Rakeťáka od Pixaru strhávají k zemi lidé nespokojení s lesbickým polibkem. Může za jeho propad ale jenom tohle?

Komentáře nám to rychle vyjasní. Ve filmu se totiž políbí dvě postavy stejného pohlaví. A to je dozajista znakem blížícího se pádu západní civilizace! Rakeťák se stal obětí „reviewbombingu“, tedy „recenzního bombardování“, oblíbeného nástroje konzervativních uživatelů internetu, kteří se tak snaží dát najevo nespokojenost s tím, že se někde objevilo něco, co označují za „woke“.

Reviewbombing je stále populárnějším nástrojem kyberrevolty. Jeho obětí je každý nový díl Star Wars, kde se v pozici autority objeví žena či postava jiné než bílé barvy pleti. I filmy Marvelu jako Eternals a Black Panther byly jeho oběťmi z důvodu různorodého obsazení. Captain Marvel byla zasypána negativním hodnocením dávno před premiérou, což vedlo ke změně pravidel hodnocení na některých platformách.

Hodnotit filmy, které člověk neviděl, je zpravidla velké „fuj“. Velké „nech toho, tady máš jednu přes prsty“. Samozřejmě se ale dá debatovat o tom, že když chápeme nějaké umělecké dílo jako politický akt a tento politický akt považujeme za hluboce amorální a nebezpečný, máme nárok, a možná dokonce povinnost, chtít alespoň malým činem uškodit distribučnímu prospektu takového díla. Možná jste nečetli Mein Kampf, ale asi byste se nebáli označit jej za velmi špatnou knihu. Na podobném principu stojí argument těch, kteří zasypávají „woke“ filmy nízkým hodnocením.

Takové uvažování je však poněkud absurdní, rozhodně v případě Rakeťáka a jeho ekvivalentů. Mluvíme tu o kusých scénách, které zobrazují zcela banální situace, především pohádkově cudné hubičky nebo trochu silnější přátelská obětí. V intenzitě afrekvenci „jedna na film“. První otázka je: Proč tě to tak štve? Žijeme v roce 2022 a jestli je v pořádku zobrazit heterosexuální polibek, je v pořádku zobrazit polibek homosexuální.

Vyřčené argumenty většinou míří proti dvěma bodům, které se mylně spojují v jeden. A sice že jde o korporátní cynismus a o politickou lobby, která nepatří do mainstreamové zábavy.

Až na naprosté výjimky přitom nejde o politická gesta, ale o prvky včleněné jako důsledek spolupráce marketingu a produkce. Blockbustery byly vždy koncipovány tak, aby v nich byly aspekty uspokojující ty zákazníky, které se může podařit nalákat na koupi lístku. Dlouhou dobu byli ve Spojených státech dominantní kategorií mladí heterosexuální bílí muži, všechny prvky popkultury jim byly tvořené na míru. Nyní se kromě nich začíná myslet i na peněženky ostatních, a to doposud relativně nenápadný proces zviditelňuje. Nic víc v tom není.

Nejde o to zastávat se korporací. Je zcela nepochybné, že několikavteřinová scéna, která se dá v případě potřeby pro netolerantní trh vystřihout, je cynickým a vypočítavým aktem. Tím je ale v nějaké míře skoro každá scéna každého blockbusteru. Proč tedy izolovat zrovna tento jeden typ podbízení oproti všem jiným?

Z jistého úhlu pohledu není reprezentace LGBTQ+ postav příliš agresivní, ale naopak moc slabá a v dílech málo integrovaná. Mainstreamový blockbuster má poměrně mechanický mód vyprávění a každý prvek by měl mít pořádnou funkci. Když se do něj nalepí jeden „velkorysý“ záběr, neslouží to ničemu, jen to působí trochu hloupě.

Vypočítavost korporátů je tedy na místě kritizovat, ovšem je nutné mířit správným směrem. Kdyby Hollywoodu vládla růžová mafie, opravdu by si vystačila s tím, že do každého filmu vloží scénu tak krátkou, že si jí jde stěží všimnout? To přece nedává smysl! Očividně se tu děje něco jiného.

Může vůbec reviewbombing ovlivnit tržby filmu? Rakeťákovi se dvakrát nedaří! To je komplikovaná otázka. Lidé, kteří tímto způsobem hodnotí, film většinou neviděli a vidět neplánují, anebo ho v menším počtu případů viděli, čili za něj již platili. Je pak někdo, kdo se dozví, že je ve filmu jeden gay polibek, a rozhodne se kvůli tomu doopravdy do kina nevyrazit?

Populární fráze konzervativců „go woke, go broke“ tvrdící, že „woke agenda“ vede k finančnímu neúspěchu, ve skutečnosti není statisticky podložená. Jeden z největších hitů Marvelu Black Panter je velmi „woke“. Jakákoliv woke reklamní kampaň zaručuje, že se o filmu bude psát a mluvit, pozitivně i negativně. I Captain Marvel byla trhákem, a málokterý film se přitom setkal s tak urputnou snahou ho na internetu pošpinit.

Řekněme si na rovinu něco velmi očividného: značky nešíří „woke agendu“ z dobroty srdce nebo z příkazu nějakého kabalistického new order ilumináta, ale protože to je funkční marketing. Kdyby to nevedlo ke zvýšenému zájmu o značku či produkt, tak by se od toho šmahem upustilo.

Relativní neúspěch Rakeťáka má mnohem víc co do činění s tím, že Disney se značkou Pixar během covidu zacházel velmi nezodpovědně – využil ji jako hlavní vějičku pro nalákání nových zákazníků pro streamovací službu Disney+ a lidé si v důsledku toho navykli očekávat tituly animátorského studia na dosah kliknutí, nikoli v kinosálech.

Reklamní kampaň Rakeťáka byla navíc velmi nevyrovnaná. Každý trailer evokuje jiný žánr a pro publikum nebylo snadné pochopit, co se vlastně chystá. Rodinné sci-fi? Akční film? Další Toy Story?

Abychom pochopili neúspěch Rakeťáka, nemůžeme ho vyvozovat z něčeho, co má společného s řadou úspěšných filmů, tedy z jednoho progresivního gesta, které lze přehlédnout během jedné nešťastné cesty na toaletu (nebo i psaní delší esemesky), ale z něčeho, co je typické pro něj – konkrétní datum uvedení, konkurence nasazená v kinech, specifická pozice titulů Pixaru a hlavně právě nejasná profilace filmu.

Reviewbombing tedy k ničemu nevede, naopak slouží korporátům, protože dělá reklamu zadarmo. A zbytečně posílá nenávist směrem k lidem, kteří s tím nemají nic společného.

Nová česká komedie Kdyby radši hořelo vypráví o malé vesnici a místních hasičích, které pálí konspirační teorie a strach z uprchlíků. Na FAMU debut dobré, ale bude z toho klasika jak od Formana?