Skvělé Sněžné bratrstvo ukazuje mrazivé peklo. Je děsivým zážitkem, u kterého nebudete chtít jíst

Hned na začátek si asi můžeme říci, že rozhodně ano. Tragické události se totiž tentokrát ujal prověřený španělský režisér J. A. Bayona, jenž má na kontě solidní horory jako Sirotčinec a zejména survival thriller Nic nás nerozdělí pojednávající o ničivém následku tsunami v Thajsku v roce 2004. Právě u tohoto snímku režisér prokázal, že umí nejen výtečně budovat napětí a pocuchat divákovy nervy, ale navíc intenzivně ukázat ničivou sílu přírody a naservírovat hodně neveselý divácký zážitek. A přesně tyto své trumfy naplno prokazuje i ve Sněžném bratrstvu.

Přesouváme se tedy do roku 1972, kdy se členové uruguayského ragbyové týmu společně se svými blízkými vydali do Chile, ale havarovali v samém srdci chladných And. Nehodu zprvu přežilo 29 z 45 cestujících, jenže i jejich řady začaly kvůli zraněním, počasí a dalším zásahům kruté přírody klesat. Šance na záchranu se navíc po několika dnech snížila na minimum, zásoby potravin skupince začaly docházet, a tak ve vzduchu čím dál výrazněji visela možnost kanibalismu. Neztratili ovšem kvůli tomu své lidství? A kým se v horách nakonec stali?

Bayona chce pak ve španělsko-uruguayské produkci ukázat nejen nelítostnou tvář přírody, ale zejména to, kam může člověka bezvýchodná situace zavést, a jak se následně vyrovnává s pocitem viny. Španělský režisér pak tyto témata prodává v řemeslně naprosto precizním snímku, který ve svých stěžejních sekvencích téměř bere dech. A známý tvůrce tak potvrzuje, že v žánru survival patří v současnosti k naprosté špičce. Už jen samotná scéna s havárií zvládne diváka uzemnit do sedačky a z její intenzity a brutality, při níž praskají nejen části letadla, ale také kosti, vám nebude příliš dobře.

A tento nepěkný pocit v člověku zůstane prakticky po celou stopáž. Bayona totiž ani na vteřinu nepolevuje a snaží se co nejrealističtěji a s co největší věrností skutečným událostem ukázat všechna hrůzná úskalí, jimž musel sportovní tým a zbytek posádky čelit. Máme tu první nepodařené výpravy, zoufalé čekání na pomoc, ničivou sílu laviny a v neposlední řadě samozřejmě samotný kanibalismus. Právě v těchto pasážích režisér nejvíce ukazuje svou sílu, kdy dokáže výborně pracovat nejen s emocemi svých postav, ale také samotných diváků.

Člověk takřka cítí naprostou beznaděj pasažérů, kteří se zejména po zásahu lavinou dostali na totální psychické dno. A stejné pocity bude mít publikum, když se přeživší na hranici svých sil odhodlávají k ochutnání lidského masa. Díky mrazivé, ale přesto velmi citlivé a přesné režii jako by se pak tíha rozhodnutí na ony vteřiny přenesla i na samotného diváka a on takřka cítil, před jakým životním dilematem lidé v letadle stáli. Při sledování těchto scén, i když nevsází na brutalitu či zbytečnou explicitnost, pak nejen, že rozhodně nebudete mít chuť k jídlu, ale navíc na vás deprese padne naplno.

Bayonovi v jeho snaze pomáhá výtečná kamera, která dokáže dokonale zachytit krásu i nebezpečí zasněžené přírody, skvělý soundtrack a také precizní práce se zvuky. Vy tak díky detailní tvůrčí práci slyšíte takřka každičký poryv větru i nepříjemné praskání či sekání a já po dlouhé době u nějaké „netflixovky“ zalitoval, že jsem si nemohl její špičkový zvuk vychutnat v kině. Snímku pak atmosféricky pomáhá právě i španělsko-uruguayská produkce a obsazení, díky čemuž působí počin autentičtěji než známý film z devadesátých let.

Na druhou stranu Sněžné bratrstvo malinko doplácí na známý netflixovský neduh v podobě přepálené stopáže, která je zejména ve své závěrečné třetině krapet natahovaná, což se bohužel projevuje i na tempu, jež začíná v závěru dost povolovat. Bayona pak sice dokáže skvěle pracovat se zoufalstvím a dalšími emocemi nebohých charakterů, plnokrevné postavy se mu ale i přesto úplně vytvořit nepodaří. I když se je scénář snaží rozlišit a pomáhá si i mírnými problesky z doby před pádem, výraznější postavy tu chybí a ve výsledku jde spíše o zaměnitelnou skupinku o život bojujících jedinců.

Mnoho z vás by pak mohlo namítnout, že příznivcům filmu Přežít nemá nová verze letecké katastrofy moc co nabídnout, jelikož se děj logicky vyvíjí očekávaným směrem, jenž už jsme jednou viděli. Bylo by však nefér Sněžné bratrstvo tak snadno odstřelit. Film je totiž moderním survival titulem, který svou intenzitou, mrazivostí a syrovostí zvládne strhnout snad ještě silněji než před lety jeho předchůdce. Je to suverénní Bayonova práce, již přibržďuje pomalejší poslední třetina a v závěru možná až přílišná sázka na patos. Nominace na všemožné prestižní ceny, k nimž se nejspíš brzy připojí i nominace na Oscary, jsou tedy v tomto případě zasloužené.