Zdeněk Svěrák slaví osmdesátiny

Obecná škola (1991) se pouze dnes 28. 3. bude v remasterované verzi promítat na 80 místech planety. Nechybí argentinské Buenos Aires, severoamerické Chicago, anglický Londýn nebo exotické Seychely! Podrobnosti s mapkou najdete zde. Zkrátka samozřejmě nepřijdou čeští a slovenští diváci. Z pražských kin uvede Obecnou školu dnes od 19:00 například hostivařské multikino Premiere Cinemas.

V Obecné škole vzpomíná Zdeněk Svěrák na své dětství. Proto napsal příběh pohledem desetiletého Edy Součka, který přišel na svět brzy po smrti svého staršího bratra. Byl tedy nejen hýčkaným, ale i úzkostlivě hlídaným dítětem. Obecná škola byla prvním celovečerákem pro Jana Svěráka, který se svým otcem tvoří pozoruhodnou tvůrčí dvojici; za Kolju si roku 1997 odnesli slavnou sošku Oscara pro Nejlepší cizojazyčný film. Ambiciózní Tmavomodrý svět (2001), zaměřující se na československé letce ve Velké Británii za 2. světové války a následný komunistický teror, na předchozí úspěch bohužel nenavázal.

Málo se ví, že Zdeněk Svěrák zahájil kariéru coby komentátor redakce armádního rádia. I během živého přenosu z vojenské přehlídky si dovolil utrousit drobný žert, nebo spíš mystifikaci. Ta převzala hlavní roli v roce 1966 spolu se založením Divadla Járy Cimrmana. Právě zde potkal Svěrák Ladislava Smoljaka, herce, režiséra a toho podvratnějšího z oblíbené tvůrčí dvojice. Ve stejném roce začal Svěrák textovat dnes tolik populární písně Jaroslava Uhlíře. Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř zaznamenali velký úspěch spolu s uvedením Tří bratrů (2014), pohádky plné hudebních čísel. I po padesáti letech od zahájení "hodin zpěvu" to funguje. Obdivuhodné.

Co má Zdeněk Svěrák, autor šedesátky televizních a filmových scénářů a celé řady hudebních textů, v plánu do budoucna? Se synem Janem by rádi natočili filmovou verzi povídkové knížky Po strništi bos, která popisuje Zdeňkovo období ještě před Obecnou školou.

"V knížce vyprávím o tom, jak byl malý kluk přesazen z města na venkov a co to udělalo s jeho duší. Jsem to já a nejsem to já. Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který," dodává Zdeněk Svěrák a v anotaci ke knize de facto shrnuje svůj tvůrčí přístup ke psaní. "Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura. Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si vymýšlejí a fantazírují, aby jejich příběh stál za řeč."