Mistrovské judo, masérka pro Havla a filmová cesta peklem. Kaskadér Petr Jákl slaví 80. narozeniny

Petr Jákl se narodil 16. prosince 1941 v Protektorátu Čechy a Morava. Jeho celoživotní vášní se stalo judo. A bylo to judo, díky kterému se Jákl dostal k filmu, tvůrci totiž ocenili jeho schopnosti padat a balancovat na hraně. Ve Filmovém studiu Barrandov se Jákl později setkal s kolegou kaskadérem a budoucím přítelem Jaroslavem Tomsou, jehož tým pracoval na prvním tuzemském westernu Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964).

Společně se Jákl a Tomsa potkali při práci na špionážním snímku Václava Vorlíčka Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967). Jákl se stal jedním z nejobsazovanějších tuzemských kaskadérů, když se během tří dekád podílel na vzniku několika stovek tuzemských i zahraničních projektů (například Jáchyme, hoď ho do stroje!, Adéla ještě nevečeřela, Kafka, Mladý Indiana Jones, Swing Kids).

Petr Jákl (I) (*1941) Jeho celoživotní vášní se stalo judo, v němž se stal třináctkrát mistrem republiky.

Větší pozornost zahraničních štábů si Jákl spolu s dalšími tuzemskými kaskadéry prvně vysloužil během natáčení válečného filmu Most u Remagenu (1969), který se zde točil v okupačním roce 1968. Česká kaskadérská škola zaujala poctivostí a odvážnými, zapálenými kousky. Dokládá to další realizace válečného dramatu, titulu Na západní frontě klid z roku 1979, o které Jákl zavzpomínal pro web Lidovky.cz v roce 2015. „V jedné scéně nás zapálili plamenometem. Zatímco já se potřel pastou a skutečně jsem celý hořel, tak americký kaskadér si nasadil plynový vařič a jen tak plápolal. Takové věci se mezi filmaři roznesou. Od té doby už chtěli jenom nás,“ svěřil se Jákl pyšně redaktorovi Tomáši Kubánkovi.

Jednou se Jákl vyhnul smrti proto, že za něj na place zaskočil kolega, který zemřel pod koly nákladního vozu. Točilo se v lomu na písek a oproti doporučení kaskadérů, aby vozidlo řídil jeden z nich, producenti najali skutečného řidiče z lomu. Při zkouškách vše klaplo, ale během ostrého natáčení šofér muže, který mu skočil pod kola, přejel a zabil. Jákl o situaci mluvil jako o chvíly, kdy byl nejblíž pověsit kaskadérství na hřebík.

Zajímavou zkušeností byla pro Petra Jákla revoluce v roce 1989, bezprostředně po níž se stal členem osobní ochranky budoucího prezidenta Václava Havla a někdejšího proreformního komunisty Alexandra Dubčeka. Pro Lidovky na to v roce 2016 vzpomínal následovně. „Pistoli na podvodníky nevytáhl. Nikdo z Havlových ochránců neměl zbraň. Spoléhali na chvaty a hmaty, které uměli. A hlavně by zbraň mohla posloužit jako záminka k tomu, aby je zatkla stále ještě komunistická policie, zvaná bezpečnost. Přesto si věřili, že hlavní postavu hnutí dokážou ochránit před kýmkoliv,“ svěřil se Jákl novináři Vojtěchu Gibišovi. Jedna věc ho ale na překotné době štvala, špatná životospráva většiny zúčastněných spočívající v nepravidelném jídle, alkoholu, kouření a chybějícím pohybu. „Jednou jsem to už nevydržel a Havlovi pozval masérku. Václav se smál, že to nikdy předtím nezažil.“

Na začátku 90. let kolega Tomsa Jákla lanařil do nyní proslulé kaskadérské společnosti Filmka, ale životem ostřílený judista uvažoval o něčem jiném, o založení produkční společnost J.B.J. Film, kde se dodnes věnuje tvorbě námětů, scénářů a filmové produkci. Podle vlastního námětu zrealizoval například první český akční film ze života kaskadérů.

V Cestě peklem (1995) si Jákl nejen zahrál hlavní roli, ale podílel se též na vzniku coby scenárista a producent, což ho fyzicky i psychicky vyčerpávalo. Pro Unitedfilm na natáčení vzpomínal: „Pro mne to bylo šílené, protože mé hlavní poslání producenta bylo sehnat peníze na jeho natočení a ty celou dobu natáčení chyběly, takže jsem byl ve stálém velkém stresu.“ Cesta peklem byla mnohými vysmívána, ale dodnes platí za jediný tuzemský příspěvek reflektující a vzdávající holt místním kaskadérům. Ve filmu se představil též Jáklův bratr František Jákl (1940-2010) a syn Petr Jákl mladší, s nímž jeho otce dodnes pojí nejen rodinné, ale i profesní pouto.

Petr Jákl mladší by se bez otcovy podpory těžko stal originálním tuzemským režisérem, který si jde za svými projekty stůj co stůj. Otec mu producentsky pomáhal jak s Kajínkem (2010), tak Ghoulem (2015). Společně též dokončují historický velkofilm Jan Žižka. Petr Jákl starší k tomu pro Unitedfilm řekl: „Kajínek i Ghoul nám v zahraničí otevřely dveře a objevila se řada nabídek jak pro režiséra, tak i pro spolupráci s naší filmovou společností. Naším hlavním cílem je však natočit film o Janu Žižkovi z doby jeho mládí než se stal slavným husitským vojevůdcem.“ Datum premiéry historický snímek o slavném vojevůdci zatím nemá. Odhodlání a chuť do práce nicméně jeho spoluproducentovi Petru Jáklovi staršímu nechybí.