Čtyři měsíce nepřijala žádnou stravu. Jde o podvod, nebo o jedinečný zázrak?

Původem chilský režisér Sebastián Lelio pokračuje v hloubavém pozorování převážně ženských postav, které se potýkají s nepřízní svého okolí. V oscarové Fantastické ženě sledoval transženu, již pozůstalí viní za smrt jejího přítele, v Neposlušnosti dávají dvě ženy průchod vzájemné sexuální přitažlivosti v ortodoxní židovské komunitě.

Protagonistkou Irského zázraku (The Wonder), na který se můžete od středy podívat na Netflixu, je zdravotní sestra Lib Wright (Florence Pugh). Roku 1862 ji místní rada starších povolá na odlehlou irskou usedlost, v níž údajně čtyři měsíce přežívá zcela bez jídla jedenáctiletá dívka Anna (Kíla Lord Cassidy). Pobožné okolí to považuje za zázrak a pragmatická Lib má dívku pouze netečně pozorovat, aby se vyvrátily jakékoli pochyby o božím zásahu.

Snímek neztrácí čas vleklou expozicí, která proběhne neočekávanou cestou – záběrem na filmový ateliér a proslovem vypravěčky. Ta nám prozradí, že sledujeme začátek filmu Irský zázrak, jehož „postavy svým příběhům z celého srdce věří“. Takové vymanění z fiktivního děje a takto volená slova stáčí pozornost publika na vyprávění a zdůrazňují alternativní verze pravdy, kterou každý aktér nahlíží odlišně. Boží zázrak, či podvod?

Víra a její pozoruhodný duševní rozsah tvoří základ snímku, který plyne v poklidném tempu a primárně se snaží dostat pod kůži hlavní hrdince. Lib nechala naději v lepší zítřky v truchlivé minulosti, neboť její dítě zemřelo krátce po porodu a manžel ji opustil. Na zázraky nevěří, ale setkává se s pevným přesvědčením uzavřené komunity a především samotné Anny, již k půstu motivují záhadné mučednické a snad i vykupitelské pohnutky.

Kontrast mezi vírou a pragmatickým přístupem ještě prohlubuje postava jeptišky, s níž se Lib v dozoru nad Annou střídá. Žena odmítá komunikovat a předávat vlastní postřehy, tudíž stále starostlivější sestra musí zdravotní stav pacientky rychle rozlousknout sama – Anna totiž chřadne před očima navzdory tvrzení, že energii přijímá z „nebeské many“.

Lelio se soustředí hlavně na interakci Lib s její svěřenkyní, která se postupně otevírá a prozrazuje svou minulost i aktuální záměry. Příběh opouští bojiště, kde věda osočuje náboženství z bezohlednosti a naopak; promění se v tesknou výpověď o vyrovnávání se s vlastní ztrátou. Lib přišla o potomka, Anna postrádá staršího bratra, jenž odešel z domova a pravděpodobně zemřel, a také další důležitou postavu, novináře Willa (Tom Burke), potkalo rodinné neštěstí.

Mezi touto trojicí se vytváří pouto, které má moc situaci rozřešit. Nikoli prosazením jediného správného přístupu, nýbrž jejich syntézou – i sebevíc racionální mysl potřebuje k překonání některých strastí silnou víru, stejně jako ten nejzbožnější člověk nepřežije, pokud se upne pouze na duchovní energii a ignoruje fyzické potřeby – jako třeba stravu.

Irský zázrak neoplývá množstvím šokujících zvratů a své poselství vpisuje do pohledů a gest aktérů. Přesto zachází s velkými motivy, které snadno udrží naši pozornost. Do situace, kdy nevinnému dítěti rychle ubývá čas, se lehko vcítíme. Tajemství, které vězí za Anninou stezkou mučednice, udeří se značnou emocionální intenzitou a příběh obohatí o další silnou perspektivu, týkající se dospívání dítěte v nestabilní rodině.

Každé těžce zkoušené dítě si zaslouží druhou šanci stejně jako zhrzená matka či dospělý muž, který přišel o všechny. Irský zázrak skýtá senzitivní napojení na lidi, již neměli v životě štěstí a kteří se s vnitřní bolestí potýkají pomocí různých životních přesvědčení. Dospělí přitom mají možnost vzepřít se řádu svého okolí a podat pomocnou ruku bezbrannému dítěti, které možná naoko drží zázračný půst, ale ve své mysli marně léčí příliš reálné a dlouhodobé rány.

Irský zázrak nabízí festivalovou alternativu jinak mainstreamové nabídky Netflixu a oslovuje empatické publikum. Florence Pugh předvádí další vrstevnatý výkon a na její hrdinku se snadno emocionálně napojíme. To Lelio podporuje jednoduchou, ale účinnou rovnováhou mezi stylem a vyprávěním – v jednom záběru Lib kráčí po pěšině v širokém údolí za celkem pěkného počasí, tentýž záběr se později topí v ponuré mlze, když na Lib víc doléhá závažnost situace.

Takto srozumitelně a doslovně působí film po celou dobu, což lze brát jako menší výtku. Nechává nás sice s postavami dýchat, ale ve své argumentaci zůstává konzervativní a nakonec ničím nepřekvapí. Každý záběr je na svém místě, ale málokterý odmění náš pohled estetickou krásou či jakkoli nečekaným pohybem kamery. Irský zázrak se plně soustředí na to, co chce prostřednictvím postav sdělit, což možná trochu zbytečně zaobaluje do zmíněného sebeuvědomělého prologu a nakonec i epilogu.

Finální minuty navozují pocitovou katarzi podobně jako filmy Jamese Graye (jmenovitě The Immigrant a Ztracené město Z), tedy s minimem slov a výmluvnými obrazy. A byť celkově není Irský zázrak až tak oslovující a filmařsky okázalý, rozhodně patří k těm nejpůsobivějším dílům z nedávné originální tvorby Netflixu.

Po dlouhé době vzniknul v Česku tak ambiciózní historický životopisný film. Režisér Petr Václav přitom nikdy podobný projekt nedělal. Největší pastí by bylo hledat v něm nového Amadea. Il Boemo se vydává vlastní cestou.