Morris a Herzog chtěli vykopat hrob matky sériového vraha. Herzog pak snědl svou botu

Pětasedmdesátiletý Errol Morris kdysi překonal těžký začátek své kariéry a dnes patří mezi nejrespektovanější a nejinspirativnější filmaře. Dokumentární filmy, které natáčí, stále ovlivňují řadu tvůrců a tvůrkyň. Mezi jeho dílo patří dnes už klasický dokument The Thin Blue Line, v němž autor úspěšně argumentoval proti nespravedlivém odsouzení Randalla Adamse za vraždu v důsledku zkorumpovaného systému v texaském Dallasu.

Málokdo však ví, jaký film Morris plánoval natočit, když začínal. V roce 1978 debutoval dokumentem Gates of Heaven o kalifornském hřbitovu pro zvířata. Původně nicméně začínal se svým výzkumem v Plainfieldu ve Wisconsinu, kde se zajímal o příběh sériového vraha a vykradače hrobů Eda Geina. Morrisova fascinace proslulým zločincem ho zavedla do Wisconsinu, kde realizoval řadu rozhovorů ve snaze natočit svůj první film. Jenže ho nikdy nevytvořil.

Errol Morris se narodil v New Yorku a vystudoval historii. Vystřídal několik zaměstnání, ale pak se přihlásil na univerzitu v Princetonu, kde se chtěl věnovat dějinám vědy. Protože se však nepohodl se svým učitelem, přešel do Berkeley, kde se věnoval filosofii. Už tehdy se zajímal o film a často navštěvoval Pacifický filmový archiv, kde se díval na nejrůznější filmy včetně těch, které natočil Werner Herzog.

Už během studia se Errol Morris zajímal o filosofické aspekty zabíjení, což ho přivedlo do Wisconsinu, kde dělal rozhovory se zmíněným Edem Geinem. Edward Gein, který žil na farmě se svou panovačnou matkou, náboženskou fanatičkou, vykopával a vykrádal hroby žen. Mrtvá těla čerstvě pohřbených stahoval z kůže a oblékal si je, kosti používal na výrobu předmětů do domácnosti. Později rovněž zabil nejméně dvě ženy. Své chování později zdůvodnil tím, že se mstil za to, jak se k němu chovala jeho matka, přestože o její ostatky s láskou pečoval. Přestože byl považovaný za kanibala a nekrofila, nikdy se k tomu nepřiznal. Jeho příběh ispiroval řadu filmařů včetně Alfreda Hitchcocka, který podle něj vytvořil postavu Normana Batese.

Morris byl evidentně prvním člověkem, který se o Geina zajímal, namísto toho, aby jeho životní osudy kopíroval. Mluvil s ním několikrát v roce 1975 a zkoumal historii Plainfieldu, kde i po zatčení a hospitalizaci Geina na psychiatrii žilo několik dalších vrahů. Morris tehdy platil za samorosta, který ještě nikdy nenatočil žádný film. Přestože měl hodiny materiálu rozhovorů a musel se proplížit i do nemocnice, odkud ho vyhodili, čekalo ho dokončení studia filosofie, zatímco mu kvůli práci na přípravě filmu ukončili doktorský program. Na to, aby se věnoval svému prvnímu dokumentu, toho zkrátka bylo moc.

Cesta Wernera Herzoga do Plainfieldu byla dost odlišná. Místo toho, aby se věnoval akademické dráze, začal už v pubertě natáčet svoje první filmy. Dokonce kvůli tomu chodil na brigády do ocelárny, aby si na ně vydělal. V době, kdy skončil ve Wisconsinu, cestoval po světě a vytvářel dokumenty o afrických doktorech. Přestože měli tedy oba muži rozdílné cíle, navzájem se respektovali. Morris obdivoval Herzogovu oddanost zvláštnostem světa a Herzog s ním jednal jako s rovným, přestože Morris do té doby nenatočil jediný film.

Herzog a Morris se seznámili díky Tomovi Luddymu, řediteli Pacifického filmového archivu. Společně pak probírali teorii, kterou Morris formuloval v souvislosti s hrobem Geinovy matky. Morris byl přesvědčený, že by měli kopat do okolních hrobů a vytvořit tunel, kterým by se dostali ke Geinově matce, namísto toho, aby to dělali napřímo. Herzoga ten nápad fascinoval a oba byli jen krůček od toho, aby popadli lopaty a pustili se do práce, aby otestovali Morrisovu teorii.

Když Herzog dorazil na smluvené místo, Morrise tam nenašel. Zavolal mu a zjistil, že Eroll zůstal kvůli nachlazení v Berkeley. Pak se sice do Plainfieldu vrátil, ale tentokrát bez Herzoga. Zatímco dál natáčel rozhovory, Herzog se pod vlivem atmosféry ve Wisconsinu rozhodl realizovat film Stroszek. To způsobilo napětí mezi oběma muži, protože Morris se domníval, že mu Herzog ukradl námět. Když Herzog po premiéře Stroszeka dal Morrisovi dva tisíce dolarů, aby mohl začít svou filmařskou kariéru, Eroll obálku s penězi vyhodil z okna. Herzog ji přinesl zpět a řekl: „Už to nedělej, prosím.“

Errol Morris svůj dokument o Geinovi nikdy nevytvořil ani nepublikoval jediný záběr, který pro něj pořídil. Herzog se po premiéře Stroszeka dál věnoval své kariéře, přenášel lodě přes hory a objevoval se v dokumentech, kde diskutoval o upírech. Nicméně oba se znovu setkali za kuriózních okolností. Morris v roce 1978 natočil svůj debut Gates of Heaven o zvířecím hřbitově v Napa Valley. Přestože měl omezenou distirubuci, věhlasný kritik Rober Ebert ho v roce 1991 zařadil do žebříčku deseti nejlepších filmů Britského filmového institutu Sight and Sound.

Právě v tomto filmu se ukázala Morrisova přirozená schopnost rozmluvit lidi na kameru namísto do té doby preferovaného postupu cinema verite Edgara Morina a Dzigy Vertova. Morris zkrátka posadil lidi před objektiv a nechal je vyprávět, ovšem s velmi promyšleným záměrem. Právě tento nový způsob, který působil osvěžujícím dojmem a přinesl nové poznatky i výsledky v rámci tvorby dokumentářního filmu, dnes budí lítost nad tím, proč Morris nikdy nevytvořil svůj film o Geinovi, který se tak na sto tisíc způsobů stal legendou, nepochopeným zvrhlíkem, vrahem i obětí. Ale jeho hlas nikdy nezazněl.

Přestože to Herzog nikdy neplánoval, nakonec pro Morrise udělal ještě jednu věc. Před lety prý prohlásil, že pokud Morris někdy dokončí nějaký film, sní svou botu. Tom Luddy vzpomínal, že šlo o způsob konfrontace, Herzog to prý řekl, aby kolegu povzbudil, a Morris tvrdil, že se nic takového nikdy nestalo. Nicméně na premiéře filmu Gates of Heaven v roce 1978 Herzog skutečně na pódiu snědl svou botu, což zachytil jiný dokumentarista Les Blank. Navzdory úchvatnému přátelství dvou významných filmařů, kteří se zapsali do historie kinematografie, Herzog a Morris společně nikdy nic nenatočili. Ani nevykopali.

zdroje: The New Yorker, Collider, IMDb