Distributor Vetřelců: „Jsem rád, že se u nás podařilo zachránit tolik kin. Jinde ve světě štěstí neměli.“
Jak jste se dostal k filmu, potažmo provozování kina? Před deseti lety jsem hledal práci. Původně se z mé strany jednalo jen o chvilkovou záležitost. Postupně se ale z chvilkové záležitosti stala srdcová záležitost a dnes již bych rád věřil v lásku na celý život. Každý, pro koho je práce koníčkem, mi určitě rozumí.
Proč jste se rozhodli založit coby Asociace provozovatelů kin distribuční společnost? APK Cinema Service už svým názvem prozrazuje, že poskytuje služby kinům. Zajišťujeme například přepravu filmových kopií, reklamní a technické služby a pořádáme setkání provozovatelů kin. Distribuce filmů byla dalším logickým rozšířením naší činnosti. V ČR je poměrně běžné, že distribuční společnosti mají své kino. My jako provozovatelé kin jsme založili vlastní distribuční společnost. Náš první film Intimity jsme do kin distribuovali na principu „férové distribuce“. Cílem bylo ukázat, že všichni se o zisk mohou dělit rovným dílem. Od producenta přes distributora až po vlastní kino. Nápad vznikl v době, kdy byly snahy poměry na trhu měnit a někteří distributoři se pokoušeli své případné ztráty přesunout na kina.
Jak tu dobu od prosince 2014, kdy jste uvedli první film, hodnotíte? Všichni, co se na distribuci podílejí, musí cítit, jak s každým filmem nabíráme zkušenosti. A to jak po technické, tak i po marketingové stránce. Zároveň se stále učíme. Udělali jsme nějaké chyby, máme za sebou i úspěchy, a to vše nás posunulo dál. Sám za sebe musím říct, že nelituji ničeho, co se stalo. A třebaže bych dnes s ohledem na znalost důsledků postupoval v určitých věcech jinak, z pohledu doby, kdy rozhodnutí vznikala, bych se rozhodoval stejně.
Jakou máte představu o budoucnosti? Představy a sny se mění v realitu, ale zůstává chuť a radost z nových možností. A to je hnacím motorem pro další práci. Za ten rok vznikl tým, který je skvěle synchronizovaný. Dnes známe své možnosti a víme, že jsme schopni do kin dostat víc než pět filmů za rok. Jsme tak připraveni pomoci českému projektu, který těžko hledá cestu do kin, ale nebráníme se ani trvalé spolupráci s nějakým zahraničním studiem, či držitelem práv.
V katalogu máte pestrý rejstřík žánrů. Romantický film, český snímek, obnovené premiéry Vetřelcea Vetřelců. Přímý přenos i záznam koncertu. Jak vybíráte tituly a na co se mohou diváci těšit? Zatím jsme vždy měli možnost vidět film dříve, než jsme se rozhodli pro distribuci do českých kin. Výběr je tedy vždy rozhodnutím několika lidí. Třebaže měl někdo občas určité výhrady, vždy v konečné fázi bylo naše rozhodnutí jednotné. Jak jsem před chvílí řekl, zatím nikoho smluvně nezastupujeme. Tudíž jsme nezávislý distributor, který své aktivity rozvíjí na základě individuálního jednání s konkrétními producenty, či držiteli práv. V tuto chvíli jsou ve hře dva nové projekty. Záměrně říkám projekty, protože v jednom případě by do kin nešel ani film, ani alternativní obsah, ale něco trochu jiného...
Slyšíte na názory diváků? Inspirovali vás tím, co je zajímá? Zde musím odpovídat jako kinař, protože zde je důležitá symbióza mezi divákem a jeho kinem. Zájmem diváka je si v kině odpočinout, pobavit se, či se vzdělat, prostě být hýčkán. Zájmem kina (kinaře) je ten, aby se divák do kina rád vracel. Jako distributor musím říct, že vše funguje stejně jen s tím rozdílem, že kinař je v roli hýčkaného diváka.
Jaká je situace kinařů na malých městech? Je nemyslitelné provozovat kino bez lásky a zápalu pro věc? Digitalizace odbourává rozdíly mezi malými a velkými městy. Všichni mají stejné možnosti a záleží na kinařích, jaké schopnosti při dramaturgii předvedou. Cítím, že se všichni vzájemně sledujeme a ve chvíli, kdy někdo vymyslí nějaké zpestření, formou šuškandy se toto šíří do celé republiky. Proto se dnes již běžně setkáváme s tím, že kina hrají i po 22. hodině, promítá se o půlnoci, vytváří se různé podpůrné programy, které mají přilákat a udržet diváka v kině.
Jak se stavíte k multiplexům a velkým kinům? Litoměřické kino, ve kterém pracuji, považuji za větší kino. Takže vztah mám kladný. O multiplexech si mohu myslet cokoliv. Ale je to divák, který rozhoduje o bytí či nebytí kina, nebo plexu ve svém okolí. Nechápu lidi, kteří jedou desítky kilometrů do plexu, i když mají blíž kvalitní jednosálová kina, ale akceptuji jejich volbu. Jsem zároveň velice rád, že se u nás podařilo zachránit tolik jednosálových kin. Jinde ve světě takové štěstí neměli a lidé jsou odkázáni pouze na multikina.
Jaké jsou vaše zbraně a co naopak mohou nabídnout multiplexy? Jednosálová kina se mohou opírat o tradici, kvalitu, nižší vstupné. Multiplexy mají výhodu v počtu sálu. Divák má jistotu, že kdykoliv přijde, vždy něco budou hrát.
Zdá se mi, že zahlcenost kinotrhu nesvědčí. Do kin se dostává neuvěřitelné množství novinek, distributorů je také požehnaně, ale nikdo si pořádně nevydělá. Jak se na situaci díváte vy? Toto je temná stránka digitalizace. Vyrobit digitální kopii je dnes tak snadné, že jste schopni ji vytvořit doma na PC. Díky tomu je snahou producentů dostat do kina i to, co by před několika lety bylo nemyslitelné dostat na 35mm filmový pás. Přehršle filmů je i důvod, proč je trh tak přesycen. Plno producentů založilo distribuční společnost jen pro svůj film a ihned po té svůj byznys ukončili. Musíme se smířit, že v dnešní hektické době budou vznikat, ale i zanikat distribuční společnosti. Je to byznys jako každý jiný. Tak ať vydrží ti nejlepší.
Který film nebo filmový zážitek vás v poslední době potěšil? Měl bych asi odpovědět Věčně mladá a Vetřelci. Ale co mě asi nejvíce dostalo, byl restaurovaný film Milenky starého kriminálníka. Vlastu Buriana mám rád, opravdu jsem se pobavil a vůbec nevadilo, že film byl němý.