Herci z revolučního hororu byli vydáváni za mrtvé a jejich rodiny přijímaly kondolence. Neobyčejná kampaň vyústila v rekordně výdělečný projekt

V archivech kinematografie se nachází jen málo hororových titulů, které by se těšily většímu věhlasu a popularitě než Záhada Blair Witch. Dvojice floridských studentů Dan Myrick a Eduardo Sánchez přišla s nápadem na děsivý a autentický snímek, který se nespoléhá na žádné vizuální triky, už roku 1993. Jejich cílem bylo poslat trojici herců do hlubokých lesů poblíž Marylandu a zajistit, aby publikum jejich kamerový záznam považovalo za reálný. Premisa filmu, jenž se veřejnosti představil roku 1999, byla jednoduchá a efektivní – v říjnu roku 1994 zmizeli tři studenti při tvorbě dokumentu o pověstné čarodějnici, přičemž o rok později byl nalezen záznam, který se jim před smrtí podařilo nahrát.

V době, kdy byl internet ještě v plenkách, se tento podvodný koncept

osvědčil. Nezávislý projekt s rozpočtem 300 tisíc dolarů se musel „prodat“ alternativními cestami, což Myrick se Sánchezem dobře věděli. Vytvořili proto webovou stránku, která o zmizení studentů přesvědčivě informovala, a když společnost Artisan Entertainment uvedla Záhadu Blair Witch na festivalu Sundance, dospěl marketing až ke kontroverznímu a obzvláště vychytralému kroku – herci se jakýchkoli akcí a tiskovek neúčastnili a jejich profily na filmové databázi IMDb je evidovaly jako „zesnulé“.

Nebylo to samozřejmě poprvé, kdy se filmaři k takovému postupu rozhodli. Roku 1980 si zadělal na pořádné problémy italský režisér Ruggero Deodato, jehož kultovní snímek Kanibalové byl rovněž propagován jako opravdový „found footage“. Herci, kteří ve filmu velmi názorně a naturalisticky přichází o život, se tehdy museli Deodatovi smluvně zavázat, že se celý rok neobjeví na veřejnosti a budou fingovat vlastní smrt. To vedlo až k obžalování z vraždy a hromadným cenzurám, jimž násilný snímek čelil takřka po celém světě – Deodato sice unikl vysokým trestům, když herce k soudu přivedl živé a zdravé, ovšem tato kontroverze a zákazy promítání Kanibalům zlomily vaz a kasovní úspěch či začátek „found footage revoluce“ se nekonaly.

Takové štěstí měli až Myrick se Sánchezem o dvacet let později. Záhada Blair Witch, slibující tajemný záznam skutečných tragických událostí, nahnala do kin závratné množství diváků, kteří v celosvětovém měřítku utratili 250 milionů dolarů. Ve své době šlo o vůbec nejvýdělečnější snímek v historii při porovnání nákladů a zisku, než jej o dekádu později překonal první díl Paranormal Activity. Celá found footage série o strašidelných domech a nadpřirozených aktivitách ovšem vděčí za vyšlapanou cestičku právě Záhadě Blair Witch, která nejenže inspirovala řadu moderních hororových námětů, nýbrž se sama rozrostla o pokračování ve formě filmů, knih, komiksů či počítačových her.

Okamžitý fenomén, jaký se z Blair Witch zrodil, pochopitelně poznamenal i ústřední trojici hereckých představitelů. Ti měli od Myricka a Sáncheze dovoleno improvizovat a jejich autentický projev posílil už tak věrohodný kontext. Týkalo se to především Heather Donahue, jež ztvárnila „sebe sama“ a vedoucí skupinky dokumentaristů, jejíž vystrašený monolog do kamery patří k nejcitovanějším momentům hororového žánru. Donahue se v rozhovoru pro The Guardian svěřila, že její jméno a obličej budou už navždy duševním vlastnictvím někoho jiného. Navzdory tomu, že jí samotné natáčení prý přineslo jen dobré zážitky, následný úspěch filmu a status zesnulé na IMDb už čtyřiadvacetileté herečce nijak nepomohly.

Zajímavé nabídky Donahue nechodily a stihla natočit jen asi tucet filmů, než roku 2007 Hollywoodu definitivně zamávala. Namísto herecké profese se začala věnovat pěstování lékařské marihuany v podhůří Sierry Nevady a roku 2012 vydala svůj memoár s názvem Growgirl. V současnosti se podílí na vývoji herbálních produktů na ochranu kůže a své okolí podporuje v tvůrčím psaní.

Její kolega Joshua Leonard, jenž si ve filmu zahrál stejnojmenného kameramana, se naopak herecké branže nevzdává. Po úspěchu Blair Witch se Leonard rozhodl, že ze svých beder setřese odkaz své průlomové role jednoduše tím, že se bude herectví i dál aktivně věnovat. Také on navíc potřeboval zadupat zvěsti o své smrti, kvůli nimž jeho rodiče dokonce přijímaly kondolence od svých známých. Objevil se třeba po boku Roberta De Nira v dramatu Ten nejlepší, v nedávném experimentu Stevena Soderbergha Nepříčetná nebo v seriálech Sběratelé kostí a Temný případ.

To Michael C. Williams, jehož si fandové Blair Witch vybaví spíše pod přezdívkami Mike, „The map guy“ (chlápek s mapou) nebo „The guy in the corner“ (chlápek v rohu), prokládá svou hereckou dráhu jinými aktivitami. Filmů natočil jen hrstku a nejznámějším z nich je zřejmě Sánchezův pozdější a negativně hodnocený horor Uneseni. V televizi se také příliš neohřál, ale můžeme jej stále vídat alespoň díky seriálu F.B.I. Mimo hraní se Williams živí jako školní poradce, se svou ženou Toni provozuje herecké studio MCW a pracuje na knížce o svém slavném debutovém filmu s výmluvným názvem Escaping the Most Famous Corner in Hollywood: How I Survived the Blair Witch (volně přeloženo Únik z nejslavnějšího rohu Hollywoodu: Jak jsem přežil Blair Witch).

Takový titul je ostatně příhodný pro všechny, kteří měli s výrobou Záhady Blair Witch co dočinění. Kulturní odkaz snímku je i po více než dvaceti letech stále mohutný a okolnosti vzniku i uvedení zůstávají ohniskem pozoruhodných rozhodnutí, dohadů i fanouškovských konspirací.