Nekonečný příběh zvládne konkurovat Pánovi prstenů. Autor předlohy film z duše nenáviděl

Když neschopný simpsonovský právník Lionel Hutz ve čtvrté sérii prohlašoval, že za návodnou reklamu kdysi podal žalobu na film Nekonečný příběh, animovaný sitcom tím odpálil dvojí vtípek. Nejenže kultovní film v americké verzi po 94 minutách opravdu skončí, ale on dokonce adaptuje pouze první půlku Endeho vrstevnaté epiky, v níž knihomol Bastian (Barret Oliver) při čtení záhadné knihy proniká do světa zvaného Fantasia a sdílí neuvěřitelné dobrodružství s chlapeckým hrdinou Atrejem (Noah Hathaway). Fantasia totiž postupně zaniká spolu s tím, jak trvale slábne lidská imaginace a ochota věřit v cokoli nadpozemského.

Zatímco Bastian se nad knihou sklání ve školním kumbálu, Atrej prochází světem pohlcovaným Nicotou během riskantní výpravy, jejíž splnění může zachránit umírající císařovnu (Tami Stronach) a tedy celou říši, již zprvu nevědomky přiživuje sám Bastian. Potkává při tom neuvěřitelné tvory včetně Kamenožrouta, moudré prastaré želvy žijící v močálech, nápomocného létajícího Falkora či služebníka temnoty Gmorka, jenž má odvážného chlapce zastavit.

Režii měl původně obstarat tvůrce menších německých produkcí Helmut Dietl, jemuž však efekty zatížený projekt brzy přerostl přes hlavu. On sám tedy i s producentem Berndem Eichingerem zavolali Wolfgangu Petersenovi, jehož k mezinárodní slávě katapultovala strhující protiválečná Ponorka z roku 1981. Po jejím náročném natáčení chtěl pracovat na něčem, co by nadchlo jeho desetiletého syna, a nabídnutá adaptace Endeho zbožňované novely z roku 1979 přišla jako na zavolanou.

S populárním spisovatelem žijícím v Římě Petersen hodlal spolupracovat, Ende obdržel 50 tisíc dolarů za práva a podílel se na scénáři. Podle Petersena, jenž se za výrobou filmu ohlížel roku 2019 pro Entertainment Weekly, však tenhle tandem nebyl kreativně udržitelný. Pro Endeho byl příběh knihy svatý a odmítal cokoli změnit. „Když jsem potřeboval něco vystřihnout, on tomu nerozuměl. S tehdejšími technickými limity jsme spoustu věcí museli vypustit,“ vyprávěl režisér, podle něhož Ende „nechápal proces výroby dvouhodinového filmu z jeho obrovské a velmi bohaté knihy.“

Poslední verzi scénáře tudíž Petersen napsal s Hermanem Weigelem a zaslal ji autorovi, jenž okamžitě zaujal nenávistný postoj. „Byl tak naštvaný, že nás hnal k soudu. Chtěl ten film vetovat, ale pochopitelně neuspěl. Nemůžete čekat, že filmová adaptace románu se obejde beze změn,“ zakončil svůj pohled režisér, jenž posléze rozběhl hvězdnou hollywoodskou kariéru. Natočil kupříkladu sci-fi Můj nepřítel, akční krimi s Clintem Eastwoodem S nasazením života, katastrofickou Smrtící epidemii či antickou Troju.

Ende, jehož kniha šla v Západním Německu na odbyt a rychle se prodalo přes milion výtisků, se s existencí filmu těžko smiřoval. „Tvůrci mou knihu jednoduše vůbec nepochopili. Chtěli jen vydělat peníze,“ citoval jeho rozhořčení už roku 1984 magazín People. Poslední verze scénáře jej rozběsnila. „Úplně překroutili význam příběhu. Fantasia se transformuje, aniž by Bastian držel jakoukoli kreativní moc. To pro mě bylo esencí knihy,“ protiřečil spisovatel Petersenovi, jenž film naopak dodnes považuje za velmi věrný knize. Ende film v rozhovoru pro Der Spiegel označil za gigantické melodrama plné kýče, komerce, plyše a umělohmotnosti.

S tím se někteří kritici po premiéře částečně shodovali. Přestože Nekonečný příběh byl s rozpočtem 25 milionů dolarů nejdražším evropským filmem historie, kouzelné praktické efekty a modely fantaskních bytostí rozpohybované loutkáři mnohým nevoněly. Známý kritik Gene Siskel si po americké premiéře, která proběhla 20. července 1984 (tři měsíce po té německé), dokonce stěžoval na pomalé tempo, čímž naplnil Petersenovy obavy. Snímek měl podle režiséra příliš „evropský nádech“ a o radu poprosil režijní megastar Stevena Spielberga, jenž obdivoval Petersenovu Ponorku. Promítl mu film a Spielberg poskytl podněty, jak materiál nerušivě urychlit a prostříhat. Za odměnu dostal možná nejvzácnější rekvizitu, talisman Auryn, který Atrej nosí kolem krku.

Americká edice byla díky Spielbergovi o sedm minut kratší než původní, tvůrci se navíc rozhodli přidat populární hudbu, která by komerční potenciál zvýraznila. Publikum během německé premiéry slyšelo pouze krásný soundtrack Klause Doldingera, Petersen ale posléze najal slavného skladatele Giorgiho Morodera, jenž dodal vlastní motivy pro vydání v USA. Složil rovněž ikonickou skladbu, kterou nazpíval tehdejší newcomer Limahl. Toho Moroderovi doporučil zpěvákův neústupný agent Billy Gaff, jenž předtím zastupoval třeba Roda Stewarta. Limahl tak odletěl do Mnichova nazpívat píseň, která rázem dobyla většinu světových hitparád a skončila v americkém sestřihu.

V USA film nakonec vydělal přes 20 milionů dolarů, tedy podobně jako v Německu, kde na něj vyrazilo přes pět milionů lidí. Z celého světa přišlo sto milionů dolarů a pochopitelně se rychle schylovalo k pokračováním, s jejichž zákazem stále naštvaný Ende nepochodil. Druhý díl roku 1989 adaptoval druhou část knihy, ale kritický ani finanční úspěch jedničky nezopakoval. Třetí díl dorazil roku 1994 se samostatným dějem, Endeho tedy krátce před smrtí možná potěšil nejvíc, i když jeho kvality opět strmě poklesly. Momentálně se pomalu chystá moderní filmová série, která by měla pojmout celý román v globálním vysokorozpočtovém měřítku.

Těžko ale zopakuje sílu originálu, který si řada pacifistů oblíbila pro jeho domnělou utopickou „protinukleární“ filosofii. Ende to sice odmítal a považoval se za apolitického autora, ale rok 1984 byl z pohledu studené války zvlášť chladný a také Alphaville se v písni Forever Young zasmušile tázali „svrhnete tu bombu, nebo ne?“ Nicota se ukázala jako zvlášť nadčasový nepřítel a snímek, při němž se dle Noaha Hathawaye navzdory fámám neutopil žádný kůň, půjde těžko plnokrevně oprášit. Už pro částečně zastaralé efekty, kdy dva lidé měli na starost pouze pohyby obočí bodrého Falkora, nebo díky nezapomenutelnému originálnímu dabingu. Herec Alan Oppenheimer sám nadaboval Falkora, Gmorka i Kamenožrouta a nakonec namluvil i několik frází vypravěče, což je ve své branži skutečně úctyhodný výkon.

Nekonečný příběh aktuálně bohužel za poplatek nabízí pouze služba Apple TV+, ale časté televizní reprízy z něj naštěstí dodnes činí povinnou kulturní brožuru mládeže. Dnes už možná nemá fanklub jako Pán prstenů a Harry Potter, Endeho a Petersenovo rozhádané dítě ale se slavnějšími fantasy v ryzí imaginaci stále drží krok. A dokud budou vznikat pořady jako Stranger Things, nic se na tom nezmění.

Podívejte se na žebříček nejlepších fantasy podle Kinoboxu.

Zdroje: Entertainment Weekly, People, Wikipedia, Kinobox