Bondovky s Rogerem Moorem: Hodnoceno od nejlepší po nejhorší

1. Špión, který mě miloval (1977)

Conneryho nejzásadnějším snímkem série byl Goldfinger, Moorovým Špión. Jeho třetí štace je totiž dodnes možná nejvelkolepější bondovkou vůbec. Padouch Stromberg (démonický Curd Jürgens) je kultivovaný psychopatický megaloman, který neposlušné zaměstnance posílá žralokům (a poslouchá přitom vážnou hudbu). Žije v gigantickém podmořském sídle, vlastní obří tanker "požírající" ponorky, a jeho plánem je zatopit celý svět a donutit lidstvo žít pod vodou. A vrchního zabijáckého poskoka mu dělá ikonický "Jaws" v podání nezapomenutelného Richarda Kiela. To vše je tak (až komiksově) přestřelené a monstrózní, že se to další filmová dobrodružství agenta 007 mohla snažit maximálně dorovnat - a většinou nepříliš úspěšně (viz následující Moonraker). A samotný Bond tu dostal k dispozici po Aston Martinu své nejlepší vozítko - v ponorku se měnící Lotus Esprit. Scéna, v níž s ním Moore vyjede z moře na pláž, je prostě kouzelná. Špión je zkrátka klasika, která rozhodně patří do bondovského TOP 10.

2. Žít a nechat zemřít (1973)

První moorovka se velmi povedla. 007 tu nezachraňuje svět, ale "pouze" bojuje s nelítostnými pašeráky heroinu, kteří mají velmi blízko k Voodoo praktikám. Záporák v podání Yapheta Kotto (Vetřelec) patří k těm průměrnějším, zato jeho eliminace a zabijácká pravá ruka (ehm) Tee Hee (Julius Harris) si místo v paměti dokážou najít vcelku snadno. Navíc bondgirl zde ztvárnila (tehdy ještě mlaďoučká a vyloženě rozkošná) Jane Seymour alias budoucí doktorka Quinnová! Tím nejlepším na filmu je ovšem jeho fantastický titulní song Live and Let Die, jenž složil a nazpíval jistý Paul McCartney...

3. Jen pro tvé oči (1981)

Od třetího místa bude řazení dle kvality převelice ošemetné, jelikož pětice následujících titulů se sice od sebe výrazně liší zápletkami i ztvárněním, kvalitativně ovšem mezi nimi nikterak zásadní rozdíly nejsou... Po dvou spektakulárních velkofilmech Lewise Gilberta (Špión a Moonraker) přišel poprvé (a zdaleka ne naposled) na řadu John Glen, jenž se však podílel už na několika předchozích bondovkách (jako střihač či režisér druhého štábu). A rozdíl to byl skutečně rapidní. V překvapivé úvodní scéně sice dojde k značně bizarnímu zúčtování s jistou významnou postavou z minulosti, hlavní zápletka se ale věnuje něčemu zcela jinému. Tentokrát James nemusí zachraňovat lidstvo před šílenými miliardáři a jejich destruktivními vynálezy, ale "pouze" zařídit, aby se tajný britský přístroj na ovládání řízených střel nedostal do rukou KGB. Čili po kolosálním sci-fi běsnění návrat k zemitějším špionážním kořenům v duchu Conneryho Srdečných pozdravů z Ruska. Záporáci jsou ucházející (z enigmatického brýlatého zabijáka sálá mrazivá chladnokrevnost) a akce je hodně a je velmi pestrá (honičky v autech, na lyžích, souboje pod vodou aj.). Jen pro tvé oči patří mezi zapadlé a trochu přehlížené bondovky, špatná ale určitě není.

4. Muž se zlatou zbraní (1974)

Taková trošku "odpočinkovější" bondovka, která silně vyniká pouze jednou věcí - stylovým (a charismatickým Christopherem Leem dokonale obsazeným) titulním protivníkem. Zápletka je (alespoň zpočátku) sice příjemně zemitá a hlavně osobní, nic výrazně zajímavého už ale jinak v pořadí devátá bondovka bohužel nenabízí (leda snad trpasličího hajzlíka Nick Nacka, který ovšem ještě podtrhuje spíše uvolněnou, než-li vypjatou atmosféru). Obě přítomné bondgirls jsou půvabné, ale ta důležitější (blonďatá Britt Ekland) je natolik hloupoučká, až je to chvílemi otravné...

5. Vyhlídka na vraždu (1985)

I Moorovo loučení se sérií má svůj největší klad v hlavním záporákovi. Christopher Walken byl pro role děsivých psychopatů snad přímo stvořen, takže zřejmě bylo jen otázkou času, kdy nějakého ztvární i v bondovce. A ke všemu je jeho Max Zorin nacisty geneticky vyšlechtěný geniální "nadčlověk", takže skutečně ultimativní zlo snad v každém směru. V daném roce už ale Moorovi bylo úctyhodných 58 let (v tak vysokém věku dosud nikdo Bonda nehrál) a fyzicky byl prostě už hodně za zenitem. Svým celkovým přístupem je ale Vyhlídka stále o chlup přijatelnější bondovkou než vlažná Chobotnička či bláznivý sci-fi Moonraker... V její prospěch navíc hraje i osmdesátkově šmrncovní bondsong od Duran Duran.

6. Chobotnička (1983)

Aby se v rámci jednoho filmu Bond objevil přestrojený za gorilu a potom ještě za klauna už je trochu moc, ne? Třináctá bondovka se odehrává v hezkých kulisách (Indie), má rozmanité padouchy (Sandokan!), spoustu (bláznivé) akce i nápadů (falešný krokodýl, jojo cirkulárka!), ale celé je to vlastně jen takový obří cirkus. Sice pobaví (atrakcí je tu vážně hodně), ale k plnokrevným (napínavým a alespoň trochu realistickým) bondovkám má daleko stylem a k těm nejlepším velkolepým/přehnaným zase kvalitou.

7. Moonraker (1979)

Fenomenální celosvětový úspěch Star Wars se promítl i do této značky. Zatímco Stromberg v předchozím Špiónovi chtěl lidi nahnat pod vodu, Hugo Drax (Michael Lonsdale) by zase rád založil (a ovládl) novou (nad)lidskou společnost mimo naši planetu. Ano, ve finále tohoto filmu se 007 podívá do vesmíru a dokonce se tam zúčastní velké vesmírné bitvy, v níž dojde i na paprskomety! Kromě toho se musí znovu utkat s (bez přehánění) nezničitelným Jawsem (ten si tu dokonce najde osudovou lásku!), dále třeba s obřím hadím škrtičem, hned v úvodu "vypadne" z letadla bez padáku... Čtvrtá moorovka je v některých ohledech už vskutku přes čáru (je to víc absurdní taškařice než napínavé dobrodružství), na druhou stranu jí ale nelze upřít slušné tempo, atraktivní lokace a nemalou porci ucházejících nadsazených atrakcí (dvě honičky na člunech, lanovka). Moorovi je zde sice už přes 50, k smíchu ale ještě úplně není. Tímto dílem měl své účinkování v sérii už ale raději ukončit...