Na vlnách Jadranu se utopila logika i dobrý vkus. Kriminální telenovelu nespasí ani moře
Jde o volné pokračování osmidílného seriálu Pod hladinou, jenž využil stejný distribuční model. V květnu se tedy objevil na službě prima+, o několik měsíců později jej viděli i televizní diváci a divačky. Obdobně i jadranský spin-off si našel cestu do hlavního vysílacího času zhruba čtvrt roku poté, co jej měli k dispozici předplatitelé a předplatitelky. Pokud se však do přehrání nehnali, o nic zásadního nepřišli.
Předchozí Pod hladinou se spoléhalo na poměrně fungující chemii mezi hlavními postavami a také na řemeslně obstojnou audiovizuální stránku v duchu estetiky podobných kriminálek komerčních televizí (namátkou jmenujme Odznak Vysočina, Policii Modravu či Kriminálku Anděl). Kvalitu výsledku naopak srážela zjevná natahovanost klíčových příběhových linií a také občasná banálnost epizodních případů. U jadranského dobrodružství tyto problémy zůstaly, ovšem přednosti jaksi zmizely.
Přehlídka pobřežních tajemství
Opět se setkáváme s policistou Janem Zachem (Matěj Hádek), který slapskou přehradu vyměnil za chorvatské pobřeží. Doprovází ho mladý Eda (Adam Ernest) a dvojice se přidává k tamější pobřežní policii vedené Georgem Clooneym chudých, tedy pardon, chlapáckým Zoranem (Sebastian Cavazza). Postupně se seznamujeme i s dalšími figurami, jež se kolem lokální policejní stanice motají. Jde o všestranně dokonalou zdravotnici Vesnu (Natalia Germani), alkoholického provozovatele přístavní mariny Slava (Maroš Kramár), vtíravou amatérskou kuchařku paní Zoričicovou (Anna Šišková) a tajemnou dívku Sandru (Sara Sandeva).
Zach na Jadran vyráží s jasným cílem – objasnit prapodivnou smrt jeho milované Alice (Sandra Nováková), která se v této sérii objevuje pouze v několika málo flashbacích. Navzdory doporučení všech okolo se Zach neustále babrá v minulosti, nedokáže se se ztrátou smířit. Nutno uznat, že mu to ostatní příliš neulehčují, neboť je od začátku jasné, že Zoran, Vesna i Slavo o Alicině úmrtí vědí víc, než jsou ochotni zhruba pět hodin stopáže přiznat. Zachově frustraci se proto nejde divit, jelikož publikum ji zažívá úplně stejně.
Stejně úmorná je i hlavní Edova linka, spočívající v románku se Sandrou. Eda před mladou ženou totiž z ne zcela pochopitelných důvodů tají, že je součástí policejního sboru, což asi na papíře mělo vést k množství humorných momentů. V praxi však žádná řachanda neprobíhá a nebohým divákům a divačkám tak nezbývá nic jiného než útrpně čekat, kdy se tajemství nevyhnutelně provalí a Sandra se bude na Edu zlobit. Snad ani nejde považovat za spoiler, že se přesně to také stane, čemuž předchází množství Edových smutných vzdechů a jímavých pohledů na nekonečné moře.
Neochotné ochotnictví
To ale není zdaleka vše. Vesna sama vychovává desetiletého chlapce, další dítě je na cestě, avšak její milostný život je obestřen mnoha otazníky. Temperamentní, emočně velmi nestabilní a mezi lámanou češtinou a chorvatštinou nahodile přecházející Zoran střídá momenty moudrého rádce s otravnou žábou na prameni, jež brání dalšímu vývoji příběhu. Strážník Ante (Deni Sanković) není schopen smysluplně vykonávat práci, jelikož jeho žena Milica (Lara Nekic) má každou chvíli rodit. Právě kolem této dvojice se v posledním díle zničehonic rozpoutá šokující drama, které ale po pěti minutách zase skončí stejně nečekaně, jako začalo. A do toho všeho paní Zoričicová neúnavně vaří a do Edy si projikuje vztah k dávno odcizenému vlastnímu synovi (o čemž se ale nakonec také nic nedozvíme).
Jakkoli jsou tyto linky svou naivitou a nedotažeností úsměvné a evokují dojem rychle splácaných soap oper, „kriminální“ zápletky jsou ještě o řád horší. Ochotnické herectví epizodních postaviček dá vzpomenout na barrandovské otřesnosti jako Soudkyně Barbara či Nebezpečné vztahy – až tak mizerné je nejen přehrávání a deklamace nesmyslných replik, ale i jednotlivé případy zahrnující třeba příliš agilního kajakáře, explodující zapomenutý kanystr s benzínem či ukradený zlatý penis.
Vrcholem trapnosti je pak aféra s otravou českých turistů, sloužící jen jako záminka k horlivým výkřikům typu „Otráví nás tu jako krysy! Podělaný euro, je to tady čím dál dražší!“. Po pár minutách vyjde najevo, že na vině jsou evidentně hnijící řízky, tou dobou (tedy v pátém díle ze šesti) však už žádnému odvážnému divákovi či divačce nezbývá než nevěřícně kroutit hlavou.
Nula dramatu, nula zábavy
Patrná je i snaha využít zapůjčené vodní skútry a další techniku, kterou měl štáb během natáčení v Chorvatsku k dispozici. Kolorit podtrhují i momentky s místními důchodci, k jejichž výstupům zní balkánská dechovka, nebo neustálé popíjení rakije všemi zúčastněnými. Výhledy na moře a procházky turisticky atraktivními uličkami jsou však v ostrém kontrastu s banálním a odfláknutým scénářem. Z potenciálně dramatických scén se často střihne k jiné, odlehčenější lince a nenavazující hudební vložky už jen umocní diváckou zmatenost. Nemluvě o tom, že jeden z nejopakovanějších hudebních motivů vykrádá Thomase Newmana z Americké krásy (1999) až příliš okatě.
Vyvrcholení ústřední linky týkající se Aliciny smrti se v závěru posledního dílu odbyde v několika minutách, a to jednak způsobem, který se snadno mohl odehrát už úplně na začátku, a zároveň tak směšně a pro jednu z hlavních figur předchozího seriálu až nedůstojně, že se skoro chce ptát, zdali nejde ze strany tvůrců (tedy režiséra Vojtěcha Moravce a scenáristek Lucie Paulové a Marty Fenclové) o podvratný políček diváckým očekáváním. Pravda však zřejmě bude přímočařejší, a to taková, že tenhle seriál je prostě mizerný nepodarek.
20%
Co si budeme povídat, Pod hladinou nebyl dobrý seriál. Jeho volné chorvatské pokračování je však překvapivě ještě výrazně horší a ani fotogenické (a českým národem zbožňované) jadranské prostředí na tom nic nemění. Jde totiž jen o výplň času na způsob denních soap oper, kde není nouze o banální zápletky, nesmyslné natahování dílů a ochotnické herectví.
Na seriál se můžete podívat na platformě prima+ či v týdenních rozestupech v televizi. Mrknout se můžete i na náš žebříček nejlepších seriálů na prima+.