Evoluce LGBTQ+ filmů. Slavné herečce v průlomovém snímku před 30 lety zakazovali hrát

Gershon byla od mládí nadanou muzikantkou a od druhé poloviny 80. let se prosazovala také na stříbrných plátnech. Největší reklamu jí roku 1995 udělal Paul Verhoeven, i když u erotického thrilleru Showgirls se recenzenti plácali na čelo a publikum jej odmítlo vidět. Posléze kultovní snímek tak hereččin rozlet nezpečetil a její agenti vyhlíželi spásnou úlohu ve studiovém velkofilmu. Gershon, kterou Eli Roth loni obsadil do hororu Den díkuvzdání, nicméně skočila po skvělém scénáři od tehdy neznámých režisérů Wachowských.

„Byl to výborný scénář a poznala jsem, že mám co dočinění s úžasnými režiséry,“ vrátila se herečka k riskantnímu podniku v rámci podcastu It Happened in Hollywood, jehož se účastnila i její kolegyně z Pasti Jennifer Tilly. „Agenti mi to chtěli rozmluvit. Prý si zničím kariéru, nebudou mě dál zastupovat, nikdy už nezavadím o další práci, všechno možné. Řekla jsem jim, že pokud mě už nemohou zastupovat, budu si muset najít někoho jiného. Nic osobního,“ pokračovala Gershon, již Showgirls vynesly nominaci na Zlatou malinu za nejhorší herečku roku.

To její agenti brali v potaz a nechtěli podruhé vkročit do téže řeky. „Byli jako začínající režiséři. Podle nich jsem si zkusila sexuálně pikantní film a teď mě musí dostat do velké studiové produkce, bla bla. Jakmile jsem se setkala s Wachowskými, přepadlo mě takové brnění, které mívám v přítomnosti skvělých režisérů. Na konci naší schůze jsem byla na palubě,“ vyjádřila své pouto k tehdy rizikovému projektu. Filmů s LGBTQ+ tematikou vznikalo v komerčním měřítku poskrovnu, Wachowské navíc tři roky před Matrixem nikdo neznal a šestimilionová produkce mohla těžko odčinit příkoří, které agenti pociťovali po uvedení Showgirls.

Homosexuální postavy tehdy naplňovaly dvojrozměrné, zčásti parodické nároky, ve filmech na ně většinou nešlo nahlížet jako na skutečné empatické lidi. Etablující se nezávislá scéna ovšem pochybnou reprezentaci napravovala, v oblasti zobrazování sexuálních aktivit na drogách odkojené mládeže například roku 1995 zaúřadovalo nekompromisní drama Kids. Past, která se podvratně postavila ke klasičtější žánrové struktuře, a to tři dekády před letošní Zatracenou krvavou láskou, tedy zpočátku sváděla nerovný boj. „V době premiéry to skoro nikdo neviděl, neměli jsme takřka žádné reakce,“ přidala se Jennifer Tilly k ohlédnutí za filmem, který vydělal jen sedm milionů dolarů. „Situaci se ale díky tomu změnila. Lidé si neuvědomují, jaké to bylo před pětadvaceti lety. Těžko jste zakopli o nějaké lesbické linie, a když už, byly dost obscénní.“

Tilly přiznala, že i ona nevstupovala do filmu dvakrát sebevědomě. Sžíraly ji pochyby filtrované agenty Gershon a bála se o svou reputaci, již lze v Hollywoodu snadno rozbít. Nakonec zbytečně, přestože Past došla uznání až s odstupem let. Dnes patří k pionýrům LGBTQ+ tvorby, která si vyčleňuje vlastní subžánr a stále víc – v procesech víc problematických než přirozených – proniká i do „velkých studiových filmů“. Gina Gershon se o práci bát nemusela a dodnes rozvíjí plodnou filmovou i televizní kariéru. Nejvíc ji mrzí, že přišla o úlohu Trinity v Matrixu, s níž po prvotní úspěšné spolupráci s režisérským duem počítala. Letos se na ni můžeme těšit ve vedlejší roli v očekávané videoherní adaptaci Borderlands.

Podívejte se na žebříček nejlepších erotických filmů podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Movieweb, IndieWire