„Nadlidská fyzička mě nezajímá, připravím se, jak postava opravdu potřebuje,“ říká hvězda druhého Gladiátora Paul Mescal

Začíná éra Paula Mescala. Čerstvě sedmadvacetiletý irský herec, který letos dokázal uzmout Tomu Cruisovi nominaci na Oscara, začal ve velkém plnit přední stránky filmových i lifestylových magazínů. Jedni ho označují za jednoho z nejtalentovanějších herců své generace, druzí za rodící se sexsymbol. Přitom zatím hrál jen v relativně okrajových produkcích, jako byl seriál Normální lidé či loňské chválené, ale skromně distribuované drama Aftersun.

To se ale již brzy změní, Mescal totiž stane v čele dlouho očekávaného druhého Gladiátora Ridleyho Scotta. V mnoha ohledech je důsledným nástupcem Russella Crowea. Na první pohled jde o méně uhlazeného muže s výrazným dialektem, který ale umí zahrát křehkost a zranitelnost. Mescal a Gladiátor už nyní žijí v dokonalé symbióze, veřejnost poznává novou tvář a filmoví nadšenci se díky obsazení Mescala přestávají na projekt dívat skrz prsty.

Přestože se ještě nerozjely kamery, marketing už se začíná roztáčet na plné obrátky a Mescalovo charisma bude jistě v médiích využito v plné míře. Internet nyní obletěly úryvky z rozhovoru pro The Hollywood Reporter, kde se mladý Ir vyjádřil k ožehavému tématu tělesných standardů ve filmech. „Někdy se na něco dívám a říkám si: ‚Tenhle člověk nevypadá opravdově,‘“ postěžoval si a dodal, že tomu by se rád vyhnul. „U filmů, jako je ten náš, a u komiksovek někdy existuje soustředěnost na fyzičku, což osobně nepovažuji za podnětné. Samozřejmě, že pro některé role je potřeba určitý typ tělesné robustnosti, ale zajímá mě to jen do té míry, aby to odpovídalo realitě oné postavy,“ pokračoval Mescal.

Rozhodně přitom není zagroškudla. Nebýt zranění během pozdního dospívání, byl by dnes profesionálním sportovcem, protože se věnoval galskému fotbalu a stále si uchovává atletickou figuru. Nebrání se ani tomu, aby se na roli v nějaké míře fyzicky připravil: „Ten chlápek musel bojovat a být pořádná bestie. Ještě uvidím, jak to má vypadat a jak to má působit, a přizpůsobím se tomu, co budu cítit jako nutné.“

Možná se to jeví jako zbytečné téma, když Russell Crowe v původním Gladiátorovi rozhodně nevypadal, jako by posilovna byla jeho druhým domovem. Ve skutečnosti však podstoupil intenzivní trénink, podle přání Scotta ale bylo cílem dojít k uvěřitelnému vzezření. Maximus měl být fit jako profesionální římský voják, neměl mít tělo současného modela ani bodybuildera.

Za dvacet let se toho ale hodně změnilo, především vlivem superhrdinských filmů. Z Chrise Pratta se stal sexsymbol desátých let, když pro roli ve Strážcích Galaxie shodil břicho a z dřívějšího baculatého komika se stal nabušeným frajírkem. A to aniž by dávalo velký smysl, kde hrdina trávící dny a noci v kokpitu vesmírné lodi ke svému pekáči buchet vlastně přišel.

Marketing mnoha filmů minulé dekády byl založený na sdílení videí z fitcenter a tělocvičen, kde se hvězdy se svými soukromými trenéry chlubily neuvěřitelnými výkony. Ty samozřejmě nemohou být replikovány běžnými lidmi s jejich pracovním harmonogramem a rozpočtem. Po období obdivu a potlesku přišlo vystřízlivění, veřejnost začala víc zkoumat nelidský dril, jaký musel herec podstoupit kvůli pár vteřinám bez trika. Fyzická podoba celebrit je navíc ovlivněná i krátkodobou dehydratací a speciálními postupy usilujícími o maximální efekt v momentě natáčení, přičemž nejvyrýsovanější vzhled je možné udržet jenom pár dní. Ani Chris Hemsworth tedy nevypadá ve svém běžném životě jako Thor.

Mescal jistě nebude mít problém vyjímat se na plátně dobře, nemusí pro to ani dělat o mnoho víc, než co je jeho běžnou tělesnou rutinou. Možná proto je ale důležité, že se vymezuje proti minulé dekádě, která stavěla na nerealistické fyzické vizáži. Snímek by měl být uvedený do kin 24. listopadu 2024.

Soudní proces s bývalým politikem Dominikem Ferim je pro Česko podobně významný jako proces s producentem Harveym Weinsteinem v USA. Od počátku hnutí MeToo v roce 2017 jsme se ale už díky desítkám dokumentů dozvěděli mnoho o obětech sexualizovaného násilí. Dá se z nich naučit, co jako veřejnost nemáme dělat a říkat, a čemu naopak věnovat pozornost.