Neuvěřitelný příběh o tom, jak se Barbra Streisand zasadila o lepší postavení žen v „mužském“ Hollywoodu

Streisand, která tento týden oslavila kulatých 80 let, debutovala u filmu v roce 1968 snímkem Funny Girl. A hned si odnesla Oscara za hlavní ženskou roli. Úspěšné herecké kariéře tedy nic nestálo v cestě. Jako další projekt si vybrala snímek Jentl, vycházející z krátké povídky Yentl: The Yeshiva Boy od Isaaca Bashevise Singera. A narazila. Napřed z projektu vycouval Singer, jemuž se nelíbil směr, jakým Streisand chtěla příběh uchopit, a následně herečka nepochodila ani u prvního osloveného režiséra. Tím nebyl nikdo menší než Ivan Passer, filmař s českými kořeny. Passer měl s filmem hned několik problémů. Vadila mu již sama Streisand v hlavní roli, protože mu přišla příliš stará. Problém měl i s příběhem, který byl dle něj nerealistický. A hlavně měl pocit, že diváci nepřijmou film, v němž se dívka vydává za muže.

Přestože nebyly Passerovy argumenty úplně liché, minimálně byly poplatné době, v níž ženy hrály převážně vedlejší, okrasné role, Streisand si stála za svým. Práce na filmu šly ale pomalu a v roce 1976, po natočení hitu Zrodila se hvězda, bylo Streisand 34. A ona sama si již připadala na roli příliš stará (Jentl, hlavní hrdince filmu, mělo být 16 let). Rozhodla se tak, že snímek jen napíše a natočí. A znovu narazila. Studia nevěřila projektu vedenému ženou, navíc debutantkou. Streisand nedokázala pro natáčení sehnat finance.

V roce 1978 jí proto přátelé poradili, ať příběh upraví, aby šlo o muzikál. Něco takového by v kombinaci s jejím jménem mohlo zafungovat. Filmový producent Jon Peters, který byl v té době současně partnerem Streisand, se ji neustále snažil od projektu odradit. Dokonce jí místo natáčení nabídl koncert na stadionu Wembley v Londýně, za který by inkasovala milion dolarů. Streisand odmítla a odmítla i další, finančně lukrativnější nabídky.

Peterse nakonec dostala na svou stranu nečekaným blafákem. Namaskovala se, aby vypadala jako Jentl, Petersovi nic neřekla a on si myslel, že se jim do domu vloupal nějaký muž. Když pochopil, že oním cizincem je Streisand, konečně souhlasil s tím, že bude za film bojovat. K produkci přemluvil studio Orion Pictures a věk postavy byl změněn na 26, aby mohla hlavní roli ztvárnit Streisand. To se psal rok 1978. A i když by se mohlo zdát, že bylo konečně dobojováno, ve skutečnosti čekala Streisand ještě hodně trnitá cesta.

V prvé řadě trvalo dva roky, než studio Orion Pictures oficiálně oznámilo, že se dohodlo na produkci filmu s hrající i režírující Streisand. Na konci léta 1980 tak Barbra odcestovala do Prahy s kamerou Super-8 a s texty písní, obhlížela filmové lokace a zároveň natáčela záběry, jak se prochází městem v kostýmu, přičemž v pozadí hrály rané nahrávky ze soundtracku.

Nedlouho po jejím návratu však vybouchla v kinech Nebeská brána (1980) Michaela Cimina, což de facto položilo studio United Artists. V Orionu nechtěli dopadnout stejně a raději zrušili všechny připravované filmy, jejichž výrobní náklady přesáhly 10 milionů dolarů. A Jentl měl stát 14, takže byl zase u ledu. Následovala další řada odmítnutí, nepochopení a nechuti film financovat.

Po čtrnácti letech od původního záměru a dvaceti variantách scénáře konečně začala 14. dubna 1982 v Londýně produkce filmu. A paradoxně pomohla Nebeská brána. Její potopení United Artist vedlo k tomu, že společnost koupila MGM a ta dosadila nové vedení, kde byl i bývalý agent Streisand. Jentl dostal zelenou s rozpočtem 14,5 milionu dolarů a natáčení skončilo v říjnu 1982. Film nakonec překročil rozpočet o 1,5 milionu, což Streisand zaplatila ze svého, jak jí ukládala smlouva. Šlo o jednu z pojistek, jimiž si studio krylo záda, aby je případný propad tolik finančně nebolel.

I kdyby to nedopadlo, pro Streisand, vzhledem k dlouhému vývoji, bylo již natočení filmu vítězstvím. Jentl ale zaválel na všech frontách – recenze ho chválily, dočkal se komerčního úspěchu (americké tržby činily 40 milionů dolarů, celosvětové 68) a Steven Spielberg ho označil za nejlepší debut od Občana Kanea (1941). Nejdůležitější ale nakonec bylo to, jak Streisand pomohla tehdejšímu postavení žen v Hollywoodu. V prvé řadě byla první ženou, která od éry němého filmu současně snímek režírovala, produkovala, napsala, hrála v něm hlavní roli a ještě to ustála. A také se stala první ženou, která vyhrála Zlatý globus pro nejlepší režii. Tím byly položeny základy pro všechny budoucí režisérky, které chtěly prorazit v Hollywoodu.

Sama Streisand se k režii vrátila již jen dvakrát. V roce 1991 uvedla vychvalované drama Pán přílivu, které bylo nominováno na sedm Oscarů, včetně toho pro nejlepší film. O pět let později pak natočila uvolněnější Dvě tváře lásky, které se dočkaly dvou nominací.⁠ Pán přílivu slavil komerční úspěch –⁠ stál 10 milionů dolarů a celosvětově vydělal 135. Dvě tváře lásky byly o něco vlažněji přijaté –⁠ vyšly na 42 milionů a z celosvětových pokladen kin si odnesly 82. A v obou případech Streisand ztvárnila hlavní ženskou roli.