Legenda, která nestárne. Poctivé sedmdesátkové psychologické drama, tíživé, šedé a točící se okolo lidí, kteří spíše přežívají než žijí. A v tom všem se potácí prosťáček Rocky v působivém pojetí tehdy v branži začínajícího Sylvestera Stalloneho (legendární filmový kritik Roger Ebert označil v dobové recenzi Stalloneho za "mladého Marlona Branda"). Rocky vypráví o americkém snu, ale dělá to chytře, bez okázalých gest a velmi citlivě.
Pravděpodobně nejspornější umístění. V zámoří čtyřku hodnotí jako jeden z nejslabších dílů kvůli tomu, že symbolizuje "přežitý odkaz osmdesátkových akčních filmů". U nás tak úzkoprsí nejsme a naopak na tuhle testosteronem nasáklou éru Hollywoodu vzpomínáme s láskou. Ano, celý film je hrozně namachrovaný a přepálený, ale Rocky nikdy neměl silnější motivaci k boji, tvrdšího soupeře ani lepší trénovací montáž. Takže prostě druhé místo s tím, že jsem sakra dlouho váhal, jestli ho neumístím rovnou na špici žebříčku.
V době, kdy už nikdo s návratem Rockyho nepočítal, přišla nečekaná odbočka. Přestože není dějově dvakrát originální, rozhodně nepůsobí jako pouhá kopie původního fenoménu. Dokázala totiž oživit onu přirozenost a nenucenost úplně prvního filmu, úspěšně hodila Rockyho na druhou stranu barikády (o což se neúspěšně pokoušel již pátý díl původní série), dovolila mu zestárnout a oživila genius loci chudších čtvrtí Filadelfie. Creed je ukázkovým příkladem dokonalé pocty, která si dokáže najít vlastní hlas.
Pro Stalloneho důležitý kousek v kariéře. Rocky mu kdysi startoval kariéru a návrat k roli po 16 letech ji umožnil znovu nakopnout. Stallone na to šel chytře. Ve filmu pracoval se všemi motivy, které se (vzhledem k časovému rozpětí mezi pátým a šestým dílem) nabízely - Rocky zestárl, přátel moc nezbylo, se synem je odcizený, milovaná Adriana zemřela a v moderním světě platí za dinosaura. Má ale ještě jednu šanci. A kruh se uzavře. Rocky tu vzpomíná a brečí. A diváci s ním. I když má šestka jeden z nejhorších finálních soubojů a je občas těžkopádná, nelze se emocionálně nezapojit.
Dostáváme se do nižších pater, ale to pořád nic špatného neznamená. Až na jeden opravdu mizerný zářez (fanoušci nepochybně ví, kdo bude na úplném chvostu speciálu) měla filmová série vždy co nabídnout. Druhý a třetí díl jsou si nicméně, pokud jde o kvality, hodně podobné. Dvojka ale ještě nepůsobila tak vyčerpaně - naopak nastavila mustr, jakým se následné díly inspirovaly. Zmizel prvek překvapení a upřímné tíživosti, to se ale dvojkám stává.
Creed II, který právě vstupuje do kin, to má složité. Podobně jako Rocky II je "ten druhý" a v tomhle případě navíc zatížen historií původní série (z níž si, ať už úmyslně nebo náhodou, řadu prvků vypůjčuje). Stejně jako u Rockyho II nicméně platí, že to vůbec není špatné pokračování. Chybí ale prvek překvapení a už je cítit hra na jistotu. Fanoušky potěší, nové si nezíská.
Kdybychom brali celou sérii jako rodinu, Rocky III by byl bratranec, který není extra zábavný, když ho někam pozvete, nejspíš si ani nevybavíte, že tam byl a zároveň nikoho neuráží a nikomu nevadí. Rocky jako arogantní boháč navíc není poloha, která by téhle postavě slušela (jakkoli v rámci dramatického vývoje určitý smysl dává). Podobně jako u předchozích "slabších" kusů nicméně platí, že jde pořád o nadstandardní dílo.
Každý díl Rockyho má "něco". Jednička je působivým příběhem outsidera. Dvojka a trojka nabízejí použitelný průměr o potřebě kout železo, dokud je žhavé. Testosteronová čtyřka je úchvatným dozvukem studené války. A šestka je Stalloneho osobní zpovědí o všem, co za svou kariéru zpackal (čehož upřímně nebylo málo). Pátý díl bohužel nemá nic a zcela právem drží post nejhoršího dílu ságy. Do pětky se kdysi vkládaly obrovské naděje, neboť se k sérii vrátil režisér jedničky. Výsledkem byl jen utahaný patvar plný nudných pouličních soubojů, nesympatického hovada ve skoro hlavní roli a Rocky, ten byl chudák jaksi odstrčenou figurkou. Je vlastně až s podivem, že se Stallone nechal přemluvit ke Creedovi, který dějový mustr zopakoval.