Seriál podle Rocca Siffrediho má být víc než jen nepřístupný. V čem chce překonávat hranice?

Siffredi, rodným jménem Rocco Antonio Tano, se v novém rozhovoru pro Variety bránil označit svůj vztah k pornu za závislost na sexu. Herec, jemuž jeho objemné přirození vyneslo až 150 ocenění v rámci lechtivého průmyslu, přisoudil svůj konec před kamerami problémům v soukromí a také jisté závislosti, již „v dobrém či ve zlém probouzí natáčení dvou až tří scén denně, 28 dní v měsíci.“

Posouzení jeho neuvadajícího libida a zápalu, jež do stále rozšířenějšího průmyslu vnesl, připadlo na bedra Francesy Manieri. Ta protáhla očekávanou sérii také fiktivními zvraty a ve spolupráci se Siffredim se chopila příležitosti, v jakou by normálně nedoufala. Scenáristka zaměřená na ženské příběhy si po prvotním zdráhání řekla, že „pokud máme my ženy možnost ponořit se do srdce maskulinity – v její dysfunkční, potenciálně toxické i mocné podobě – a odmítneme, pak už nemůžeme nikoho osočovat.“

Pod jejím vedením vznikal příběh chudého italského chlapce, jenž ve dvaceti letech v pařížském klubu potkal svůj idol, francouzského pornoherce Gabriela Potella. Toho obdivoval od dvanácti let díky časopisu Supersex a Pontello jej představil producentům porna. „Ten večer byl mou maturitou a vysokoškolskými promocemi v jednom,“ vyprávěl Siffredi, jenž své umělecké jméno odvodil od postavy Alaina Delona ve filmu Borsalino.

V seriálu jej ztvárňuje přední italský herec Alessandro Borghi z oceňované festivalovky Osm hor (2022), jenž si projde Siffrediho římskou, pařížskou a losangeleskou odyseou končící pověstí nejslavnějšího pornoherce své doby. Důraz bude položený také na protagonistův vztah s matkou Carmelou, která byla vždy nejdůležitější ženou v jeho životě. Manieri popsala Supersex jako hybrid mezi melodramatem a příběhem o dospívání, přičemž inspirací jí byly klasické snímky nakusující feminitu a budování maskulinní duše jako Rocco a jeho bratři (1960) a Tenkrát na západě (1968).

Pro Borghiho byl právě scénář rozhodujícím podnětem k přijetí role, jejíž vývoj se podle něj opírá o „řadu emotivních proměn souvisejících se závislostí, bolestí a věcmi kolem rodiny.“ Odvrácená strana pornohvězdy zajímá herce víc než jeho sexuální zdatnost, jejímuž znázornění však neunikl. Seriál prý obsahuje 40 až 50 sexuálních scén ostřících hrany přístupnosti. Každá z nich ale „ustanovuje nový vypravěčský zvrat vázaný na protagonistu“ a není v seriálu jen proto, aby v něm sex měl dostatečné zastoupení.

„Zprvu jsme byli trochu nesví,“ připustil herec, jehož v sexuálních scénách s kolegyněmi řídila intimní koordinátorka. „Po pár týdnech už jsme tam ale stáli nazí a koukali na pořízené záběry na monitoru, takže něco zjevně zafungovalo,“ dodal. Podobně psychicky obnažovat by se měl také titulní charakter a podle Siffrediho „série fanouškům pomůže lépe pochopit, kdo vlastně Rocco je.“ A také podá autentickou sondu do toho, co vlastně obnáší být pornohvězdou. „Chlapi dorazí do akademie a myslí si, že jim deset žen okamžitě roztáhne nohy. Ale tak to nefunguje. Porno je tvrdá dřina, je to zaměstnání. Mladíkům vždy povídám, že pokud to chtějí dělat jen proto, aby si vydělali peníze, tak pohoří. Pracovat se sexem je totiž jedna z těch horších věcí, co si v životě můžete zvolit,“ uzavřel skutečná hvězda Supersexu, která dobře ví, o čem mluví.

Při čekání na seriál se můžete podívat na žebříček nejlepších erotických filmů podle databáze Kinoboxu.

zdroj: Variety