60 let na plátně: Nejlepší filmy Roberta Redforda

Ať už snímek dopadne jakkoliv, může si Robert Redford gratulovat. Za svou kariéru ztvárnil nespočet zajímavých a úžasných rolí, z nichž se řada zapsala do historie. Soška Oscara mu zdobí dům, výrazně pomohl svým projektem Sundace nezávislému filmu a nakonec se stal nejen hvězdou stříbrného plátna, ale i uznávaným režisérem a producentem.

Pojďme se tedy nyní podívat na desítku toho nejlepšího, co kdy Robert Redford podle kritiků i vás diváků natočil.

A jak na některé ze svých rolích vzpomíná sám Robert Redford?

„Když jsem poprvé potkal režiséra George Hilla, řekl jsem mu, že je mi sympatičtější postava Sundance Kida, což ale nebyl role, pro kterou mě chtěl,“ vzpomínal Redford. „George se nakonec ale pro myšlenku nadchl a řekl, že tu zkusí. Studio chtělo stejně hvězdné jméno jako Paul Newman a já jeho slávě nesahal ani po kotníky, Paula jsem nikdy nepotkal, ale trval na tom, že studio George podporuje a protože v tom hrál Paul Newman, nakonec souhlasili. Jedinou změnou, kterou studio udělalo byla změna jména. Původně se měl snímek jmenovat Sundance Kid a Butch Cassidy, ale jelikož hrál Butche Paul, chtěli ho mít na prvním místě.“

Čtyři roky po Butchovi se Redford opět setkal tvůrčím týmem při práci na snímku Podraz. Tento úžasný snímek si došel pro sedm Oscarů, včetně Oscara za nejlepší film a vynesl Redfordovi i nominaci na Oscara za herecký výkon. Sám Redford tento úžasný úspěch přisuzuje hlavně režisérovi Hillovi. „George miloval četní komiksových vtipů v novinách. Miloval tu myšlenku, vyprávět příběh ve 4 nebo pěti okénkách, takže byl schopný přeměnit jakkoli pochybný scénář několika přesuny v něco naprosto perfektního.“

Roli dokonalého univerzitního studenta Robert Redford původně odmítl. „Byl to takový plochý Ken. Řekl jsem, že budu mít zájem jen v případě, že na něm najdeme nějaké chyby.“ Na ty nakonec došlo, ale Robert byla zároveň varován na ty, které měla jeho kolegyně Barbra Streisand. „Slyšel jsem o všech těch šílenostech týkajících se její osoby, ale žádná z nich se na našem vztahu nikdy neprojevila. Líbilo se mi s ní pracovat, skvěle jsme se bavili.“

V sedmadvaceti letech skončil Robert Redford svou televizní kariéru a vydal se do New Yorku, aby dostal 130 dolarů týdně za účinkování v divadelní komedii Bosé nohy v parku v režii Mikea Nicholse. „Nikdy dříve jen komedii netočil,“ uvedl Redford. „A Nichols nikdy nerežíroval divadlo, takže jsme oba sdíleli trošku nejistoty.“ Divadelní představení mělo takový úspěch, že se hra dočkala i filmového zpracování. A opět v ní hrál roli Paula Robert Redford.

Díky snímku Kandidát měl Robert Redford šanci podebatovat s řadou novinářů a zajalo ho, jak všichni drbali o průniku do volebního sídla. „Zaujaly mě hlavně profily dvou novinářů, kteří o tom psali – Woodward a Bernstein“ uvedl Redford. „Pak prezident Nixon rezignoval a všichni najednou tvrdili, že to byly zastaralé informace. Ale já řekl, že ne, že to byla spolupráce těch dvou mužů, kteří vše spustili.“ Při natáčení Prezidentových mužů se Redford setkal s Dustinem Hoffmanem a tento úžasný film si došel pro 4 sošky Oscara včetně sošky za nejlepší zvuk. „Použili jsme všechny prvky jejich práce – psací stroje, telefony, pera na papíře a to udělalo výsledný zvuk. V každé scéně je použitý psacé stroj, jde o skutečné zvuky. A jak ten zvuk vypadá? Jako zbraň.“

„Příběh toto filmu je o nedosažitelných pocitech, jako u role matky,“ vzpomíná Redford na svůj režijní debut, za který získal i dva Oscary, a to za nejlepší režii a nejlepší snímek roku. „První, co mi na to studio řeklo bylo, že pro hlavní roli nemůžu mít Mary Tyler Moore, protože je miláčkem Ameriky. Vzpomněl jsem si ale na to, že jsem jednou na podzim seděl ve svém domě v Malibu a viděl velmi smutnou ženu navlečenou v kožichu. Když jsem si uvědomil, že to byla Mary Tyler Moore, dostal jsem rázem facku a věděl, že to dokáže. Když jsem ji pak oslovil, chtěla to nakonec více než já, chtěla prozkoumat tuto svou stránku a dala do toho 100%."

Za tuto roli si Robert Redford vysloužil samá superlativa a právem. Sám na natáčení vzpomíná velmi rád: „Tohle natáčení byla partyzánská válka. Žádné efekty, jen čistá filmařina. Bylo to drsné, ale to mám rád. Ten pocit čistého filmu v krvi miluju.“