Hrozba jaderné války v úsměvném podání. Zapomenuté Matiné je filmový klenot

K takové poctě nebyl v Hollywoodu nikdo vybavený lépe než Joe Dante. Jakožto učeň kultovního béčkaře, režiséra a producenta nízkonákladových filmů Rogera Cormana, vždy choval vášeň pro pokleslejší, leč upřímné formy filmové zábavy. Debutoval roku 1978 hororem Piraňa, na který Hollywood navazoval ještě v minulé dekádě (Piraňa 3D a Piraňa 3DD), a v 80. letech režíroval pozdější kulty jako Kvílení vlkodlaků či Badatelé, popřípadě okamžité kasovní úspěchy Gremlins a Vnitřní vesmír.

Na Matiné se vrhl po premiéře druhých Gremlinů spolu s jejich scenáristou Charlesem S. Haasem. Problémy s financováním třináctimilionového rozpočtu neochotně vyřešil distributor Universal Pictures, jenž uhradil plnou částku. Nešlo sice o kdovíjak vysokou sumu a obsazení vévodil tehdy nesmírně populární John Goodman, jenže film měl oproti předchozím Danteho projektům zúženou cílovku. 

Odehrává se roku 1962 ve floridském Key West. V době, kdy mezinárodní napětí eskaluje přemisťováním sovětských jaderných hlavic ke kubánskému pobřeží, se člen námořní pěchoty a otec pubertálního protagonisty Genea Loomise (Simon Fenton) přesouvá z floridské základny do epicentra kubánské krize. Gene, jenž na základně zůstal s mladším bráškou a úzkostnou matkou, má však jiné problémy než vize atomového hřibu. Jednak se mu začínají líbit děvčata ve škole, jednak se třese nedočkavostí na příjezd hororového režiséra Lawrence Woolseyho (Goodman), jenž v Key West osobně uvede svůj monstrfilm Mant! Název vystihuje zápletku, kdy dojde ke spojení lidské (man) DNA s mravenčí (ant).

Oddechový snímek perfektně reflektuje dobu, již pro změnu utvářel strašák studené války. Ta už v průběhu padesátých let zakořenila v popkultuře a v podstatě zažehla subžánr sci-fi hororů, jejichž zápletky se odvozovaly od možných dopadů radiace a vojenských experimentů. Woolsey, jenž se chová jako přerostlé dítě propagující svůj film i za užití vynalézavých podvodů, ztělesňuje generaci entuziastických filmařů v čele se zmíněným Cormanem (autor filmů jako Útok krabích monster nebo The Wasp Woman) či Williamem Castlem (Třaslavec, Shanks).

Woolsey přetváří hrozbu jaderného úderu, která prostupuje i každodenní školní docházku v podobě náhlých evakuačních cvičení, do ryzích cinefilních zážitků. „Nemůžu uvěřit tomu, že jste dospělý,“ říká mu fascinovaný Gene, jenž v něm nalézá náhradu za otce. Pro kreativního režiséra je to v kontextu filmu největší možná pochvala. Do kinosálu, kde má mít Mant! premiéru, dorazí s předstihem a vybavuje ho technickými serepetičkami, které publikum vtáhnou do děje. Na každou sedačku kupříkladu umístí zařízení, které dá v přesně načasovaný moment slabý elektrický šok. Zdokonaluje rovněž akustiku a zvukové efekty, čímž odkazuje k systému Sensurround, který Universal vyvíjel v 70. letech a jenž rozvibroval sedačky u blockbusterů jako Zemětřesení (1974) nebo Bitva o Midway (1976).

Promítání Mant! zabírá celá druhá polovina stominutového filmu a Dante do něj nápaditě otiskl nahromaděné osobní vztahy postav i lavinu odkazů na tehdejší dobu a kinematografii. Kinosál se stává popkulturním chrámem, který se z bezpečného útočiště před nástrahami reality mění v její ultimátní prožitek. Kvůli režisérovým nezvladatelným vychytávkám a paranoii jednoho ze zaměstnanců, přesvědčeného o zažehnutí jaderné války, vzniká zábavný chaos připomínající katastrofické filmy. 

Dnešní optikou, kdy debata o jaderném zbrojení a zastrašování narůstá kvůli rusko-ukrajinskému konfliktu, se Matiné jeví jako ideální relaxační protipól k vážnému Oppenheimerovi. O závažných věcech pojednává s lehkostí nenáročného odpoledního představení v kině, kde publikum vášnivě reaguje na ty nejpokleslejší, a přitom nejvíc ryzí filmové podněty. Anglické slovo matinee ostatně značí právě odpolední představení.

Film docení hlavně milovníci kinematografie, jimž neuniknou ani sofistikovanější a skryté pocty. Původní soundtrack Jerryho Goldsmithe ostatně doplňují upravené melodie z padesátkových monstrfilmů jako Tarantula, The Deadly Mantis, Netvor z Černé laguny nebo Návštěva z vesmíru. A pokud jste tyto kultovní perly viděli, pak si Matiné vychutnáte jako málokterý nostalgický retro film.

Obavy z úzkého cílového publika se sice potvrdily a snímek v kinech vydělal jen 9,5 milionu dolarů, ale mezi těmi, kdo ho v průběhu let viděli, se těší skvělé pověsti. Na Rotten Tomatoes zvedá palec nahoru 93 % z 41 recenzí a dva největší kritici své doby, Roger Ebert a Gene Siskel, mu po premiéře udělili vysoké hodnocení 3,5 ze 4. Vyzdvihli, že se během představení neustále potutelně usmívali. A přesně to lidé i dnes potřebují jako sůl.