Týdenní VOD tipy: Nová Třeštíková, athénská Broadway a pulzující příroda ukrytá v Praze

Dva roky starý snímek Anny od Heleny Třeštíkové, české stálice časosběrných dokumentů, známé snímky jako René či Katka.

V jednom z nejdepresivnějších českých dokumentů posledních let Třeštíková po dobu šestnácti let sleduje pražskou prostitutku Anny. Ta se na konci devadesátých let, ve svých 46 letech, rozhodne příležitostně si přivydělávat svým tělem. Jejím hlavním povoláním je však výběr vstupného na veřejných toaletách hlavního nádraží. S postupujícím věkem se Anny pomalu vzdává prostituce a seznamuje se s ženami ze spolku Rozkoš bez rizika. Začíná též zápasit s rakovinou plic.

Film je propagovaný jako portrét silné ženy neztrácející životní elán a Anny v lecčems skutečně obdiv zaslouží. Více než naději, bizár, bulvár či ždímání emocí však je od snímku třeba čekat tupou, bezútěšnou beznaděj lidské existence.

U Prahy a dokumentů ještě zůstaneme, přepneme však na emocionální protipól Anny. Jan Hošek, absolvent FAMU i Přírodovědecké fakulty UK, se scenáristicky podílel již na úspěšném dokumentu Planeta Česko, jenž byl nominovaný na Českého lva.

Při natáčení Planety Prahy se chopil i režie a zachoval osvědčený koncept. Záběry odhalující na první pohled často nenápadnou pražskou flóru a faunu tak doprovází komentáře vypravěčů Jiřího Macháčka a Richarda Stankeho. Od očekávatelného hmyzu a ptactva se dostáváme až k překvapivějším obyvatelům Prahy, divokým prasatům či muflonům.

Klaustrofobické ulice hlavního města plné aut a turistům nezřídka působí chladně a jako vytržené z koloběhu přírody. Nepovažujeme tak za ostudu se jednou za čas uklidnit u nekonfliktního feel good snímku, za jaký lze Planetu Prahu považovat.

Chilský režisér Sebastián Lelio má již na svém kontě Oscarem a dalšími cenami vyznamenané drama Fantastická žena. Ženy hrají prim i v jeho novém filmu uvedeném na festivalu v Torontu, jenž získal hned 12 nominací na British Independent Film Awards.

Anglická zdravotní sestra odjíždí v roce 1862 do Irska, aby zde dva týdny mlčky pozorovala tajemnou dívku Annu. Ta totiž údajně již čtyři měsíce nepozřela ani sousto jídla a podle vlastních slov se živí výhradně nebeskou manou. Soužití s mladou ženou je čím dál zvláštnější a otázky se hromadí. Je Anna podvodnice, světice nebo posedlá ďáblem?

Kromě mysteriózní atmosféry láká Irský zázrak také na svou vizuální stránku. Za kameru se totiž posadila Ari Wegner, australská kameramanka, která snímala též Oscarem oceněnou Sílu psa. Šaty žen v pastelových barvách kontrastující s šedí irských vřesovišť je skoro škoda sledovat jinde než na plátně.

režie: Christos Massalas, Edisononline

Těžko říct, zda může být celovečerní debutant Christos Massalas považovaný za nástupce tzv. řecké divné vlny, která minulé desetiletí uchvátila festivalové publikum. Jeho Broadway, uvedená na festivalu v Rotterdamu, však divnost, diverzitu a alternativní životní styl rozhodně oslavuje.

Nelly utekla z domova a živí se tancem u tyče. V práci jednoho dne potká Markose. Ten jí nabídne útočiště v opuštěném divadle Broadway situovaném v zapadlé části Athén. Nelly se tak zapojí do komunity bezdomovců, kapsářů a umělců žijících v tvůrčí symbióze. Zatímco umělci předvádí show, lapkové obírají nicnetušící diváky a divačky o peněženky. Idyla však končí, když se v komunitě objeví tajemný muž s obvázaným obličejem a v patách má řeckou mafii.

Broadway dýchá specifickou atmosférou a vyzařuje elektrizující energii. Zároveň však po pomalejším rozjezdu nabízí napínavé drama snesitelné i pro lidi, kteří festivalové produkci nijak zvlášť neholdují.

Na Dramoxu, nabízejícím svým předplatitelům záznamy divadelních her, tento týden přibyla inscenace Mein Švejk legendárního brněnského divadla Husa na provázku. Režie se ujal několikanásobný držitel Ceny Alfréda Radoka Jan Antonín Pitínský, v roli Švejka vystupuje čerstvý laureát Ceny Thálie Dalibor Buš.

S národním (anti)hrdinou Švejkem se na pódiu rozhodně nejedná v rukavičkách. Naopak se brzy po začátku představení rozpoutává anarchie, jež by autorovi předlohy, Jaroslavu Haškovi, jistě imponovala. Švejk tak má hned v prvních minutách hry sex s paní Müllerovou a dojde i na trochu toho hajlování či nahotu. To vše v žánrovém mixu operety, kabaretu, pantomimy, komedie i válečného dramatu a za zvuků Franka Zappy, Dire Straits či skladby The End známé z Coppolovy Apokalypsy.

V Huse na provázku často dochází k interakci s publikem, pomocí níž má být narušený komfortní divácký zážitek. Ani představení Mein Švejk není výjimkou. Dramox tak poskytuje možnost, jak si brněnské běsnění užít z bezpečí domova.

Nejdražší český film Jan Žižka přišel na 450 milionů korun. Slavného vojevůdce představuje v době, kdy ještě neexistovalo husitské hnutí. Jedná se tedy nikoli o historický film, ale o fantasy. A recenze této fantazijnosti vychází vstříc.