Herec Vaculík k metanolové aféře: "Všichni si dali po panáku a já měl strach, abychom se v divadle za týden sešli."

Co pro vás bylo rozhodující pro to, abyste přijal nabídku zahrát si hlavní roli v Metanolu?
Velmi se mi líbil scénář, a to hlavně kvůli tomu, že je založen na skutečnosti. Nevznikal tak, že někdo dostane nápad a snaží se ho zatraktivnit. Autoři scénáře o tom případu vědí snad úplně všechno. Dokonce, i když jsem se zeptal, kdo, kdy a kolik litrů kam převezl, tak znali odpověď. Dalším důvodem
pro mě byla režisérka Tereza Kopáčová, se kterou jsem pracoval již v minulosti, a byla to příjemná zkušenost. Je to typ osobnosti, které jako herec věřím.

Pamatujete si, jak jste vnímal metanolovou aféru, když reálně probíhala?
Kupodivu jsem byl docela v pohodě, protože mě už se to netýkalo, už dávno jsem žádný alkohol nepil. Takže jsem neměl strach, že si dám někde panáka a pak to se mnou sekne nebo že oslepnu. Akorát jsem měl vždycky špatný pocit, když v divadle někdo z kolegů přišel a oznámil, že někde dostal úžasnou slivovici, která byla samozřejmě pálená někde na Moravě a byla bez kolku. Všichni si dali po panáku a já měl strach, abychom se v divadle vůbec za týden všichni sešli a mohli hrát další reprízu. Vím, že v té době fungovala i nějaká částečná prohibice a nesměl se nalívat tvrdý alkohol. Jak ale říkám,
mě to úplně minulo, protože jsem už několik let abstinoval.

Sledoval jste, jak probíhalo vyšetřování? Přece jen to byla největší justiční kauza novodobých dějin u nás…
Sledoval a myslel jsem si, že jsem o případu věděl docela dost. Základní princip jsem chápal. Co jsem samozřejmě ale neznal, byly jednotlivé osudy lidí, jak se k tomu vlastně dostali, co je motivovalo. To byly věci, které mě fascinovaly a zarazily, když jsem se o nich dozvěděl při práci na Metanolu.

Co myslíte, že celou aféru spustilo?
Když to řeknu laicky, tak to byla touha jednoho člověka vydělat peníze. Ten se pak rozhodl fušovat do řemesla někomu, kdo v prodeji nekolkovaného alkoholu jel ve velkém, a který kdyby věděl, k čemu to všechno povede,
tak by tomu dotyčnému raději dal peníze rovnou, aby tomu zabránil. Takže se dá říct, že taková banalita vedla ke strašnému neštěstí.

Setkal jste se s vyšetřovateli případu, kteří vám byli k dispozici během
natáčení?
Ano, jeden z nich na mě působil dojmem, že jsem mu řekl: „Teda vám bych rozhodně lhát nechtěl.“ Pro celý tým kriminalistů, kteří na případu pracovali, to muselo být hrozné období plné stresu. Protože v té době skutečně umírali lidé a bylo potřeba jednat, zjistit, najít a odhalit. Myslím si, že ti chlapi si prožili
mnoho bezesných týdnů a tlak na ně musel být z mnoha stran enormní. Ze scénáře jsem pochopil, že kdo to míchá, a kde se zjistilo docela brzo. Hrozný problém – a to nejdůležitější – bylo najít, kam se všude ta směs dostala, a předejít tak dalším ztrátám na zdraví a životech. Myslím si, že obvinění v tomto příliš nespolupracovali, alespoň do určité doby ne.

Natáčeli jste na místech přímo spojených s případem, jak to na vás působilo?
Tady v Praze nám to všem připadalo, že se to děje někde jinde a že se nás to vlastně netýká. Ale když jsme natáčeli ve Zlíně, zjistil jsem, že skoro každý, koho tam potkáte, ať je to prodavačka, nebo nějaký hospodský, nebo i náhodný kolemjdoucí, má na ten případ nějakou osobní vazbu. Buď to potkalo kamaráda, známého, nebo přímo někoho z rodiny. Někteří znali pachatele, co to míchali nebo prodávali. Docela mě zarazila jedna příhoda, co se mi stala při natáčení. Měli jsme pauzu a šel kolem nějaký člověk, který mi řekl: „To máte blbě, to Ferrari tady opravdu jezdilo, ale nikdy ne přední branou, vždycky zadem.“ Já jsem na to opáčil: „Jak to víš?“ A on odpověděl: „Já jsem tady dělal v téhle fabrice.“ Zkrátka celý ten kraj je s tím případem doslova propojený.

Celá metanolová aféra je docela „čerstvou“ záležitostí, uběhlo od ní teprve pět let. Lze vůbec kauzu vnímat s odstupem a nutnou licencí filmového příběhu?
V Metanolu se objeví spousta faktů. Já mám pocit, že autoři byli snad u každého soudního stání. Proto se tento dvojfilm také dal dohromady. Věřím, že je velmi důležité některé věci připomínat a poukazovat na ně, aby nezapadly. Protože pak je větší pravděpodobnost, že se nebudou opakovat.

Je podle vás taková možnost? Že by se podobná kauza stala znovu?
Bohužel ano. Každá špatnost se může opakovat. Hlavně když může přinést spoustu peněz. Všeho, na čem se dá zbohatnout, se někdo ve finále chytí. A koneckonců na Moravě pálí alkohol kdekdo. Problém byl, že se toho konkrétně chytil někdo, kdo tomu vůbec nerozuměl.

Je to vlastně takový testosteronový příběh, který ale napsala Lenka Szántó a režírovala Tereza Kopáčová. Vnímal jste při práci nějaký výrazně ženský prvek?
Je fakt, že ony do toho přinesly takový ženský element, jak scenáristický, tak režijní. A navíc komunikovat s nimi bylo milejší než s naštvaným šedesátiletým režisérem a ještě naštvanějším osmdesátiletým autorem. K Tereze jsem si vypěstoval téměř absolutní důvěru v to, že má schopnost věci pojmenovávat a poznat, co je dobré a co ne. Dokáže také přijít s věcmi, které mě, jako herce, kolikrát ani nenapadnou. A takovou důvěru k režisérovi si teď už nevybudovávám tak často.

* Druhou část Metanolu si můžete naladit dnes ve 20:15 na ČT1.