5 filmů, které čelily nenávisti ještě před premiérou. Ať už zaslouženě, nebo ne

Je otázkou, do jaké míry si za vlažnější přijetí může samo studio. Šeptanda, že pětka Jonese není zdaleka taková pecka, jakou by si rozlučka s Harrisonem Fordem zasloužila, se vynořila dávno před premiérou. Místo aby u Disneyho budovali hype našlapanými trailery a snažili se pochybnosti rozmělnit, pustili Indiana Jonese a nástroj osudu do Cannes, kde podle očekávání velkou vlnu nadšení nevyvolal (kdo si upřímně myslel, že zrovna tam bude pro podobný druh podívané správně naladěné publikum, měl by dostat padáka). Kdyby studio zmíněnou předpremiéru vyměnilo za extra práci na digitálních efektech, jež mají k dokonalosti daleko, udělalo by lépe.

Pátý Indiana Jones tak vstupoval do kinosálů s cejchem průšvihu. Přitom zdaleka nejde o první snímek, jemuž se to povedlo a k němuž skalní fanoušci dopředu cítili antipatie. Následující pětice to dopředu, minimálně v rámci internetových diskuzí, prohrála. Což však neznamená, že filmy poté neuspěly.

Začneme kouskem, jehož premiéra nás teprve čeká. Druhý Gladiátor je na jednu stranu vyhlížený projekt, protože pořádně velkolepé sandálové filmy už se dávno netočí. Současně se však mnozí nemohou zbavit dojmu, že tohle pokračování filmový svět opravdu nepotřebuje. Jednička je dokonale uzavřený příběh a panuje obava, že půjde o nastavovanou kaši, která navíc v očích řady diváků a divaček nemůže přijít se stejně charismatickým hrdinou, jakým byl Maximus Russella Crowea.

Nikdo samozřejmě neříká, že nakonec nepůjde o dobrý film. Ostatně, u Ridleyho Scotta jeden vážně nikdy neví, jak snímek dopadne. Pocit, že jde o zbytečný projekt, je nicméně snadno pochopitelný.

Mělo jít o oslavu ženství v rámci první marvelovky s hrdinkou v hlavní roli, místo toho snímek čelil vlnám nenávisti. Zaprvé za to mohla sama Brie Larson, která v některých rozhovorech před premiérou působila na milovníky Marvelu příliš arogantně. A pak tu byli komiksoví puristé, jimž se nelíbilo, že Captain Marvel, původně muž, je ve filmu ženou. Snímek tak ještě před premiérou čelil „review bombingu“, kdy je dílo záměrně hodnoceno extrémně negativně těmi, kteří ho zpravidla ani neviděli.

Navzdory tomu si nakonec Captain Marvel odnesla z kin přes jednu miliardu dolarů. Samotná Larson nicméně zůstala u velké části fanoušků a fanynek v nelibosti a navzdory tomu, že hraje významnou postavu, se objevila jen ve dvou filmech (vyjma sólovky v Avengers: Endgame).

Temný rytíř Christophera Nolana dnes platí za klasiku, která patří mezi nejvýznamnější filmová díla posledních 20 let. Před premiérou to tak však nikdo neviděl. A mohl za to jediný herec – Heath Ledger. Když se ukázalo, že se tento hezounek ujme role prince zločinu, milovníci předlohy měli téměř pěnu u pusy. Dokonce ve velkém dávali online nejrůznější Legderovy fotografie (patřičně amatérsky upravené) jako Jokera, aby dokázali, jak moc se herec na roli nehodí.

Dnes už víme, že se nemohli víc mýlit. Z Temného rytíře se stal celosvětový megahit, Ledger byl za svůj výkon oceněný Oscarem (bohužel in memoriam, neboť nešťastnou náhodou zemřel před premiérou) a navzdory počáteční skepsi je dodnes mnohými vnímaný jako nejlepší filmová verze šíleného klauna.

Jak rádi bychom řekli, že za předpremiérovou nenávistí hrané verze Malé mořské víly je něco víc než barva kůže hlavní hrdinky. Ale bohužel. Ariel tmavé pleti v podání Halle Bailey bohatě stačila k tomu, aby bylo dopředu filmu vyčítáno... Vlastně úplně všechno. Sem tam někdo trefil hřebíček na hlavičku (třeba to, že by u Disneyho vážně nemuseli hrané remaky tak dojit), obecně se však odsouzení filmu neslo v rasistickém duchu. Výsledná půlmiliarda na tržbách je tak vlastně ještě úspěchem, i když je viditelný úpadek (hrané remaky disneyovek s přehledem dávají i miliardu).

V době, kdy ještě na YouTube existoval palec dolů, byl první trailer na ženský reboot Krotitelů duchů nejnenáviděnějším videem vůbec. Téměř každý dopředu očekával, že film nebude fungovat, protože na sílu přepracovává původní koncept. A tentokrát měli fanoušci pravdu.

Restart skončil jako nevýrazná a nevtipná komedie, kterou sice američtí recenzenti vesměs chválili, ale byli jediní; snímek v kinech propadl. Problém nicméně nebyl v tom, že se mužský tým vyměnil za ženský (leč to bylo jedním z katalyzátorů původní kontroverze), ale fakt, že šlo o nudný a zbytečný film, jenž působil dojmem, že na slavné a milované značce jen parazituje.