Filmy roku 2020, kterým byste se měli vyhnout

Tuším, že spousta z vás ani netuší, co je to za film, respektive, že vůbec existuje. Není divu. Zbytečnější restart/remake/sequel (popravdě vážně nevím, co to vlastně mělo být) populární hororové série loňský rok téměř jistě nevznikl. V kinech se Nenávist objevila hned na začátku onoho prokletého roku - a všem to bylo úplně jedno. Po roce od zhlédnutí už si z toho pamatuju leda tak to, že mě ta kombinace otravně chaoticky poskládaného děje a zoufale nefunkčních lekaček strašlivě nudila...

Mnoho známých hereckých tváří, dějových linek a snahy vydolovat z diváků slzičky... Z filmové adaptace knižního bestselleru Radky Třeštíkové v režii Rudolfa Havlíka (Po čem muži touží) ambice i komerční potenciál doslova tečou, výsledkem je ovšem pouze hodně přepjatá, nepříliš sofistikovaná a chvílemi až nechtěně směšná snaha o vznik komplexní dramatické mozaiky několika lidských osudů ze současného Česka, která by se možná ráda stala domácí obdobou filmů typu Magnolia či Amores Perros. Bábovky sice nejsou vyložená tragédie a nepochybuji o tom, že své zastánce si mezi diváky najdou, určitě se ale nejedná o film, jenž by současnou českou kinematografii v dobrém smyslu slova reprezentoval, natož ji jakkoliv posouval kupředu.

Filmová kariéra Bruce Willise je už několik let úplně v háji. Bývalá hollywoodská superstar je sice schopna natočit několik filmů ročně, ale to jen díky tomu, že v každém z nich stráví jen několik minut, za něž si posléze vyslouží značnou část rozpočtu celého snímku, jehož výsledná podoba je prakticky vždy nezpochybnitelně příšerná. Vesmírnému sci-fi hororu Breach se musí uznat minimálně jedna věc - Willis v něm hraje jednu z hlavních rolí (ke všemu asi i tu "nejlepší"!) a vyskytuje se v něm většinu stopáže. Čili tentokrát se v tomto ohledu žádný vyložený podraz na hercovy fanoušky kupodivu nekoná. Tím ale bohužel výčet pozitiv končí. Breach je totiž jinak po všech stránkách laciná šmíra, která krade, kde může (Vetřelci, Věc, libovolná zombie řežba), a využívá všechna možná klišé a vypravěčské postupy žánrově spřízněných děl. V první půlce se to jakž takž ještě dá sledovat, s blížím se koncem, kde triky a akční scény už jsou doslova k zblití, se však celá tahle produkce nezastavitelně řítí rovnou do... článků, jako je tento. Kolega Tomáš sice téhle hrůze věnoval poměrně smířlivou recenzi, osobně ho však podezřívám, že na ni nekoukal střízlivý. Nebo už možná jeho fanouškovská láska k Willisovi narostla do nezdravých parametrů...

Tolik šikovných lidí před i za kamerou... A vyšla z toho taková slátanina. Scénáře Petra Jarchovského mívají hodně rozdílnou kvalitu, ten k Bourákovi se naneštěstí zapíše mezi ty (nej)slabší. Zatím poslední snímek Ondřeje Trojana nefunguje v žádné ze svých žánrových či stylistických rovin. Snaží se být komedií několika různých typů a odstínů, k tomu ještě lidovou sociální kritikou, hrají v něm oblíbení a sympatičtí herci (Ivan Trojan, Jiří Macháček, Kristýna Boková), ale celé je to jedna velká a nesmyslná křeč, u níž se člověk nepobaví a neodpočine, ale spíš unudí, v horším případě rovnou pořádně naštve.

Nicolas Cage opět zvítězil! A v případě tohoto veledíla to vlastně ani není ironie (alespoň ne úplná). K tomu, aby s přehledem ovládl celý tento "film", mu totiž stačilo, aby si na chvilku nasadil večerníčkovskou čepici z novin a pronesl pár naprosto neuchopitelných replik. To je totiž asi to jediné, co je na Jiu Jitsu alespoň trochu zábavné (otázka je, zda záměrně). Vše ostatní je jedním slovem tragédie. Zápletka je nekonečně stupidní a nechtěně směšná (to, že zřetelně vykrádá Predátora, je její asi nejmenší problém), efekty přinejlepším podprůměrné a akčních scén (především kontaktních soubojů) sice spousta, ale z většiny z nich se chce fandovi žánru kvůli míře příšernosti jejich natočení spíš plakat, než žasnout. Je to o to smutnější, když máte na place k dispozici osvědčeného řezníka (Tony Jaa) či rozeného drsňáka (Frank Grillo). Díla jako je toto by se měla promítat na filmových školách, aby studenti viděli, jak se to opravdu nemá dělat...