Glosa: Český lev 2016 - nové televizní kategorie aneb Akademii nejspíš trošku hráblo

Osobně nemám se zařazením televizních kategorií do Českého lva problém, protože pořádné televizní ceny tu od zrušení cen Elsa nemáme (TýTý nebral vážně nikdy nikdo... za což částečně může i to, že když se člověk pokouší říct název ceny nahlas, zní jak blázen). Zlaté glóby názorně ukazují, že se může sejít ocenění televizní i kino tvorba v rámci jednoho předávání a není to problém. Je samozřejmě otázkou, jak se přidání nových kategorií promítne do tempa znovuzrozených Českých lvů. Poslední dva ročníky tak tak stíhaly.

Přání otcem myšlenky, to je jedna věc. Praxe se bohužel ukazuje být komplikovanější a je až s podivem o kolik, protože tu nikdo takzvaně nevymýšlí kolo. Akademie zavedením nových kategorií vstupuje na půdu, kterou již dávno odzkoušeli jiní a tudíž mělo jít o hladké zavedení něčeho, co bude působit přirozeně a logicky. Výsledek je k namísto toho k popukání a České lvy degraduje způsobem, jaký si letitá cena rozhodně nezaslouží.

Akademie totiž zvolila ten nejméně šťastný způsob nominací - do Českého lva televizní tvorbu nominují samotné televize. Až poté bude zúžen akademiky výběr, z něhož vzejde vítěz. Nominace pro dané dílo je ale celou dobu platná. To v praxi znamená, že naprosto každý televizní pořad může mít od letošního ročníku nálepku "Nominován na Českého lva v kategorii nejlepší...". Co se díky tomu stalo? Například takový Tomáš Magnusek, autor nechvalně proslulé trilogie Bastardi a řady dalších "po domácku spíchnutých" počinů, se může těšit z nominace na České lvy za slabý seriál Stopy života.

TV Prima se zase může spokojeně ohánět nominací pro hrůzostrašný Přístav v kategorii Nejlepší dramatický televizní seriál. Chybět samozřejmě nemohou i Vinaři (Ono je to drama?) či v kategorii Nejlepší minisérie vysmívaný Případ pro exorcistu Jana Hřebejka (který je tímto oficiálně posunut na tvůrčí úroveň Magnuska, z čehož má určitě radost).

Problém je jasný. Nově zavedené televizní kategorie již nyní postrádají smysl. Nejsou tu adepti dle kvalit, ale na základě popularity či kalkulu. Možná tu byla jistá snaha o přiblížení se běžnému diváku, kdy vybírá i "obyčejný člověk", čemuž by odpovídala nominovaná sestava. Ale Český lev nikdy nebyl cenou popularity, ale cenou za umění. Od toho tu byly ceny TýDýTý a upřímně to nijak zvlášť nefungovalo (taky byly letos konečně zrušeny).

Třešničkou na dortu je zavedení kategorie se šalamounským názvem Mimořádný počin v oblasti audiovize. Nevíte, co to znamená? Klid, Akademie očividně také ne. Kategorii zastupují dva internetové seriály (Auzobazar Monte Karlo, Kancelář Blaník), které tu jsou pravděpodobně proto, že sice České lvy přichází s kategorií Nejlepší dramatický seriál, ale jaksi se zapomnělo na počiny komediální. Dále má šanci na cenu za audiovizi interaktivní internetová stránka urbex.cz (WTF?), která připomíná laciné webovky hororových her z poloviny devadesátých let, cyklus Zlatá šedesátá II (což je normální televizní dokumentární počin, těžko říct, co tu dělá), projekt Čistíme svět fantazie a něco nazvané Přínos České televize k posílení domácí tvorby v roce 2015, což už nemůže být větší "malá domů".

Vypadá to jednoduše, i díky Zlatým glóbům. Ocení se vážné i odlehčené počiny a k tomu herci. Na televizní herce Český lev kašle, na komediální počiny také. Kvalitu nahrazuje kvantitou (Vážně musí být na Nejlepší dramatický seriál nominováno hned 9 kousků?) a o výběru nemůže být řeč.