Glosa: Nikomu z Akademie osobně nehráblo, jen kolektivizace a zalíbení všem si vybírá svou daň.

Přesto se chci zastat Akademie, že to nemá lehké při svém rozhodování, že nikomu osobně nehrabe, možná to tak jen působí z výsledku kolektivního rozhodnutí. A v kolektivu se většinou ztrácí osobní zodpovědnost. Televizní kategorie do Českého lva nepatří, stejně jako legrácky z internetu (viz. Glosa: Český lev 2016...na kterou reaguji). Je  to můj osobní názor, a možná nebudu sám, ale to není podstatné.

Českého lva jsem vybudoval a dvacet let se snažil udržet jako ryze filmové ceny. Pak přišlo filmové znárodnění, neboť jak řekl Jan Svěrák. „Petře, máš tu smůlu, že jsi vybudoval prestižní národní cenu a tu jako jedinec nemůžeš vlastnit...“. Co jsem nejdříve nemohl pochopit, později se ukázalo jako šťastná úleva z kolotoče zájmových tlaků. Byl to velký kolektivizační tlak a mělo to jít po dobrém i po zlém. A když rozhoduje určitý kolektiv, nastávají určité problémy.

Kolektiv má svůj zájem a já si připadal jak ve filmu Všichni dobří rodáci. Volá se po změnách a při tom bourání a odvolávání se zapomíná, kdo vše vybudoval a hlavně proč, za jakým účelem. Každý chce být ve hře a prosadit si tu svou myšlenku, zhmotnit svůj cíl.

Byl jsem léta pod tlakem určitého kolektivu a tlaky zřejmě pokračují dál, aniž by si to možná někdo uvědomoval. Kolektivní rozhodnutí totiž musí ve výsledku vypadat tak, aby že bylo konsensem všech. Asi proto je soška jen kužel skla se znakem lva jak z Transformers, či jako nová žárovka s broušeným znakem pro další ceny. Těžko uchopitelné, i fyzicky, jsou to výsledky kompromisů určitého kolektivu. Podle hesla Hlas většiny, hlas lidu. A to se asi má týkat i nefilmových kategorií.

V rámci kolektivních zájmů je pro mne potom pochopitelné, že do konzervativně vybudovaných filmových cen, se vmísily televizní seriály, pořady, internetové stránky, zábava z internetu. Bohužel. Nic proti nominacím ve výjimečnému audiovizuálnímu počinu, ale tady už jsou hrušky s jablky a pár švestek k tomu. A aby všechny televizní stanice spolupracovaly, tak ať se rovnou zařadí do nominace na Českého lva. Tak tomu nebylo ani u samostatně fungující ryze televizní výroční ceny Elsa. Televize sice mohly navrhnout do široké nominace svá díla, ale stejně tak i akademici, čímž se zamezilo absenci skutečně kvalitních děl a pak se teprve vybíralo, kdo bude nominován.

Když se na kategorie dnes podívám, ani nevím, co bude hlavní událostí Českých lvů. Nejlepší film, seriál, televizní pořad, internetový skeč, či stránky? Co bude divákům srozumitelnější? Kdo bude skutečný vítěz večera?
Absurdní a nedůstojné je, že se v rámci televizní tvorby ztratí výkony herců, režisérů, scenáristů, kameramanů... všech profesí, které na televizním díle, zejména seriálu, stráví možná více doby, než na celovečerním filmu.

Když totiž pejsek a kočička vařili dort v jednom hrnci, museli tam dát všechno, aby byli šťastni oba. A pak z toho vzniklo to, co z toho vzniklo.

Možná se vše zase za rok změní a bude se vařit nanovo a ceny zastavených Týtý nahradí hlas právě této Akademie. Pokud všechny televize budou uspokojeny. Pokud ne, nebude to fungovat. Pak se zkusí uvařit jiný kolektivní dort, stejně jako se změnila narychlo soška z roku na rok. Nikdo nemá osobní zodpovědnost, takže nějak se to zkusí.

Nakonec všechno je tak, jak má být. Co se týká mne, budu hlasovat jen ve filmových kategoriích, neboť shlédnout objektivně v jeden termín tolik kategorií (zejména seriály) není pro aktivního člověka prostě možné. To je práce na plný úvazek. Budu se dál držet toho, že český film, má význam podporovat jako samostatnou událost, i když to budu demonstrovat jen v hlasování.

ČFTA nehráblo, jen se výrazně mění a hledá. Kolektivní vedení je vždy nesmírně náročné. Tlaky televizí, sponzorů, producentů, i samotných filmařů, vedou k uspokojivým řešením pro všechny. Otázkou je, bude-li se to nakonec líbit paradoxně alespoň většině. Ale ona i kolektivní spartakiáda na Strahově měla své plusy.

Všechno, co v životě zažijeme, je k něčemu dobré.