Festivaly a ceny16. 1. 2024
Medvěd a Ve při v Boji o moc. Tři hity si rozdaly Emmy, Elton John se zapsal do dějin
Za kategoriemi cechovních cen o mamutí velikosti Oscarů stojí komplikovaná jednání. Některé organizace mají dlouhodobou strategii udržovat počet cen na minimu, což je výhoda už pro zachování rozumné délky udílecího ceremoniálu. Předně však čím méně sošek se rozdá, tím více prestiže si značka uchová. Touto cestou se ubírá většina filmových festivalů.
Druhým extrémem je kolem sebe rozhazovat sošky jako zrní slepicím a vymyslet tolik kategorií, kolik vám fantazie dovolí. Sice si z vás veřejnost bude dělat brzy legraci, ale výhoda je, že budete mít spoustu proma zdarma. Kdo ostatně mluví o cenách víc než ti, co je vyhrají? Tohle je přístup notoricky spojovaný s hudebními Grammy a televizními Emmy.
Faktorem ale není jen vztah k veřejnosti, ale i vnitřní politika instituce. Oscary rozdává obor sám sobě a už rozčlenění kategorií ukazuje, jaké filmové profese mají dostatečně silný hlas, aby si vymohly vlastní kolonku. S tím souvisí i obtížnost změny statu quo. Na schválení totiž nikdy nečeká jen jeden návrh, takže když přijmete jednu aktivistickou skupinu, poklepe vám hned netrpělivě na rameno pět dalších, proč nebylo vyhověno jim.
Cena pro nejlepší ansámbl, jež bude udílená od roku 2026 a ponese jméno castingového režiséra (ne náhodou přichází rozhodnutí nedlouho poté, co toto odvětví vloni v rámci akademie založilo vlastní klub), je rozhodně logická. Není nová, známe ji například z britských cen BAFTA a amerických Emmy. Bude ale vzrušující přinejmenším v prvních letech sledovat, jaké precedenty se okolo ní vytvoří. Bude Akademie snadno učarovaná tím, že producent zahrne velké množství hvězd, budou se hlasující víc soustředit na objevování nových talentů, nebo budou cenit diverzitu obsazení?
A jak veřejnost tuto cenu přijme? Vzhledem k tomu, že herecké sošky jsou spolu s tou za nejlepší film tradičně těmi nejvyhlíženějšími laickou veřejností, má jistě ansámbl potenciál upoutat pozornost a stát se jedním z vrcholů večera. Zároveň ale nese určitý punc vágnosti a nekonkrétnosti, takže nás může velmi snadno ztratit. Rozhodujících bude prvních pět let – pokud se na základě vítězů stane cena nečitelnou a koncepčně nepředvídatelnou, zkrátka nám nebude jasné, proč vyhrály právě tyto filmy (či se to bude jevit zcela nesmyslné v kontextu konkurence), veškerý příslib bude fuč.
Pokud se zadaří a cena si získá zájem veřejnosti, může výrazně ovlivnit podobu hollywoodské produkce. A to k lepšímu i horšímu. Když budou Akademici oceňovat hledání nových talentů a obsazování různorodých lidí, mohou se producenti cítit motivovaní k experimentům a riskantním volbám. Jestliže bude producent vědět, že obsazením výhradně mladých krásných lidí se připravuje o šanci na Oscara, může to průmysl posunout správným směrem. No a pokud se budou sošky rozdávat za to, kolik jste nacastovali celebrit, může to naopak vést k ještě větší zatuchlosti hollywoodského rybníčku. Tenhle Oscar se tedy může stát požehnáním i prokletím. A nebo také úplnou zbytečnosti, která nás nebude zajímat.
Počet kategorií se nově ustanovuje na 24 a našlo by se hned několik uchazečů na polokulaté 25. místo. Režisér čtvrtého Johna Wicka Chad Stahelski je například jedním z nejhlasitějších zastánců ceny pro kaskadéry. O ní se mluví vskutku dlouho a Stahelski minulý rok sršel optimismem s tím, že je přesvědčen, že úspěch je jen otázkou času. Jiným kandidátem je cena za dabing, pod nímž si však v kontextu Spojených států nepředstavujme přemlouvání cizojazyčných filmů, ale spíš animaci.
Podívejte se na žebříček nejočekávanějších filmů roku podle databáze Kinoboxu.
zdroje: Variety, Oscars.com
