Nejzajímavější díla Stephena Kinga, která stále čekají na zfilmování

Kostlivec je pouze desetistránkovou povídkou o muži, jenž psychoterapeutovi popisuje hrůznou rodinnou minulost. Všechny tři děti mu v kojeneckém věku zabila nestvůra vylézající ze skříně, která nyní prahne i po jeho krvi. Režisér Rob Savage (koronavirový horor Host) přepracoval krátký a úderný příběh do takřka stominutového snímku, v němž základní duchařský motiv povedeně rozvádí.

Něco podobného lze aplikovat i na další přehlížené texty, jimiž King už od počátků kariéry a pod pseudonymem Richard Bachman přesvědčoval o svém neobyčejném vypravěčském nadání. Následující povídky a romány se zatím dočkaly maximálně krátkometrážního zpracování, ale šikovní scenáristé a scenáristky by jejich podnětné koncepty jistě dokázali rozvést do důstojných mainstreamových adaptací. Řada spisovatelových méně známých povídek jako Gramma nebo Náklaďáky se ostatně také dočkala zfilmování.

Jedno z nejpůvodnějších děl, které King napsal jako Richard Bachman, vyšlo ve zmiňovaném souboru povídek Noční směna. Sci-fi příběh pojednává o bývalém astronautovi Arthurovi, jenž si z poslední vesmírné mise odnesl nežádoucí následky. Z kůže na rukou mu pučí oční bulvy náležející mimozemskému vetřelci, který hodlá prostřednictvím Arthura realizovat své zlověstné plány.

Povídka dodnes patří k těm nejčtivějším z mistrova pera a dočkala se už tří adaptací. Pokaždé však šlo o krátkometrážní snímky, přičemž jeden z nich realizoval roku 2017 český režisér Robin Kašpařík. Patnáctiminutový snímek Jsem brána se celý odehrává z pohledu protagonisty a užívá uhrančivou videoherní technologii fulldome.

Svůj vůbec první román King napsal už na univerzitě kolem roku 1967 a jeho téma se minimálně z hlediska vývoje žánrové kinematografie ukázalo být nadčasovým. Děj se odehrává v budoucnosti, kdy totalitní vláda pravidelně nutí sto pubertálních chlapců k účasti na pěším pochodu z Maine na Floridu (kolem 2200 kilometrů). Akci vysílá národní televize a háček tkví v tom, že chlapci nesmí zastavit nebo zpomalit pod čtyři míle za hodinu. Kdo toto pravidlo poruší, toho přítomní vojáci zastřelí. Vítězem přitom může být pouze jeden.

Příběh vycházel z tehdejšího strašáka vietnamské války, kam sotva plnoletí mladíci rovněž mířili pochodovat na smrt. Žánrově však King předběhl podobné a převážně béčkové náměty, v nichž se budoucí společnost baví i zastrašuje krvavými hrami a které kinematografii zaplavovaly od 70. let. Ať už šlo o exploatační Cestu gladiátorů 2000 z roku 1975, Běžícího muže rovněž dle Kingova románu nebo o populární Battle Royale, již v minulé dekádě vykradly Hunger Games.

Téma se tak může jevit jako přežité, ale ve správném provedení by mohlo rezonovat podobně jako například „taneční“ dystopie Koně se také střílejí z roku 1969. O zfilmování měl zájem režisér Vykoupení z věznice Shawshank a Zelené míle Frank Darabont, jenž si udržoval práva po deset let, ale z neznámých důvodů se k realizaci nikdy nedostal.

Povídka poprvé zveřejněná v již neexistujícím magazínu The Twilight Zone je jedním z Kingových nejpopulárnějších sci-fi textů. Ve vzdálené budoucnosti se lidstvo dokáže teleportovat na jiné planety, ale nesmí při tom být ve stavu vědomí. Na první cestu na Mars se připravuje také rodina obchodníka Marka Oatese a King v povídce vysvětluje historii vynálezu a děsivé následky pro ty, kteří vesmírem cestují při vědomí. Příběh rovněž vyšel v souboru povídek Mlha.

Díky hutnému kontextu, stále lákavému futurismu a šokujícímu závěru má The Jaunt filmařům co nabídnout. O adaptaci měl roku 2015 zájem režisér Andy Muschietti, jenž následně zfilmoval román To. Tvůrce Walking Dead Dave Erickson zase od roku 2021 slibuje televizní sérii, která stále nepřichází.

Povídka ze sbírky Nightmares & Dreamscapes, která vyšla roku 1993, spojuje vysoce aktuální a fantastické téma. Sheridan se potřebuje zbavit dluhů u mafie a unáší děti, které dohazuje zaměstnavateli zapletenému v obchodování s lidmi. Jeho čerstvou zakázkou je chlapec, jenž na veřejnosti tvrdí, že ztratil svého Popsyho. Až při přepravě v dodávce Sheridan zjišťuje, co je Popsy vlastně zač.

Námět zapojuje upírskou tematiku, která byla v osmdesátých letech populární a jejíž vliv trvá dodnes. Adaptace by se dala pojmout různě. Buď jako čistokrevný horor ve stylu nadpřirozené verze Stopaře, nebo jako černá komedie ve stylu Farga. Sheridan je ostatně tragicky tvarovaná postava, která nechce vědět detaily o osudu dětí, a konfrontace s krvelačným stvořením spěchajícím na záchranu chlapce by mohla vyústit v kreativní moralitu.

Jeden ze čtyř románů obsažených ve sbírce Čtyři po půlnoci má všechny Kingovy tradiční hororové propriety. Originální zasazení do tajuplného knižního labyrintu, trauma z dětství, s nímž se musí protagonista Sam Peebles vyrovnávat, a nestvůrnou entitu, která se živí lidským strachem a ztělesňuje Samovy vytěsněné deprivace. 

Námět by se pochopitelně dal překlopit do akčního creature feature jako v případě filmu Relic, odehrávajícího se v podzemí muzea. King však vyprávění opatřil i působivou psychologií a napsal vrstevnatý příběh, který by vzhledem k úspěchu filmové adaptace To nemusel zapadnout.

Ústřední příběh Kingova čtvrtého povídkového a románového souboru Všechno je definitivní pojednává o teenagerovi Richardu Ernshawovi, jenž žije v utopii. Má vše, co si jen zamane. Dům, auto, neomezený přístup k hotovosti a k hudebním hitům, které se ještě ani nedostaly na veřejnost. Na oplátku musí pouze vytvářet podivné nákresy a zasílat je e-mailem „zlým“ lidem vytipovaným organizací, která Richarda zaměstnává.

Ernshawovy kresby totiž nahlodají lidskou mysl a dotyčné osoby přimějí spáchat sebevraždu. Protagonista je tzv. breaker schopný narušit hranici mezi různými světy, čímž se román vztahuje k sérii Temná věž. Příběh je sice dost minimalistický a vystačí si s málo kulisami, ale jeho myšlenka a nekompromisní forma si o převedení na stříbrná plátna nebo do televize přímo říkají. Bytost, která dokáže přimět své oběti k sebevraždě, ostatně loni s úspěchem představil horor Úsměv.

Pro jeden ze svých nejoceňovanějších románů z posledních dvaceti let se King inspiroval klasikami od Lovecrafta nebo Mary Shelley. Duchovní Charles Jacobs ztratil po smrti manželky a syna svou víru a začíná experimentovat s elektřinou, s jejíž pomocí chce mrtvé oživit. Nedopatřením však otevře bránu do života po životě, který se rovná nefalšovanému peklu.

Jde o depresivní a temné čtení, kde zachmuřenému Jacobsovi dělá společnost například bývalý žák, z něhož se stal kytarista závislý na heroinu. O zfilmování měl zájem tvůrce minisérii Svědectví (podle Kingova románu) Josh Boone, po němž převzal iniciativu Mike Flanagan. Ten momentálně chystá rozsáhlou adaptaci Temné věže a na Revival se bohužel pozapomnělo. Třeba ne navěky.