Mickey Mouse slaví 95 let. Nejznámější animovanou figurku nenakreslil Walt Disney
Mickey Mouse je dnes všude, o to se jeho mateřská firma postarala. Můžeme sledovat reportáž z války v Jemenu a ve skupině sirotků zahlédneme dítě s disneyovskou myší na triku. Jedná se o důsledek intenzivního merchandisingu, jehož cílem je expandovat do každého koutu světa. Přitom to začalo tak nevinně!
Walt Disney byl ambiciózní umělec a obchodník s cílem proměnit svou upřímnou lásku k animaci v nejlukrativnější možný byznys. První krok k tomu byl animák Parník Willie, jenž vznikal zkraje zvukové éry, když byl Walt uhranutý Jazzovým zpěvákem. Jedná se o první zvukový film s Mickeym, jenž se dostal do skutečné distribuce. Předcházelo mu několik experimentů, jež se však dočkaly jen velmi limitované prezentace, dnes se tedy nepočítají jako skutečný debut.
Předním cílem bylo nabídnout komplexní animaci doprovázenou synchronním zvukem, což vyžadovalo mnoho trpělivosti a neúspěšných pokusů. Animace v kinematografii nebyla novinkou, dokonce ani zvuková, Disney se však rozhodl dosáhnout technického maxima. Vsadil na užití chytlavé hudby a navíc rozeznal potenciál dětského publika. To možná nedisponuje vlastní peněženkou, má však úspěšné metody, jak se vloupat do těch rodičovských.
Na snímku tehdy sedmadvacetiletý Disney pracoval tajně, stranou svých hlavních zakázek pro zavedená studia. Pomáhal mu stejně starý přítel a kolega Ub Iwerks. Stačí letmý pohled na portfolia obou mužů a je jasné, že styl kresby jednoznačně odpovídá druhému z jmenovaných. Přestože Disney animovat uměl a v raných fázích své firmy se účastnil výrobního procesu, zároveň rozpoznal talent druhých a dal mu dostatečný prostor (kritici by řekli, že si ho přivlastňoval). Walt Disney ve skutečnosti není ani autorem svého stylizovaného podpisu, s nímž se dodnes setkáváme v různých variantách loga jeho firmy.
Parník Willie rozhodně nevznikal s tím, že by se Disney chystal s Mickeym ztotožnit identitu své firmy. To vyplynulo až z jeho úspěchu a z Disneyho notorické sentimentality. Animák už z dnešního pohledu působí banálně a přímočaře, přesto nepostrádá kouzlo. Ikonickou se stala hlavně úvodní scéna, v níž vidíme myšáka pískat si nad kormidlem, zatímco ho energicky doprovází píšťaly parníku. Zbytek snímku se Mickey handrkuje se skutečným kapitánem, kočičákem Petem, který po něm vyžaduje plnění mnohem nepříjemnějších úkonů. Děj se místy rozpadá do skoro abstraktních scén, jež slouží jako záminka k předvedení skeče či hudebního čísla.
Jedná se o typickou ukázku dobové komedie založenou na vzepření se autoritám a následném, z dnešního hlediska překvapivě agresivním pošťuchování. Mickey není ani tak kladný hrdina, spíš vykutálený šibal, který chce uniknout povinnosti. Širokému publiku z nižších tříd, pracujícímu v továrnách a dílnách, byly podobné emoce velmi povědomé. Myšákova hra na kapitána v sobě má navíc kus trademarkového disneyovského snění o dobrodružství a lepší budoucnosti, jak o nich Walt vždy rád mluvil. Přesto Mickey nakonec skončí u hromady brambor se škrabkou v ruce a nezbývá mu než se sobě zasmát.
Zajímavostí je, že se ve snímku setkáme i s Minnie Mouse. Prakticky každý slavný animovaný panďulák se časem dočká „druhé polovičky“, Mickey je z nich však jediný, kdo ji měl úplně od prvního okamžiku.
Mickeyho oficiální debut měl velký úspěch a Disney na něm mohl vystavět své impérium. Mickey Mouse je ideální maskot v tom smyslu, že si s ním nespojujeme žádné konkrétní charakteristiky – na rozdíl od Bugse Bunnyho či kačera Donalda ho neprovází žádná povaha, agenda ani specifický narativ. Mickey z Parníku Willie neurčil žádný pevný trend, jak by se myšák měl chovat, a tak to zůstalo dodnes. Může být v každém okamžiku právě tím, co Disney potřebuje.
Přesto možná studio trochu zalitovalo, že svou tvář tak důsledně ztotožnilo s tou Mickeyho. Už půl století Disneyho nástupci úpěnlivě lobbují za prodlužování copyrightu na Parník Willie, jenž měl dávno vypršet. Snímek by pak vstoupil do veřejné domény a s jeho ikonografií by mohl pracovat každý. To by znamenalo, že Disney přijde o jádro svého merchandisingu. Nebylo by to nic, co by firmu existenčně ohrožovalo, přesto nepříjemná situace.
Kvůli Mickeymu se už ve Spojených státech doslova přepisovaly zákony, ale zdá se, že vůle vycházet korporaci vstříc začíná polevovat. Nutno podotknout, že copyright se týká pouze zpodobnění Mickeyho Mouse v této jedné grotesce, jež se poněkud liší od Mickeyho Mouse tak, jak ho známe dnes. Ovšem i ztráta této podoby je něčím, čemu by se Disney rád vyhnul. Přesto je dost dobře možné, že Mickey brzy uteče z korporátního zajetí a bude tu pro všechny. Po stovce let konečně unikne své pracovní šichtě.