Nejzakazovanější film historie připravil české herečce jednu z nejhorších filmových smrtí

Guinessův rekord je sice diskutabilní vzhledem k pověsti filmů jako Kanibalové nebo Srbský film, jejichž necitlivé sdělení pobouřilo cenzory v nejméně čtyřiceti teritoriích, ale Ženy od hluboké řeky toto cenné prvenství oficiálně drží. Jistěže je cenné, neboť režiséři jako Lenzi, Joe D'Amato nebo Lucio Fulci, s nimiž Keslerová (v Itálii známá například pod pseudonymem Zora Kerová) opakovaně pracovala, o nic jiného než o kontroverzi a šokový efekt ani neusilovali. Jejich kmotry jsou možná Ruggero Deodato a zmiňovaní Kanibalové, v nichž dokumentární expedice nakrkne amazonské lidojedy, ale série dalších děl včetně Sežrána zaživa, Teror kanibalů nebo Porno Holocaust v násilí nijak nepolevila.

Ženy od hluboké řeky měly krátce po Kanibalech, kteří Deodata dostali až k soudu za domnělé zabití většiny herců, mezinárodní pozornost. A do vykuchaných střev či uřezaných genitálií se vrhly po hlavě. Název Cannibal Ferox obsahuje latinské slovo odkazující ke krutosti či zdivočení a Umberto Lenzi, jenž vedle drsných kriminálek (Napoli violenta) sám rozběhl subžánr dobrodružných filmů s kanibaly svou krotší exotickou romancí Vymítač kanibalů, vsadil vše na jednu kartu.

Přímočarý děj o trojici mladých žen, které v Kolumbii podnikají edukační výpravu s cílem vyvrátit mýtus o domorodém kanibalismu, spoléhá na morálně ambivalentní a krvavě gradovaný konflikt civilizace s předpokládaným divošstvím. K ženám se přidává nevyzpytatelný dealer Mike, jenž usmrtí domorodou dívku a svými odpornými skutky dožene situaci až do extrému, kdy sám skončí pod naostřenou kudlou a jedné z členek výpravy v podání Keslerové propíchnou prsa háky a zavěsí ji nad zem.

Působivé masky zvedají kufr stejně jako v případě Kanibalů, u nichž se lidé domnívali, že Deodato z amazonského pralesa přivezl skutečný snuff film. Lenzi v jeho stylu obstaral tendenční agitku za práva, či spíše svatý pokoj domorodců, z nichž společnost činí nehumánní bestie a sama jim likviduje životní prostředí. Pár scén dohnal na kraj únosnosti, čehož se později chytla propagace na domácí nosiče a pro snímek vznikl plakát, na němž dobře vidíme Mikea s useknutou chloubou i odhalený svršek naší herečky.

Keslerová začínala v šedesátých letech jako estrádní zpěvačka a všimli si jí až v Itálii, kde z ní její ochota dávat na odiv ženské přednosti i nepopiratelný herecký šarm udělaly exploatační filmovou divu. V tamní odpovědi na Horečku sobotní noci s názvem La febbre americana si zahrála po boku George Eastmana, s nímž poté pracovala na skandálním hororu Antropofág. Keslerová hrála jasnozřivou dívku, která i s partou vrstevníků na tajemném ostrově velmi nejasnozřivě skončí ve spárech šíleného kanibala požírajícího i těhotenský plod. U nás zazářila v dramatu Křehké vztahy, v akční krimi Řetěz nebo jako Růža v komedii Fešák Hubert.

V Itálii, kde plnila i stránky módních časopisů, jí však pšenka kvetla ještě slibněji. Béčkový titán Bruno Mattei ji obsadil do erotického klášterního hororu Skutečná historie jeptišky z Monzy a Lucio Fulci, tvůrce jednoho z nejkultovnějších hororů vůbec Zombi 2, ji nechal drsně zamordovat v pokleslejší poctě giallo hororům Rozparovač z New Yorku. Ačkoli nikdy nešlo o oceňované filmy, jež by byly součástí hlavního proudu kinematografie, jejich kultovní význam je neoddiskutovatelný a Keslerová patří z určité perspektivy k nejvýraznějším tuzemským herečkám historie.

Myslí si to minimálně režisér Roman Vojkůvka, jenž o svém idolu a letité partnerce skladatele Petra Hapky roku 2018 natočil dokument Zora Ulla Keslerová: česká královna exploatačního filmu. „Pamatuju si Cannibal Ferox, tehdy jsem ještě nejspíš nepoznal, že je to ta ‚holka z Řetězu‘. Ta scéna umučení ve mně vyvolala přesně takové pocity, jaké Lenzi v divákovi vyvolat chtěl. Šokovala mě a zdála se mi trikově dokonale provedená. V Antopophagovi už jsem věděl, že jde o Zoru Keslerovou. Samozřejmě jsem cítil a dodnes cítím hrdost, že jsme díky Zoře součástí historie světového hororu,“ sdělil Vojkůvka v rozhovoru pro magazín Patriot a ocenil hereččinu houževnatost a cílevědomost. „Zora jde do scén, při jejichž natáčení často fyzicky trpí, je pořezána, neremcá, když má strávit hodiny v nepohodlné poloze,“ vysvětlil.

Přesně takový dojem sálá z Žen od hluboké řeky, jejichž atmosféra, autenticita a vizuální styl jsou nejen v žánrovém měřítku nenapodobitelné. Bohužel to opět zahrnulo i krutost na skutečných zvířatech, čímž filmaři do svého naivního pacifistického poselství házeli vidle. „Říkám si, kdo jsou tady skuteční kanibalové,“ slavně prohlásí Robert Kerman v závěru Deodatova proslulejšího filmu, v němž se doslova zmasakruje několik zvířat a na kameru popraví prase. Zjevně to jsou filmaři, jejichž naturalistické exkurze do nehostinné džungle zašly příliš daleko. Ani zákazy v desítkách států jim ale vítr z plachet nedokázaly sebrat, dané filmy jsou pro řadu hororových režisérů vlivné a formativní a propíchnutá prsa Zory Keslerové jsou snad nejvýraznější českou stopou v globálně zaznamenaném hororu. Přeberte si takovou poctu, jak uznáte za vhodné.

Podívejte se také na žebříček nejlepších hororů podle Kinoboxu.

zdroje: Collider, Patriot, Kinobox