Scénáře bude psát umělá inteligence, ale scenáristům to nevadí. Bojují totiž na více frontách

Kolem hollywoodských scenáristů je v posledních měsících hodně rušno. Odborová organizace Sdružení amerických scenáristů (Writer’s Guild of America, navíc ještě rozdělená na západní část v Los Angeles a východní sídlící v New Yorku) totiž opět hrozí stávkou. To se stalo naposledy na přelomu let 2007 a 2008 a kvůli více než tříměsíční stávce tehdy filmoví i televizní producenti přišli o stovky milionů dolarů, podle některých reportů dokonce až o dvě miliardy. Rozhodně tedy není v ničím zájmu, aby se něco podobného odehrálo i letos.

Zástupci scenáristických odborů tedy v posledních týdnech horlivě vyjednávají s producenty, konkrétně s Aliancí filmových a televizních producentů (AMPTP). Dlouhodobě platná smlouva mezi oběma institucemi totiž skončí 1. května a není divu, že scenáristé touží po vyšších gážích, příspěvcích na zdravotní či penzijní pojištění a koneckonců i po lepších podmínkách na pracovišti.

Hlavním sporným tématem jsou však tantiémy (v zámoří se jim říká „residuals“), které dříve scenáristům chodily pokaždé, když v televizi opětovně běžel nějaký jejich starší film či seriál. V případě streamovacích platforem však žádná podobná dohoda nefunguje, a tak se tvůrci obvykle nemohou radovat z toho, že se diváci a divačky k jejich dílům opakovaně vrací. A aby těch problémů nebylo málo, stále hlasitěji se hovoří o nástupu umělé inteligence (AI), jež by scenáristy mohla do určité míry nahradit. Sdružení amerických scenáristů kupodivu není proti, tedy aspoň ne zcela.

Donedávna všichni očekávali, že scenáristické odbory se jednoznačně postaví proti používání umělé inteligence při psaní scénářů. Za zavřenými dveřmi mohli vyžadovat její regulaci nebo rovnou úplný zákaz v tomto odvětví umělecké činnosti. Scenáristi se však rozhodli vzít producentům vítr z plachet tím, že oficiálně uznají smysluplnost AI a sami se ji rozhodnou využívat.

Pod podmínkou, že scenáristé nepřijdou o svá jména v titulcích (a samozřejmě ani na výplatnici), totiž Sdružení amerických scenáristů podle webu Variety doporučilo svým členům a členkám, aby při práci na nových dílech používali nástroj ChatGPT. Pokud by se projekt zrodil v hlavě studiového pohlavára a ten by nechal umělou inteligenci kompletně napsat scénář, musel by text následně předložit lidskému scenáristovi ke kontrole, přičemž tento člověk bude uvedený jako jediný scenárista díla.

V obou případech se tedy chce scenáristické sdružení zjevně vyhnout tomu, aby se u každého díla rozdělovala práce (a nedejbože výplata) mezi lidi a stroje (respektive autory daného softwaru). Klíčovou myšlenkou je tvrzení, že umělá inteligence sama o sobě nemůže vytvořit „literární“ či „zdrojový“ materiál, tudíž ji nelze považovat za autora.

Zveřejněná doporučení samozřejmě nejsou nijak závazná, přesto se odborové organizaci daří zarámovat diskuzi způsobem, jenž je pro její členy výhodný. Producenti totiž rázem nemohou říct, že mají k „nenasytným“ scenáristům náhradu v podobě AI, jelikož sami scenáristé mohou umělou inteligenci využívat, a tudíž výsledná díla zkvalitňovat.

Jedná se tedy o další připomínku toho, že s AI musíme do budoucna počítat čím dál víc. Už teď se tato technologie ve filmech a seriálech používá třeba pro automatizované omlazování herců a hereček, což nám už za pár měsíců připomene výrazně mladší Harrison Ford v pátém dobrodružství Indiany Jonese, nebo pro hlasové vzkříšení nežijících umělců jako v případě Andyho Warhola či Anthonyho Bourdaina.

Moderátor a filmový kritik Ben Mankiewicz (mimochodem vnuk Hermana J. Mankiewicze, spoluautora scénáře k Občanu Kaneovi) se na webu The Guardian k nové technologii postavil poměrně smířlivě. Její užitečnost vidí především ve chvílích tvůrčího bloku, kdy umělá inteligence dokáže přijít s několika nápady a rozhýbat tak kreativitu lidského mozku.

Spousta jiných osobností z oboru však argumentuje tzv. šikmou plochou – kde se používání umělé inteligence nakonec zastaví? Zůstane u užitečné pomůcky obohacující audiovizuální tvorbu netušenými možnostmi, anebo dojde k jejímu zneužití na úkor skutečných filmařů, ať už žijících, či zesnulých? Na tyto otázky se snaží odpovědět odborníci a odbornice z mnoha oborů, přičemž filmová i seriálová produkce není výjimkou.

Čtyřdílná série Bastardi líčí katastrofální stav českého školství a problematické soužití bílých Čechů s Romy. Filmy samotné mají ale především katastrofální uměleckou kvalitu. Problematické je nejvíc to, že ukazují spoustu nesmyslů, které se nemohou stát.