Původní Wonka zůstává nenapodobitelnou podívanou. Na remaku si vylámal zuby i Tim Burton

Při snaze navázat na klasiku si vylámali zuby i Tim Burton s Johnnym Deppem, jejichž vlastní adaptace Roalda Dahla se na domácím trhu nesetkala s nejvřelejším přijetím. Zbytek světa byl v roce 2005 o kus přívětivější. Především proto, že originál se příliš nerozšířil mimo anglofonní svět a nebylo tedy s čím srovnávat.

Jenže to je rozhodně chyba, protože film Mela Stuarta dostává svojí pověsti. Jedná se o nápaditý zážitek plný chytlavých melodií, které zlidověly, patří mezi ně Candyman a Pure Imagination. Stejně tak je zdrojem mnoha popkulturních odkazů, jejichž zdroj doposud českému diváctvu mohl unikat.

Především se daří zachovat a v některých momentech i rozšířit kouzlo Dahlovy předlohy. Na scénáři ostatně spolupracoval sám britský autor. Sledujeme příběh malého Karlíka, jenž touží získal jeden ze zlatých lístků, který mu umožní přístup do továrny na čokoládu excentrického pana Wonky. Pět takových se skrývá v balení jeho věhlasných čokolád. Chudý chlapec má však pramalou naději, na rozdíl od bohatých dětí, jež kupují Wonkovy čokoládové tabulky po stovkách, si může dovolit jen jednu jedinou na své narozeniny.

Když už to vypadá, že se Karlík bude muset ze svého snu probrat, osud mu skutečně daruje příležitost. Spolu se svým dědečkem, jenž pro Wonku kdysi pracoval a touží jeho továrnu ještě jednou spatřit, tedy na tajuplné místo vyráží. Lidská noha sem nevkročila od doby, co nevypočitatelný vizionář propustil všechny zaměstnance. Přesto byl schopný pokračovat ve výrobě.

Karlík se před branou setkává se stejně netrpělivou skupinkou dalších výherců a jejich rodičů. A nakonec se zjevuje i samotný excentrický Wonka, jenž prozrazuje, že celá akce je vlastně konkurzem na jeho nástupce. Najednou je ve hře mnohem víc než jen vzrušující exkurze. Karlíka si navíc vezme stranou tajuplný muž a nabídne mu pohádkové jmění, pokud se mu podaří získat prototyp Wonkovy příští cukrovinky. Výprava, na jejíž každé zastávce odpadne jedno rozmazlené dítě, může začít.

Když se bavíme o tomto snímku, musíme se nevyhnutelně nechat strhnout chválou Gena Wildera. Geniální komik našel ve Wonkovi svou životní roli, jež přesně padla jeho herecké škále. Je na první pohled dětský a nevinný, netrvá však dlouho a jiskra v oku prozradí, že se v jeho hlavě děje mnohem víc.

Oproti vyloženě infantilnímu podání Deppa je Wilderův Wonka komplikovaná, nevypočitatelná a nejednoznačná osoba. Místy působí přímo nebezpečně. A ne stejně bezelstným dojmem jako Johnny, ale jako někdo, kdo má plán, který nechce prozradit. Na rozdíl od Burtonovy verze ostatně nikdy nevidíme vyřazené děti opustit továrnu – víme jistě, že vůbec přežily? Zároveň však vzbuzuje neutuchající zvědavost a touhu zjistit, kam nás může na tomhle dobrodružství zavést. Je pokušitelem i soudcem, archetypálním dítětem i otcem. Každý okamžik s Wilderem je elektrizující.

Wonku si přesto nutně neidealizujeme, jedná se o v mnoha ohledech rozbitého člověka, jak prozrazuje jeho pracovna, v níž je každý objekt přítomný pouze z poloviny. Jeho izolovanost, samota a realizace výhradně přes provoz továrny nemohou být zcela zdravé. Půlka jeho duše jako by přetékala a druhá chyběla. Je to vlastně tísnivé, i když dětské publikum to může chápat jen intuitivně.

Byla by však chyba zde s chválou končit. Vždyť Wonka se ve filmu objeví až v polovině stopáže, což je pak častá výtka publika, jež dnes přichází pouze ze zvědavosti na jeden z nejcitovanějších hereckých výkonů všech dob. Jenže sledujeme příběh Karlíka v podání Petera Ostruma. Wonka může existovat pouze jako postava v Karlíkově příběhu – nebýt chlapcovy touhy, naděje a vývoje, neměl by Wonka sám o sobě smysl. I to musí nová adaptace, jež se soustředí na raná léta samotného továrníka, jehož tentokrát ztvární Timothée Chalamet, vyřešit.

Pochválit je třeba i režiséra Mela Stuarta. Vznik filmu byl velmi komplikovaný a samotný Dahl byl z výsledku poněkud rozčarovaný. Muselo dojít k mnoha tvůrčím kompromisům a úkrokům, přesto se podařilo zachovat dost z nejasnosti a temnoty. Výsledek stojí zato, i když možná nezašel tak daleko, jak tvůrci původně chtěli. Už jen, že se podařilo včlenit pověstnou surreálnou scénu na lodi, jež se pro dětské publikum stala zdrojem mnoha nočních můr, je však takřka neuvěřitelné.

Poselství pro ratolesti je vcelku přímočaré: Rozmazlené děti končí špatně. Publikum však se snímkem strávilo tolik času, že začalo pouštět svou fantazii na špacír. Co víc se ve filmu skrývá? Něco to musí být! Filmoví diskutéři se například stále nemůžou dohodnout, jestli je příběh skrytou indoktrinační reklamou na kapitalismus, nebo naopak jeho nenápadnou kritikou.

Sledujeme přeci jen (doslova) pohádkově bohatého továrníka, jenž žije izolovaný ve své továrně, obklopený svými otro… tedy svými kouzelnými skřítky. A pořádný kus světa okolo něj, včetně jeho vlastních ze dne na den propuštěných zaměstnanců, strádá na hranici chudoby. To vyvolává otázky.

Wonkova magická čokoláda je komoditou na trhu, stejně jako samotná zlatá vstupenka, která pěti dětem slibuje únik z fádní každodennosti. Ale jen, když si koupíte některou z Wonkových sladkostí! Celé vyprávění se oddává schizofrennímu protimluvu, kdy kritizuje každý projev konzumu u rozmazlených dětí. Nicméně nakupování Wonkových sladkostí je prezentováno jako projev čisté a upřímné hravosti. Je správně, že Karlík své jediné peníze utratí za bláhovou cukrovou loterii. Konečnou zkouškou je pak udržení Wonkova obchodního tajemství, což má být důkazem Karlíkovy morální čistoty. Člověk by skoro myslel, že tenhle film zaplatil skutečný Wonka jako vlastní propagandu.

Nemluvě o tom, že Karlík žije v chudobě přímo v důsledků Wonkových činů, když továrník propustil jeho dědečka a absence hlavního příjmu strhla celou rodinu na dno. To Wonku nevykresluje v příliš dobrém světle. Ale pozor, je tu zvrat! Karlík je tím nejčistším a nejhodnějším dítětem právě díky své chudobě, neměl totiž příležitost stát se rozmazleným spratkem. Může být vlastně rád, že se Wonka okázale vykašlal na lidi, na nichž vybudoval své bohatství. Takový přístup se našemu filantropovi náramně hodí.

V tomto textu nepadne žádný rozsudek ohledně toho, jestli snímek Wonku a jeho prostřednictvím kapitalismus adoruje, nebo kritizuje. Jestli sledujeme upřímnou oslavu Wonkova království, nebo satiru. Jedná se však o úžasnou ukázku díla, do nějž možná nebyla v této míře aktivně zakódovaná specifická ideologie, přesto je natolik chytlavým odrazem našeho světa, že nám umožňuje se pouštět do nejrůznějších podnětných debat. Filmaři udělali vše pro to, aby tato mnohoznačnost v díle zůstala, ale zároveň aby se netlačila dopředu a nezabránila dětskému publiku užít si příběh v jeho základní podobě. I díky tomu si pan Wonka udržel kulturní relevanci – jak publikum stárne, může v něm objevovat nové a nové věci.

Starého Wonku můžete zhlédnout na Apple TV+ a Google Play, Burtonova na Apple TV+ a ten nejnovější se do kin chystá již za deset dní, 14. prosince. Podívejte se i na žebříček nejlepších filmů všech dob podle databáze Kinoboxu.