Netflix se pokouší natočit skutečnou Hru na oliheň. Vypadá to na pořádný průšvih

Hra na oliheň sleduje hrdinu, který spadl takřka na dno společnosti a nezbývá mu nic jiného, než se pro potěchu elit účastnit série soutěží. Na jejím konci bude vítěz odměněný pohádkovým jměním, k cíli ale musí doslova doklopýtat přes mrtvoly. Jedná se o variaci na motiv zpopularizovaný literární povídkou The Most Dangerous Game amerického spisovatele a novináře Richarda Connella, poprvé publikovanou v roce 1924. Boháči v ní pořádali na chudé přímo lov. Od té doby jde o evergreen politické satiry, jejž korejský režisér Hwang Dong-hyuk dostatečně osvěžil a zužitkoval na maximum.

Jediný problém od počátku byl, že zřejmě ne každý v publiku pronikl do alegorického smyslu celého příběhu, jenž se pokouší zobrazit odpudivý, dekadentní a skrz naskrz nespravedlivý systém, proti jehož existenci bychom měli bojovat. Mnohým přišla Hra na oliheň jednoduše cool, vzrušující, strhující a zábavná. Youtuber Mr. Beast, v současnosti nejvlivnější influencer planety, dokonce celou hru (samozřejmě bez smrtelných následků) s enormním úspěchem replikoval na svém kanálu. Uspořádal stejnou sérii výzev pro své fanoušky a rozdal jim desítky tisíc dolarů. Dystopie je, zdá se, blíž, než si někdy myslíme.

Pochopitelné je, že se populární značku pokouší vyždímat i její majitel Netflix. Mr. Beast se setkal se zděšenými reakcemi od pár remcalů, výsledek však zhlédlo neuvěřitelných 350 milionů uživatelů YouTube, převážně dětí, a drtivá většina cílového publika byla nadšená. Netflix došel k závěru, že mu do klína spadlo zlaté vejce.

Fikční produkce je nákladná a pomalá, zato reality TV patří mezi nejlevnější televizní formáty. Jakmile je pro show postaveno zázemí, pořad vzniká prakticky zadarmo, rozhodně v porovnání s jakýmkoli jiným typem audiovizuální tvorby. Zatímco na druhou sérii seriálu Hra na oliheň musíme čekat několik let, Squid Game: The Challenge můžeme mít klidně několikrát do roka! Alespoň hypoteticky.

Netflix se s tím nepáral a rozhodl se zkopírovat mustr se vší poctivostí, tedy s 456 účinkujícími a s výhrou 4,56 milionu dolarů, nejvyšší v historii soutěžní reality TV. Podle reportáže magazínu Variety se ale celý projekt proměnil v „hotové peklo“. Z Británie, kde pořad vzniká, přichází zvěsti o nespokojenosti soutěžících, které sice samozřejmě nikdo nevraždí, zážitek z hraní je prý přesto hodně nepříjemný.

I britská bulvární média jsou nyní plná anonymních svědectví o zásazích zdravotních složek. Natáčení se prý jeden den místo slibovaných dvou hodin protáhlo na sedm v teplotách dosahujících bodu mrazu, přestože se odehrávalo ve studiu. Účastníci měli v těchto podmínkách za úkol stát bez hnutí a někteří v důsledku toho zkolabovali. Na místě navíc nebyl k dispozici dostatek občerstvení.

Variety mluvilo s jedním z účastníků, který tvrdil, že nikdy nepodepsal souhlas s vystavením fyzické újmě. Takové opomenutí však lze nadnárodnímu gigantovi, jakým Netflix bezesporu je, těžko věřit. Jiná svědkyně tvrdí, že podmínky tak hrozné nebyly, i když příjemné také ne. Samotný Netflix pochybení popírá, dušuje se zájmem o zdraví soutěžících a tvrdí, že natáčení probíhá v rámci očekávání.

Mnozí se ptají: Co, probůh, ti lidi čekali? Oni neviděli Hru na oliheň? Muselo jim být přece jasné, že to nebude procházka růžovým sadem! Na obranu účastníků se sluší namítnout, že fiktivní Hra na oliheň nebyla složená z her vedoucích přímo k fyzickému příkoří. Ano, za neúspěch vás čekala smrt, samotné soutěže byly ale celkem banálními variacemi na klasické dětské taškařice. Vyškrábat kus cukroví z upečeného těsta, přetahování s provazem, cukr, káva, limonáda. Jedna z ďábelských kvalit seriálu ostatně spočívá právě v kontrastu nevinnosti a nekompromisnosti.

Nebylo tedy samozřejmé očekávat během rekonstrukce zvlášť velké nepohodlí. Účastníci předpokládali výzvy založené na trpělivosti, rychlosti či vychytralosti a producenti je v tomto zdání do posledního okamžiku utvrzovali. „Tohle neměl být survival. Kdyby nám tak hru popsali, nikdo by se jí neúčastnil,“ sdělil zdroj Variety. Nešlo ani tak o to, že by byli účastníci vystavení utrpení neviděnému na obrazovce, ale že k nim produkce nebyla o principu celého projektu upřímná.

Reality show založené na fyzickém strádání jsou přitom dost passé. Trend vyvolal na počátku nového století Survivor, jehož nebezpečné a nechutné aspekty vyjmul a do extrému posunul Fear Factor. Nultá léta se pak nesla ve zkoumání toho, kam až se laťka může posunout. Dnes se však na tuto etapu žánru díváme zpravidla jako na jakýsi Divoký západ, který musel být překonán.

Dokonce i samotný Survivor se už soustředí mnohem víc na sociální aspekt a sportovní výkony, strádání v pustině je v něm výrazně upozaděno. Není náhoda, že Mr. Beast se ve své verzi soustředil na zábavu, uvolněnost a bizarní atmosféru. Soutěžící si měli užít legraci a odejít s příjemným zážitkem i v případě prohry. Totéž nejspíš většina účastnic a účastníků čekala i od Netflixu.

Těžko říct, jak to se Squid Game: The Challenge dopadne. Není pravděpodobné, že by se již roztočený projekt jen tak zastavil a stáhl pouze kvůli vlně negativních reakcí. Celé to mediální pozdvižení navíc možná záměrně vyvolalo samotné studio, které chce zvýšit zájem o show tak nebezpečnou, že ji účastníci málem nezvládli dohrát. Nebylo by to poprvé, co marketéři vyvolali dojem mnohem většího nebezpečí a strádání, aby podnítili zvědavost a zájem. Žádná z dosavadních zvěstí není ostatně tak šílená, aby měl někdo potřebu volat po bojkotu předplatného.

Byly doby, kdy by šlo o skvělou publicitu, dnes ale podobný přístup spíš zaráží. Mnozí diváci a divačky se možná během sledování Hry na oliheň nechali unést a na chvíli propadli fantazii, jaké by asi bylo se nekompromisní hry účastnit. Stále snad dokážeme udržet hranici mezi fikcí a realitou, abychom se sice mohli bavit u seriálu s profesionálními herci, aniž bychom měli potřebu vidět totéž v našem světě.

O sektě Chrám lidu, již vedl reverend Jim Jones, vzniklo již mnoho dokumentárních i hraných filmů a seriálů. V roce 1978 spáchalo přes 900 jejích členů hromadnou sebevraždu, když vypili jed. Český snímek režiséra Jana Bušty se pokouší uchopit tragédii jinak než všechna ostatní díla.