Svět filmu se jednou provždy mění. Zvykejte si na černošskou mořskou pannu, vílu Zvonilku i další přepisy pohádek, legend a dějin

VOD služby získaly na síle a našly místo na trhu, kde bylo možné získat finance, ale zároveň umožňovaly lidem sledovat dané filmy či seriály odkud jen chtěli a kdy chtěli. Což se hodilo i v první polovině letošního roku, v době koronavirové pandemie, kdy většina světa musela sedět doma. Navíc i herci na tuto spolupráci začali slyšet a šli za jistými penězi v podobě pravidelného přísunu za jednotlivé epizody seriálu.

V tom ale asi až takový problém nebyl. Kvalitní snímky, o které diváci stojí, si svou cestu najdou, sice už ne tak hladce jako kdysi, ale možné to je.

Větším problémem je v současné situaci spíše celé to šílenství kolem politické a genderové korektnosti. Čím dál tím více se totiž diváci ozývají proti násilným změnám v hereckém obsazení a povahách nebo rasách postav. Vzpomeňte si jen na kontroverzi ohledně postavy Heimdalla v Thorovi. Černošský nordický bůh, to tu ještě nebylo. Na druhou stranu je ale potřeba říci, že ve světě komiksu mi to jako takový problém nepřijde. Přeci jen jde o fantasy a sci-fi příběhy, kde se lidské imaginaci meze nekladou. A totéž by šlo říci i o pohádkách.

Současný svět se mění. Všichni lidé mají svá práva a je nesporné, že by za ně měli bojovat a nikdo na světě nemá právo jim je ubírat. Ale samotné dělení na bílé nebo černé životy je čistý rasismus jako takový. Každý lidský život má cenu a je jedno, jakou má rasovou příslušnost. Problém se současnou situací je ale hlavně v tom, že ony změny nepřichází přirozeně, jsou zmedializované, zkreslené a nucené. Koronavirus nyní zastiňuje vše, ale to neznamená, že se to neděje. Případ Oscarů mluví ostatně za vše. Oscary by měli dostávat herci za své herecké výkony a nikoliv za barvu pleti. To je jednoduše šílenství.

Herci s jinou barvou pleti mají nárok na práci stejně jako všichni ostatní a je v pořádku, když se bude objevovat více projektů, které jim to umožní, ale asi není dobrým způsobem je do nich tlačit za každou cenu. Černošský Artuš (Prokletá), Ariel (Malá mořská víla) a nyní i víla Zvonilka z chystaného hraného Petra Pana hovoří za vše. To je nesmyslné asi stejně jako to, že Mulan nebo Martina Luthera Kinga budou hrát běloši. A nejde tu o to, že by je hrát nemohli, ale o samotnou podstatu historie. Lidé by ji neměli přepisovat a zapomínat na ni, ale učit se z ní a posouvat se dál. Divákovi by neměl být nucen jiný pohled na dějiny. To jsme sami zažili, když jsme se my nebo naši rodiče za komunismu učili smyšlenky a nepravdy.

Jistě, je to jen svět filmu a Artuše s tmavou pletí nebo asijského Martina Luthera Kinga asi dětem vysvětlíme, ale je to padlé na hlavu. Samozřejmě divák má plné právo si snímek nepustit, ale s ohledem na filmový průmysl je to poměrně kontraproduktivní. Stěžují si, že nemají dost diváků, a nyní se o ně sami připravují. Ne každý totiž má náladu koukat na překroucenou realitu, líbající se muže nebo postavy s neutrálním pohlavím. Na druhou stranu to ale mají možná dobře spočítané, možná že přísun nových diváků bude o dost vyšší než procento těch, o které přijdou.

Samozřejmě je naprosto správně, aby nové filmy zabývající se příslušnou problematikou vznikaly. Má to tak být. Mohlo by jich být i více, ale měla by to být tvorba originální pro cílové publikum, které si ho s nadšením najde a ocení jeho poselství a příběh. Jistě je jasné, že se filmaři i všichni lídři všech iniciativ týkajících se lidských práv a svobod snaží i s pomocí filmů změnit lidský názor a pohled na zkostnatělé pohledy na danou problematiku, ale tohle asi není nejlepší cesta. Vyvolává totiž spíš odpor a nevoli. A možná někdy i averzi, což je přesným opakem toho, oč se všichni snaží.

Je to ale současný trend a my si na něj budeme muset zvyknout. Jen ten způsob je vskutku nešťastný.