Zneužívání nezletilých přímo na kameru? Věhlasný filmař zřejmě odkryl nejtemnější stránky své profese

Rakouský režisér Ulrich Seidl zřejmě bude mít co vysvětlovat. Devětašedesátiletý laureát prestižních cen z festivalů v Benátkách či v Berlíně si dlouhodobě buduje image realistického autora, jehož filmy tematizují ožehavé náměty jako sex, smrt či prodávání vlastního těla v takřka dokumentární formě. Proslavil se zejména trilogií Ráj s podtituly Víra, Láska a Naděje nebo dramatem Import/Export.

Seidlův nejnovější projekt je rozdělený na dvě části a vypráví o dospělých bratrech, kteří se schází v domě jejich demencí trpícího otce a poté se vrací ke svým běžným životům. Jeden z nich se jmenuje Richie a živí se jako popový zpěvák v Rimini, Ewald zase v Rumunsku pořádá pro děti kurzy juda a objevuje své pedofilní tendence. První část byla uvedená na loňském Berlinale pod názvem Rimini, pokračování Sparta si mělo odbýt premiéru před čtyřmi dny na festivalu v kanadském Torontu, ale kvůli aktuálním závažným obviněním jej pořadatelé z programu okamžitě stáhli.

Podle oficiální festivalové synopse Sparta pojednává o „zdánlivě impotentním pedofilovi, jenž trénuje prepubertální děti v judu v opuštěné školní budově“. Nechybí rovněž informace, že snímek pracoval s tamějšími neherci, jejichž účast byla podmíněná souhlasem rodičů a navrch „pečlivě monitorovaná“.

Vzhledem k příběhu, s nímž přišel časopis Der Spiegel, je ale zřejmé, že zatímco ujištění o profesionalitě a informovanosti zákonných zástupců dětí se rovnají utopii, dějový nástin o dětech vydaných napospas pedofilovi v opuštěném komplexu přecházel až do hororové reality.

Z půlročního vyšetřování a vyslýchání očitých svědků vyšlo najevo, že nezletilé děti byly při natáčení Sparty, které se odehrávalo na území Rumunska, Rakouska a Německa na přelomu let 2018/2019 a v létě 2019, vystaveny alkoholismu, nahotě i fyzickému zastrašování a napadání hereckými kolegy i členy štábu. Svědectví poskytlo tucet lidí ze Seidlova štábu a také devět neherců a osm zákonných zástupců nezletilých dětí, jejichž jména byla v rámci zachování anonymity změněna.

Jednou z nezletilých obětí byl tehdy desetiletý rumunský chlapec Marian Nicolau, jenž se účastnil natáčení v malé vesnici Necopoi. Musel například absolvovat scénu, v níž je usazený na gauči mezi oběma holohlavými bratry, kteří na něj německy pokřikují, že se s nimi musí opít, a začnou se ho dotýkat.

O tři roky později Marian na daný moment vzpomíná a zdůrazňuje, že vše vyznívalo reálně kvůli naprosté neinformovanosti ohledně tématu filmu a také emočnímu vydírání. Seidl si totiž prošel hercovu rodinnou historii, zahrnující útěk násilnického a věčně opilého otce s Marianovým bratrem, a začlenil ji do scénáře. Herci tedy Mariana zasypávali narážkami na zmizelého otce. Podle přítomného člena štábu se mladý hoch na místě rozbrečel a chtěl utéct, ale byl přinucen pokračovat. Seidl hodlal dosáhnout autentické emocionální odezvy, což se mu sice povedlo, ale za cenu toho, že rozdíl mezi fikcí a realitou se smrskl na minimum.

K záležitosti se vyjádřil pouze režisérův právní zástupce, podle něhož se o plačícího herce starali dva lidé a „chlapec i jeho rodiče se poté sami rozhodli pokračovat“. To ale zcela odporuje Marianovu svědectví a také tvrzení jeho matky i dalších zainteresovaných rodičů, kteří se produkce vůbec nemohli účastnit. Traumatický dopad na mladého herce navíc potvrdili anonymní členové štábu, podle nichž se dokonce odběhl několikrát vyzvracet.

Tato praxe se zdá být pro Seidla, jenž často natáčí v zahraničních lokacích a inscenuje nepřikrášlenou realitu, bohužel typická. Až nyní ale podle všeho překročil hranice a zneužil zranitelné a lehce zmanipulovatelné dětské herce, jejichž spolupráce na výrobě dramatických filmů je přitom podmíněna přísným dodržováním protokolů a etických zásad.

K nezletilým se musí přistupovat trpělivě a tvůrce je v žádném případě nesmí nenutit v natáčení pokračovat, pokud projeví negativní emoce. Děti musí mít přidělené psychology a písemné posvěcení od doktora i jejich školy. „Musíte si vyžádat kopii scénáře, abyste porozuměli, jak budou tyto scény realizovány. Rodiče si toho musí být vědomi, jejich souhlas je rozhodující,“ vysvětluje pro Spiegel Inga Brock, která má v Německu na starosti děti filmující scény se sexuálním či násilným podtextem.

Všechna tato opatření ale Seidl skandálně obcházel. Práci mu usnadnilo natáčení ve vesničce Baba Novac v severní části Rumunska, která má jedinou dlážděnou silnici, vyznačuje se rurálním prostředím a také má opuštěnou školou, v níž se mnoho scén natáčelo. Produkce sháněla „atletické chlapce ve věku od osmi do sedmnácti let“. Podle zveřejněného inzerátu bylo cílem „realistické vyobrazení Rumunska bez předsudků a stereotypů“. O pedofilii nepadlo ani slovo a jeden z vyzpovídaných rodičů prozradil, že s účastí syna souhlasil v domnění, že se jedná o snímek o judu.

Úmysly proto nebyly transparentní a tvůrci se nyní hájí tvrzením, že pedofilní pohnutky se ve filmu odehrávají v protagonistově mysli. Seidlův právník vyzdvihuje „otcovskou roli“, již Ewald chce v životě svých svěřenců zastávat, byť připouští, že je „chlapci přitahovaný“.

Rodiče se však shodují, že před začátkem natáčení se jim o pedofilii nikdo nezmínil. Souhlasili tedy i proto, že nemají moc peněz. Jejich potomci si mohli za pouhé dva dny přijít až na čtvrtinu jejich měsíčního příjmu. O potvrzení od doktorů a příslušných úředníků nikdo neměl ani potuchy. Někteří rodiče se pokusili informovat na vlastní pěst a šli se do zákulisí podívat, ovšem dovnitř je nepustili. Dva učitelé, které produkce najala, rovněž o tématu filmu nevěděli.

Absenci psychologů potvrdil nejmenovaný člen štábu, podle něhož měla dohled nad natáčením i casting na starost tatáž osoba. Děti často ani nevěděly, kdy kamery běží. Dva pracovníci si rovněž vzpomněli na fyzické napadání. Asistentka režie prý jednomu z chlapců strhla tílko, jež si odmítal svléct dobrovolně pro scénu, v níž se měl objevit vysvlečený do půl těla. Když si ho hoch chtěl opět navléknout, žena prý kus oblečení zahodila, s dítětem zatřásla a vysvětlovala mu, že to dělat nesmí. Na prosbu o vyjádření asistentka režie reagovala slovy, že chlapci tílko skutečně sundala, jelikož štáb dětinsky provokoval. Následně mu jej ale s omluvami a s lítostí vrátila a popřela, že by hochem třásla nebo se jej jakkoli dotýkala.

Naturalistický přístup prý Seidl aplikoval také na dospělé neherce. V jedné scéně filmu zaútočí skupina opilých vesničanů na Ewalda s dětmi. Agresory ztvárnili muži, kteří byli popsaní jako místní alkoholici. Jeden z nich, Iulian Albescu, roli přijal kvůli finančním problémům a cítí se provinile. Potvrdil, že v podnapilém stavu bývá agresivní a že mu Seidl dovolil vypít několik piv a kořalek, než se pustil do chlapců. Jednoho prý popadl za ucho, v čemž ho režisér hlasitě podporoval a vyžadoval od něj tvrdší a násilnější reakci.

Policejní vyšetřování proběhlo, když strážci zákona v nedalekém městě Satu Mare dostali 23. června 2019 tip na několik násilných přečinů. Vyslechli jen několik z přítomných dětských herců, kteří nevznesli žádná obvinění. Navštívili rovněž otce jednoho z dětí, jenž žil v domnění, že jeho syn točí snímek o judu, a šokovali jej osočením, že prodal vlastní dítě. Jeho syn až později pro Der Spiegel přiznal, že s představitelem Ewalda Georgem Friedrichem musel točit scénu ve spodním prádle, což tehdy policii zatajil.

Jiný chlapec se pro změnu nechal slyšet, že vznikla také sekvence, v níž se ve spodkách nachází ve sprše s Friedrichem, jenž si holí intimní partie. „Pak se mě zeptal, jestli si taky nechci sundat spodní prádlo. Řekl jsem, že ne, a smál jsem se,“ prozradil hoch, jenž prý netušil, za jakým účelem daná scéna vzniká.

Friedrich se odmítl vyjádřit a režisérův právník si stojí za tím, že k žádným pornografickým a pedofilním výjevům nedocházelo. Samotné děti ale tvrdí, že minimálně ve dvou případech byly natáčené ve školních sprchách, což jim nebylo příjemné. Rodiče tedy zuří a potvrzují, že o pedofilii se dozvěděli až díky vyšetřování Der Spiegel.

Před snímkem Sparta se mezitím zatahuje opona, aniž by ho světové publikum mělo možnost spatřit. Festival v Torontu (TIFF) vydal následující prohlášení, zveřejněné na webu Deadline: „TIFF obdrželo nové informace o filmu Sparta režiséra Ulricha Seidla. Nedávný článek publikovaný v německém magazínu Der Spiegel zažehl obavy, že při natáčení nebyly následovány oficiální směrnice stanované v rámci ochrany dětí a informovanosti jejich opatrovníků při výrobě filmů. Sparta měla být uvedená v sekci TIFF Současná světová kinematografie, ale vzhledem k obviněním nebudeme film promítat. Pana Seidla považujeme za významného současného filmaře a věříme v objasnění problémů produkce vznesených magazínem Der Spiegel.“

Seidl se zatím krátce vyjádřil pouze na své webové stránce, kde nařčení odmítl. „Nepravdivé reprezentace, zvěsti a události vyjmuté z kontextu v zákulisí Sparty byly poskládané do překroucené zprávy, která ani v nejmenším neodpovídá skutečnosti,“ uvedl rakouský režisér a dodal: „Byl jsem obviněný ze záměrů, které nemohou být více vzdálené realitě. Nenechám to bez odezvy.“

Už sedmý film s monstrem, kterému abstraktně říkáme Predátor (i když se jmenuje jinak), se poprvé odehrává v hluboké minulosti a poprvé je hlavní hrdinkou žena, členka kmene Komančů.