nejspíš navždy bude jen jedna.

Podívejte se na žebříček nejlepších hororů podle databáze Kinoboxu.

Zdroje. Wikipedia, Kinobox