Lukáš Vaculík slaví šedesátiny. V osmdesátých letech byl idolem a zraje jako víno

Lukáš Vaculík se narodil 8. června 1962 v Praze. V roce 1983 absolvoval herectví na pražské konzervatoři, načež strávil dva roky ve vojenské službě Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Především v 80. letech platil za jednoho z nejpopulárnějších tuzemských herců mladé generace, režiséři ho do filmů a seriálů často obsazovali především kvůli jeho vzhledu, díky čemuž neměli nouzi o diváckou přízeň.

První Vaculíkova filmová role byla v komediálním dramatu Lásky mezi kapkami deště (1979), kde se objevil po boku hvězd jako Vladimír Menšík nebo Rudolf Hrušínský. Ačkoliv řada filmových kritiků hodnotí tuto Vaculíkovu roli jako nejzajímavější, pravdou je, že zde v pouhých sedmnácti letech jen asistoval a učil se od slavných kolegů. Mezi popkulturní elitu osmdesátých let Vaculíka katapultovala série generačních snímků, prvním z nich byl Vitr v kapse (1982) režiséra Jaroslava Soukupa. Dva vystudovaní středoškoláci nastupují do plzeňské Škodovky, Vaculík se zde potkává se svým hereckým kolegou a přítelem Sagvanem Tofim.

„Člověk na tu dobu vzpomíná, protože jsme byli mladí, byli jsme jiní, dělali jsme blbosti, měli jsme energii, objevovali jsme svět, bavili jsme se. Pochopitelně jsme nejásali z front na banány. Lidi smutní kvůli ztracenému mládí, kvůli tomu, že byli jiní. A ta doba už se nevrátí. Když koukám na Lásky mezi kapkami deště, tak je to ještě horší v tom, že vidím, jak jsem vypadal, ale i jaký jsem byl v tom projevu. Člověk byl totálně naivní, říká si, že by se to dalo ještě zkusit zahrát, ale už je to pryč, už se to nevrátí. V tomhletom mém případě to škoda není, ale jindy může být,“ zavzpomínal Vaculík poměrně střízlivě na osmdesátá léta v rozhovoru s Terezou Kostkovou pro Český rozhlas Dvojka 7. září 2021.

V kriminálce z roku 1984 Láska z pasáže už Vaculík hraje bez Tofiho, vykrádá byty a zamiluje se do studentky v podání Tatiany Kulíškové. S Tofim si Vaculík znovu střihl jednu z hlavních rolí v Soukupově dalším detektivním příběhu, komediálně laděné kriminálce Kamarád do deště (1988). K filmu vznikl videoklip a skladba Dávej, ber, ale tvůrcům se Vaculíkův zpěv nepozdával, tak jeho part nechali přezpívat a pozornost se soustředila na Sagvana Tofiho.

Kromě toho se Vaculík za reálného socialismu představil ještě v seriálu z prostředí koňských dostihů Dobrá voda a zahrál si v Malém pitavalovi z velkého města. S Markétou Hrubešovou se představil ve válečné romanci Karla Kachyni Oznamuje se láskám vašim (1988), kterou v rámci své filmografie řadí na nejvyšší příčku. V rámci své kariéry se často objevoval též v pohádkách, hned desetkrát například ztvárnil úlohu prince (viz článek kolegyně Martiny Krejzlové).

Po revoluci se představil v Olmerově komerčním hitu Tankový prapor, což byl nejúspěšnější titul tuzemské porevoluční kinematografie s návštěvností 2 miliony 22 tisíce diváků (zdroj: Kinomaniak). Zahrál si v něm jednu z hlavních rolí, Dannyho Smiřického, jejímž předobrazem byl autor knižní předlohy Josef Škvorecký. Se Sagvanem Tofim a režisérem Soukupem Vaculík znovu navázal spolupráci v případě pokračování diváckého hitu Kamarád do deště.

Režisér Filip Renč ho o rok později obsadil do experimentu Válka barev (1993), kde Vaculák představoval pilota, jemuž se podaří vyfotit zločin. V mnohými výtvarně nedoceněném filmu se Vaculík objevil po boku Tomáše Hanáka a Ani Geislerové.

Vysmívaný byl naopak Olmerův snímek Nahota na prodej (1993), kterým Vaculík navázal na předchozí tituly z druhé poloviny 80. let. Doba už ale byla jinde, reflexe divokých devadesátek naopak přišla příliš brzy a nepůsobila uvěřitelně. Od té doby se Vaculík častěji objevoval v televizi a na divadle.

Kromě filmových a televizních rolí Vaculík rovněž působil jako člen souboru Městských divadel pražských, hrál v Divadle Komedie, Divadle Rokoko a v Činoherním klubu. Pokud se Vaculíkovi z přelomu osmdesátých a devadesátých let vyčítalo, že ho tvůrci obsazovali do rolí pouze kvůli zevnějšku, v poslední dvou dekádách dokazuje, že zraje jako víno a může ztvárnit složitější charaktery. Představil se v řadě detektivních sérií (Strážce duší, Soukromé pasti, Temný kraj, Rapl) či ve filmu inspirovaném postavou kmotra Mrázka, kde si zahrál policejního vyšetřovatele.

V roce 2018 se Lukáš Vaculík vrátil na televizní obrazovky v ceněném dvoudílném filmu Metanol. Hlavní vlna metanolové kauzy u nás probíhala od září 2012 do ledna 2013 a zemřelo během ní padesát lidí. Desítky dalších lbyly hospitalizovány, řada utrpěla trvalé poškození zraku. Roku 2018 Nejvyšší soud potvrdil doživotní tresty odnětí svobody pro Rudolfa Fiana a Tomáše Křepelu (viz článek zde). Vaculík ve snímku ztvárnil jednoho z hlavních viníků, který pančoval alkohol.

Další pomyslný návrat na výsluní přišel v loňském roce spolu s televizním seriálem Ochránce, kde Vaculík vystupoval jako školní ombudsman. Ceněná série si dala za cíl poukázat na složitost tuzemského vzdělávacího systému a na problémy, které souvisejí nejen s učiteli a žáky, ale i s jejich rodiči a domácím zázemím. Ochránce se začal natáčel v únoru 2020, tedy před covidem, a dokončoval se v červnu 2021.

„Na můj vkus bylo v Ochránci hodně textu. Trochu mi pomohla covidová doba, že se nehrálo, takže jsem měl v uvozovkách ten luxus, že jsem mohl jen točit. Nemusel jsem večer ještě jet hrát do Budějovic představení, vrátit se domů někdy o půlnoci a učit se do půl druhý a vstávat v šest. Ale i tak tam textu bylo dost. Musel jsem se to učit týden dopředu, jinak to neumím. Ochránce je češtinář a moje mluva často neodpovídala té profesi, občas ze mě vypadlo něco, co tam nepatřilo,“ vzpomenul Vaculík v rozhovoru s Terezou Kostkovou.

Lukáš Vaculík má syna Lukáše, jemuž je 19 let. Jak herec vidí současnou mladou generaci? „Hrozně dobře. Vůbec nad nimi nelámu hůl, jsou daleko rozumnější, vyspělejší a nějak dál, než jsem byl rozhodně já. To, o co on se v deseti jedenácti letech zajímal, jak uvažoval, to já byl úplný hovádko proti němu, byl jsem takovej primitivnější. Ale oni mi přijdou, že přemejšlej, dokážou si věci poskládat, dát si je do nějakých souvislostí. To já vůbec tenkrát schopný nebyl.“

Od televizních a filmových projektů si sice Vaculík dá na pár let pohov, můžete ho nicméně vidět například na prknech Divadelní společnosti Háta ve hře Kaktusový květ, která měla premiéru v loňském roce. Lukáš Vaculík zde hraje záletného zubaře Juliana Wistona po boku Adély Gondíkové.