Oscara prý vyhrávají spíše jednoduchá dramata podle skutečných událostí. Co to znamená pro letošní ročník?

Rozdání nejprestižnějších filmových cen za rok 2022 je za dveřmi, a tak stojí za to si připomenout, jaké snímky mívají u oscarové Akademie největší úspěch. Předpovědět vítěze sošky pro nejlepší film je stejně ošemetné jako tipovat výsledky fotbalu či hokeje, na základě určitých indicií však můžeme určit, kdo má přece jen o trochu větší šanci než jeho konkurenti. Přístupů je hned několik.

Známý profesor filmových věd Carl Platinga totiž přišel s myšlenkou, že Oscara za nejlepší film obvykle získá jednoduchý, přímočarý titul s morálně jednoznačným vyzněním. Naopak složitější, zamotanější a ve svém poselství těžko čitelné snímky se sice mohou dočkat nominace, avšak pravděpodobně skončí v poli poražených. Platingovými slovy tedy „Akademie upřednostňuje morální inspiraci před morální výzvou“.

Sloupkař Nicholas Goldberg tuto Platingovu hypotézu rozvinul do analýzy pro web Los Angeles Times. Podle něj je oscarová historie plná momentů, kdy jednodušší a historicky obvykle méně významný snímek převážil nad výraznou autorskou výpovědí. V roce 1966 muzikál Za zvuků hudby porazil drama Doktor Živago, o dva roky později upřednostnila Akademie kriminálku V žáru noci před Absolventem a Bonnie a Clyde, ikonickými díly nového Hollywoodu.

V roce 1977 Rocky vyfoukl sošku Taxikáři, roku 1990 přejel všechny soupeře nekomplikovaný Řidič slečny Daisy. Příklady z posledních let zastupuje čtyři roky stará výhra Zelené knihy oproti Romě či BlacKkKlansmanovi a koneckonců i loňské vítězství hřejivého dramatu V rytmu srdce oproti mnohem temnější Síle psa.

Samozřejmě nelze říct, že by se něco takového dělo každý rok – už jen proto, že až z historického odstupu můžeme nahlédnout, které dílo je výrazně komplexnější a přínosnější než jiné. Jde tedy především o trend, nikoli o pravidlo a samotní členové a členky Akademie si to pravděpodobně uvědomují.

Vždyť v posledních letech Oscara za nejlepší film vyhráli Parazit a Země nomádů a zařadili se tak po bok prvních dvou Kmotrů či Půlnočního kovboje, kteří nejcennější sošku také získali.

Platingova hypotéza tedy neplatí vždy, přesto ji rozhodně nelze zamítnout. Až děsivě pragmaticky se k tématu vyjádřil filmový kritik Kenneth Turan: „Akademie mluví o umělecké dokonalosti, ale také se skládá především ze zástupců Hollywoodu, a ti prostě mají rádi především hollywoodské filmy.“

S několika zajímavými tabulkami přišel datový analytik Stephen Follows. Podle jeho analýzy z roku 2018 hrálo velkou roli při oscarových nominacích v hlavních kategoriích hodnocení od kritiků i uživatelů databáze IMDb. Mezi hodnocením odborné i laické veřejnosti šlo vysledovat korelaci a oscarových bojů se pak účastnily tituly, jež se zpravidla dočkaly od obou skupin největších pochval.

Na tom by nebylo nic překvapivého, zajímavější je však fakt, že mezi snímky nominovanými v posledním půlstoletí na Oscara za nejlepší film byly z 95 % tituly nacházející se v první padesátce nejpozitivněji recenzovaných děl daného roku, avšak pouze 27 % z těchto nominantů se zároveň probojovalo do kasovně nejúspěšnější padesátky. To znamená, že oscarová Akademie složená z dřívějších laureátů a dalších odborníků je celkem zajedno s recenzenty, avšak jejich vkus se může výrazně lišit od preferencí řadových diváků a divaček, jejichž peněženky obvykle rozhodují o úspěchu či neúspěchu daného titulu v kinech.

Německá veřejnoprávní televize DW (Deutsche Welle) se v roce 2019 rovněž vyjádřila k danému tématu. Podle jejích zjištění je nejlepším receptem na zisk Oscara natočení dramatu podle skutečných událostí. Žánrové zařazení mezi dramata totiž vykazuje jen 19 procent snímků, které se o nejcennější sošku mohou ucházet, avšak právě čistokrevná dramata vítězí v 38 procentech případů. Akademici tedy dramata upřednostňují třeba před komediemi, jejichž šance na výhru je mnohem nižší. Stejně tak i historické filmy, biografie a romance mají větší naději, než jaká by odpovídala jejich procentuálnímu zastoupení mezi natočenými filmy.

Atraktivitu snímku zvyšuje i to, pokud díla vychází ze skutečných příběhů. Přitom už ale není tak podstatné, zdali se filmová verze úzce drží skutečnosti, anebo z ní jen volně vychází – označení „podle skutečné události“ totiž vede k tomu, že jej bereme vážněji a můžeme si z něj odnést silnější poselství než z přiznaně smyšleného vyprávění.

Dalšími prvky, které podle analytiků DW fungují, jsou hodnotový důraz na čestnost (což odpovídá zmíněné jednoznačnosti morálního poselství), adaptace literární předlohy či strhující výjevy krajiny. Osvědčil se prý i hořkosladký konec, avšak ne na úrovni ambivalentního vyznění celého díla, ale kvůli vydolování ještě pár slziček z publika jako třeba při Frodově odplouvání v závěru trilogie Pán prstenů.

Obzvlášť v poslední dekádě se přitom jako překvapivě častý prvek úspěšných filmů ukázal alkohol. Filmy Zrodila se hvězda, Zelená kniha, BlacKkKlansman, Vice, Roma či Bohemian Rhapsody ve větší či menší míře obsahují postavy, které často sebedestruktivně řeší své problémy prostřednictvím lihovin.

Deutsche Welle uzavřel své zkoumání konstatováním, že šanci na zisk Oscara se zvyšuje uvedením snímku do kin koncem roku, aby jej akademici během hlasování v lednu a únoru měli ještě v živé paměti. Téměř nutností je též speciální kampaň, o níž jsme psali třeba v souvislosti s překvapivou nominací Andrey Riseborough na nejlepší herečku.

Co to znamená pro šance letošní desítky nominantů na Oscara za nejlepší film? Výběr mimo jiné obsahuje dva zcela typické zástupce zmíněných opačných pólů. Top Gun: Maverick představuje pravověrný hollywoodský spektákl ze staré školy, v němž jasně načrtnuté postavy publikum baví a rozhodně ho nenechávají na pochybách, komu fandit. Oproti tomu TÁR je velmi komplexním dílem, z něhož nelze jasně vyčíst ani vztah režiséra a scenáristy Todda Fielda k titulní postavě, natož aby diváci a divačky jednoznačně věděli, jaký postoj by k viděnému „měli“ zaujmout.

Tom Cruise si stojí dobře i z hlediska hodnocení na recenzním webu Rotten Tomatoes, z oscarové desítky je totiž na druhém místě za Vílami z Inisherinu. Rozdíly jsou však malé a hned sedm snímků se pyšní více než 90 procenty pozitivních recenzí. Pouze druhý Avatar, Elvis a Trojúhelník smutku schytali přísnější hodnocení a pomyslný palec nahoru jim uděluje „pouze“ něco přes 70 procent recenzentů.

Silným a jednoznačným morálním poselstvím, slavnou literární předlohou i strhujícím audiovizuálem se může pochlubit adaptace románu Na západní frontě klid, oceněná i jako nejlepší film v rámci britských cen BAFTA. Na Zlatých glóbech uspělo Spielbergovo vzpomínání s názvem Fabelmanovi a černým koněm může být angažované drama Women Talking spoléhající se na sílu románové předlohy (navíc podle skutečné události) i výrazný ansámbl charakterních hereček.

Podle sázkových kanceláří je však za suverénního favorita považovaný strhující žánrový mix Všechno, všude, najednou, který v sobě jednak snoubí snadno čitelné poselství i hlubší a ambivalentnější myšlenky pro náročné publikum, hlavně ale uspěl v hlasování všech čtyřech amerických profesních ceších producentů, režisérů, scenáristů i herců. To se dosud povedlo pouze čtveřici filmů (Americká krása, Tahle země není pro starý, Milionář z chatrče a Argo), přičemž všechny se následně dočkaly i ceny pro nejlepší film…

Letošní výběr tedy obsahuje velké množství titulů, které splňují hned několik výše zmíněných charakteristik předurčujících díla k oscarovým úspěchům. Na jednu stranu se tak ukazuje, že analýzy Stephena Followse, Deutsche Welle i Nicholase Goldberga nejsou postavené na vodě, zároveň však nezbývá než vyčkat do poslední minuty, jak letošní (bezesporu vyrovnaný) ročník nakonec dopadne.

Jedna z nejslavnějších knih všech dob se dočkala už třetího zfilmování. Je určitě nejbrutálnější, ale ne nejlepší. Tento díl bude i tom, jak se dá filmovat válka.