Téma16. 9. 2017
Spalovač mrtvol, stále nejlepší český horor?
Juraj Herz se narodil 4. září roku 1934 do slovenského Kežmaroku. S celou svou rodinou židovského původu zažil několik let ve vyhlazovacích koncentračních táborech. Jako zázrakem všichni členové rodiny přežili. Juraj si následky nesl celý život a projevily se i tím, jak a co do svých filmů promítal. Mezi roky 1950-1954 studoval Herz Vysokou uměleckoprůmyslovou školu fotografie v Bratislavě, následně na DAMU herectví a režii. Krátce působil v proslulém Semaforu. O tom, že byl Herz solitér, svědčí už jeho první film, 31 minutová povídka Sběrné surovosti (1965) inspirována dílem Bohumila Hrabala. Vedle toho totiž ve stejném roce vznikly Perličky na dně (1965), na nichž se podílelo dalších šest režisérů řadících se k takzvané československé nové vlně.
Hned Herzův třetí (a zároveň druhý dlouhoformátový) film, Spalovač mrtvol (1968), se stal jeho zřejmě nejikoničtějším. Adaptace novely Ladislava Fukse, v níž všechny kolem sebe děsí ředitel krematoria v podání Rudolfa Hrušínského, dokonce Herzovi vynesl nominaci na zahraničního Oscara. Autorova tragikomická studie zla strhává diváky dodnes, i díky mimořádné kameře Stanislava Miloty. Navíc je pozoruhodné, že Herz jakožto přeživší z koncentračního tábora neměl problém zachytit hrůzy druhé světové války na případu jednoho chladnokrevného úředníka. V budoucnu bude Herz ještě nejednou svým přístupem rozdělovat - například Habermannovým mlýnem (2010), v němž se zaměřil na osud sudetského mlynáře, který neušel poválečnému lynči.
Po "Spalovači" Herz natočil další ceněné snímky - Petrolejové lampy (1971) nebo Morgianu (1972). Později mohl točit filmy s nevýraznými tématy - například Holky z porcelánu (1974), Den pro mou lásku (1976) nebo Upíra z Feratu (1982), na kterém se podílel s výtvarnickým mistrem Janem Švankmajerem. Proslulým se Herz stal též díky celé řadě pořádně temných pohádek; kdo viděl Deváté srdce (1979) nebo Pannu a netvora (1979), dá jistě za pravdu, že nic podobného v československé produkci v žánru nevzniklo.
Od roku 1987 žil Juraj Herz v Německu, kde pracoval převážně jako autor televizních filmů. Z jeho porevoluční tvorby můžeme zmínit tituly jako Pasáž (1996), horor T.M.A. (2009) nebo již výše uvedený Habermannův mlýn.
Juraj Herz se podobně jako jeho kolega Jiří Menzel též často na plátně objevoval coby herec. Původně měl v nedávno uvedeném Tlumočníkovi (2017) Herz ztvárnit rakouského potomka vyvražděných Židů, ale kvůli zdravotnímu stavu dostal na poslední chvíli přednost Menzel.
Juraj Herz, mimo jiné držitel Českého lva za mimořádný přínos českému filmu a Křišťálového glóbu za dlouholetý umělecký přínos světové kinematografii z MFF Karlovy Vary, měl v oblibě mladé publikum, diváky i filmaře. Často se účastnil festivalů a přehlídek, nejen pro to, aby předával své rady a zážitky, ale též z toho důvodu, aby zůstal v obraze a takzvaně nevypadl z rytmu.
