Hraný Mario byl největší průšvih Hollywoodu. Herci se opíjeli a Nintendo stáhlo práva

Se 48 % na tuzemské ČSFD a pouhými 29 % pozitivních recenzí na Rotten Tomatoes se snadno zapomíná, že Super Mario Bros. byl roku 1993 také přelomovým a nadčasovým filmem. Šlo o vůbec první hranou celovečerní adaptaci videohry, a to rovnou té nejpopulárnější. Maria vymyslel roku 1985 designér Šigeru Mijamoto ze společnosti Nintendo a italsko-americký instalatér expandoval do multimediální série videoher, tištěných příběhů či merchandisingu. 

Práva na filmové zpracování si za dva miliony dolarů pořídil Roland Joffé, režisér ceněných dramat Vražedná pole a Misie, jenž založil produkční společnost Lightmotive. Nintendu chtěl přiklepnout plnou kreativní kontrolu, ale japonská firma věřila v obchodní a kulturní autonomii své nejprestižnější značky. „Ten film podle mě nahlíželi jako zvláštní stvoření a zajímalo je, jestli bude samo chodit, nebo ne,“ prozradil Joffé pro magazín Wired. Lidé od Nintenda tehdy nemohli předvídat, jaké Frankensteinovo monstrum v hollywoodské továrně na sny vznikne.

Scénář nejprve zpracoval oscarový Barry Morrow, jenž příběh Maria a Luigiho připodobnil k duševní odysee svého Rain Mana. Joffé však vyžadoval tradičnější adaptaci a kolem projektu se začali točit scenáristé včetně Jima Jenneweina (hraná verze Flinstoneových) a Eda Solomona (Muži v černém). Solomon zůstal pod finální verzí podepsaný společně s Parkerem Bennetem a Terrym Runtem (Tajemná schůzka), kteří v průběhu preprodukce dostali padáka a poté se opět vrátili.

Neustále obměňovaný příběh se nakonec inspiroval dinosauří zemí v čerstvě vydané hře Super Mario World a představil dva brooklynské instalatéry, kteří pro záchranu unesené dívky proniknou do paralelního podzemního světa Dinohattan. Tomu vládne diktátor Koopa a populaci tvoří potomci dinosaurů, kteří přežili dávný dopad asteroidu a čekají na příležitost proniknout zpět na zemský povrch.

Joffé najal manžele Rockyho Mortona a Annabel Jankel, kteří natočili thriller Hlásím svou smrt a pilotní díl kyberpunkového seriálu Max Headroom. Ti hodlali snímek pojmout jako prequel k videohře, který nebude zahrnovat její design a dějové linie. „Kdybychom o to stáli, natočili bychom animák,“ prozradila Jankel pro Variety u příležitosti nedávné speciální projekce filmu, již na 30. výročí uspořádal Quentin Tarantino ve svém New Beverly Cinema. Morton záhy připomněl vystřiženou závěrečnou scénu, v níž Maria a Luigiho navštíví zástupci společnosti Nintendo a jejich dobrodružství chtějí převést do videohry. „Vysvětluje se tím, proč film nenásleduje herní příběh. Ztratilo se to v překladu,“ obhajuje režisér s tím, že snímek měl být jakýmsi metapředobrazem hry.

Studiové zásahy ve střižně byly špičkou pyramidy problémů, jež produkci doprovázely. Tvůrci utráceli spoustu peněz za ztřeštěné kulisy a jejich absurdní vize kombinovala energii Falešné hry s králíkem Rogerem, kostýmy Šíleného Maxe a dystopické podzemní společenství jako z Blade Runnera. Do toho se drasticky měnil scénář, což rozčilovalo režiséry i herce. „Dva týdny před startem natáčení se kompletně přepsal scénář. Producenti mi zakázali mluvit se scenáristy,“ vzpomínal Morton. Bojoval za zachování řady scén, pro něž už vystavěli rozsáhlé kulisy, vyrobili masky a prostetické končetiny ještěřích monster.

„Herci a herečky se samozřejmě upsali původnímu scénáři,“ přešel Morton na zvlášť ožehavé téma. Produkce sehnala velká jména a Bob Hoskins (Mario), John Leguizamo (Luigi) a Dennis Hopper (Koopa) do rolí přirozeně zapadli, ačkoli jim šla z okolního chaosu hlava kolem. „Nejhorší věc, kterou jsem natočil? Super Mario Bros. To byla noční můra,“ nešetřil Hoskins roku 2007 kritikou pro The Guardian. „Natáčela to manželská dvojice, jejíž aroganci zaměňovali za talent. Po tolika týdnech je vlastní agent vyrazil ze zákulisí. Zatracení idioti,“ ulevil si herec, jehož proslavila zmiňovaná Falešná hra s králíkem Rogerem a jenž se nemusel maskovat, aby zavalitého instalatéra s knírem připomínal.

Ještě před premiérou si pro Los Angeles Times přisadil Hopper, jenž ztvárnil další psychopatickou karikaturní postavičku. „Režiséři neposkytují rozhovory?“ tázal se reportéra. „To je ta nejchytřejší věc, jakou učinili,“ tvrdil známý hollywoodský potížista z Bezstarostné jízdy, Apokalypsy a Nebezpečné rychlosti. S kritikou neustal ani roku 2008 pro AV Club, kde sepsul nekonečné sedmnáctitýdenní natáčení (původně mělo trvat pět týdnů). Tentýž rok vystoupil v talkshow Conana O’Briana a vzpomínal, že jeho tehdy šestiletý syn nechápal, proč ztvárňuje tak příšerného chlápka. „Abych ti mohl koupit boty,“ řekl prý Hopper synovi, jenž mu s dětskou upřímností odvětil, že je zas tak nutně nepotřebuje.

Hoskins a Leguizamo se prý raději opili a mezi záběry holdovali whiskey, což ostatně vystihuje výslednou podobu filmu, který mísí dětinskost s temnými motivy a je nepřetržitou změtí chaotického pohybu. Nebylo nic platné, že stál na přechodu mezi praktickými-analogovými a digitálními efekty a pojmul spoustu složitých trikových záběrů, které se poté v Hollywoodu staly standardem. Nemilosrdné recenze ho rozcupovaly a z rozpočtu kolem 45 milionů dolarů se z kin vrátilo jen 38, tudíž šlo o naprostý propadák.

„Po Super Mario Bros. na nás Hollywood zanevřel,“ řekl pro Variety režisér Morton, jenž se věnuje produkci televizních reklam. Jankel se vrátila až roku 2017 s dramatem Tell It to the Bees s Annou Paquin. Oba se smutně ohlíží za bolestivým zážitkem, který se jim vymkl z rukou a k němuž se odhodlali příliš brzy. Videohry tehdy rodičům vadily, protože děti je upřednostňovaly před domácími úkoly. Film navíc zčásti cílil na dospělé publikum a doplatil na to, že filmaři se k podobné látce neuměli postavit. 

Videoherním adaptacím se ostatně nedařilo dalších třicet let a postupně zklamávaly filmy jako Doom, Lara Croft, Max Payne nebo Street Fighter, který přišel hned následující rok (1994). Nintendo se po Mariově fiasku vyděsilo a okamžitě přestalo licencovat filmová práva jakémukoli studiu. Jedinou výjimku tvořila série Pokémon, která se dostala i do kin. Některé své charaktery včetně Donkey Konga rovněž uvolnily pro hranou komedii Pixely s Adamem Sandlerem, která však, hádáte správně, propadla u publika i u kritiky. 

Současné klima nicméně videohrám přeje a herní průmysl s ročním obratem 350 miliard dolarů zašlapává kinematografii do země. Opatrné Nintendo začalo vystrkovat růžky a Pokémon: Detektiv Pikachus Ryanem Reynoldsem byl roku 2019 velkým hitem, který vydělal 433 milionů dolarů. Daří se navíc i konkurenčním značkám jako Ježek Sonic a The Last of Us, tudíž se letos v dubnu do kin po třiceti letech ostudy vrátil také Mario. Animovaná novinka Super Mario Bros. ve filmu završuje obchodní vazby mezi Nintendem a Universal Pictures, které Maria začlenilo jako atrakci do svých zábavních parků a jež vlastní animované studio Illumination. To je zodpovědné za sérii Já, padouch a Mimoni a s Nintendem spolupracuje k absolutní spokojenosti japonské společnosti.

Animák je v tuzemských kinech od 6. června a naplňuje zcela opačný scénář než třicet let starý otloukánek. Za prvních pět dní vydělal po celém světě 377 milionů dolarů, což znamená nejlepší animovaný otvírák v historii před Ledovým královstvím 2. 

Film, na němž se podílí hvězdná dabérská sestava včetně Chrise Pratta, Setha Rogena či Any-Taylor Joy, si za jediný den připsal lepší tržby než Mario z roku 1993 za celou dobu. Ten však zůstává svého druhu kultovním počinem, o čemž svědčí i nadšený aplaus na Tarantinově projekci. „Vytvořili jsme něco veskrze originálního i navzdory tomu, že jsme vycházeli z videohry. Byla v tom zábava, sci-fi, fantasy i romantika. A podle mě jsme ve všem uspěli,“ vzpomínal Morton, podle nějž odvedli skvělou práci i herci a který je na film zpětně pyšný. Otázkou je, jak to vidí různí diváci a divačky, zda zpětně objevili původní režisérský záměr, nebo jestli se na dílo dívají se směsicí výsměchu a „provinilé rozkoše“ nad tím, jak je špatné.