Young adult fantasy Parchant s ďáblem v těle je sociální kritikou společnosti rozdělené na dva nepřátelské klany

Scenáristka Emer Kenny má na svém kontě jak pořady z ranku young adult fantasy a teen (Zabijáci lesbických upírek, Beaver Falls), tak i působení v oblíbené soap opeře EastEnders, která je představitelkou tzv. britského modelu daného žánru. Na rozdíl od soap oper amerického typu tak zapracovává i nejrůznější sociální témata, dějové linky jsou proto více realistické, ne „o něco krásnější než život“. Odráží se v nich i tradice britského sociálního filmu, který si často bere na paškál třídu/status a další parametry sociální stratifikace, související s tématem moci a bezmocnosti.

Seriál vypráví o dospívajícím Nathanovi, který je synem tzv. krvavého (blood) čaroděje Marcuse a právorozené (fairborn) čarodějky, jež záhadně zemřela krátce po jeho narození. Nathan žije v přívěsu se svou babičkou a sestrou Jessicou za pravidelného dozoru zástupců právorozené čarodějnické komunity, protože stále není jasné, kam bude nakonec patřit. Čarodějové a čarodějky totiž nabývají své moci po dosažení sedmnácti let, kdy musí v rámci rituálu přijmout kapku krve svých předků, aby se u nich projevila jejich jediná magická schopnost. A ani o ní předem neví, jaká bude.

Nathan musí celý život snášet ponižování, šikanu a ústrky od ostatních, protože jeho otec patří v klanu právorozených mezi nejobávanější nepřátele. Napadá totiž čaroděje, v podobě vlka je zabíjí a pojídá jejich srdce, čímž si přivlastňuje jejich magii. Nathana nenávidí i jeho sestra, zdánlivě kvůli poznámkám a chování ostatních, již ji spojují s nevlastním otcem Marcusem. Postupem času se však ukazuje, že Jessičina krutost a touha po moci vychází především z jejího nitra.

Jediný, kdo tak s Nathanem zpočátku sympatizuje a kdo ho má rád, je jeho babička a kamarádka Annalise, dcera vysoce postavených právorozených čarodějů. Jenže mu to není nic platné. Nathan musí odejít a podstoupit o samotě a za přísných podmínek výcvik, protože věštba určila, že Marcuse přemůže jeho vlastní krev. Právorození tak Nathanem sice pohrdají a bojí se ho, na druhou stranu s ním počítají jako s tím, kdo je jejich největší hrozby v budoucnu zbaví.

Nathan nakonec utíká a snaží se vyhledat pomoc u krvavé čarodějky Mercury. Annalise, která po narozeninách nově nabyde schopnosti rozkládat věci i lidi, mu v tom pomáhá. Provází je mladý krvavý čaroděj Gabriel, pomocník Mercury, jenž se s oběma začne víc a víc sbližovat. Na jejich cestě územím krvavých čarodějů se navíc ukazuje, že původně načrtnuté schéma spravedlivých právorozených a démonických krvavých čarodějů není zdaleka tak jednoduché. Po moci touží i Annalisin otec Soul, dopouští se proto řady násilností a vražd. Jessica mu v tom ochotně pomáhá, neboť evidentně sleduje své vlastní zájmy.

Postupně se tak vyjevuje, že ani jeden z klanů není možné chápat jako ten lepší nebo horší. Částečně jde o nepochopení tradic a zvyklostí daných skupin, jak Annalise zjišťuje v rodině krvavých ve Francii. Dozvídá se, že pojídání srdcí zesnulých náleží nejstaršímu z rodu a jedná se o akt úcty, kdy se nasbírané dovednosti ukládají a předávají na další příslušníky. Ostatně záměrně matoucí je už označení na právorozené a krvavé, které zdánlivě ukazuje rozdíl mezi chováním klanů. Ve skutečnosti však jde především o praxi jazyka jako mocného nástroje, jehož příznakovost nahrává jedné ze skupin.

Žánr fantasy má tu výhodu, kterou jsme byli kdysi zvyklí připisovat v pohádkách šaškům/bláznům. Jenom oni můžou králi říkat pravdu (a kritizovat ho), protože nejsou tak úplně při smyslech a odpovídá to jejich roli ostatní pobavit. Za dva znesvářené klany proto můžeme dosadit jiné sociální skupiny, například starousedlíky a imigranty. Ostatně Nathan je jeden z mála černošských čarodějů, nabízí se tedy například paralela mezi původním (bílým) obyvatelstvem Velké Británie a potomků někdejší černošské pracovní síly, kterou kdysi kolonizátoři dováželi do země z Karibiku.

Parchant s ďáblem v těle je navíc inovativní v zachycení vztahů mezi trojicí hlavních hrdinů a hrdinky Nathanem, Annalisou a Gabrielem. Přestože se do sebe nejprve zamilují první dva, gay Gabriel začne rovněž postupně něco cítit k Nathanovi. To ale neohrozí přátelství a velmi silné pouto mezi ním a Annalise, právě naopak. Nathan pak stojí uprostřed. Evidentně jsou pro něj důležití oba, s Annalise sice prodělá první sexuální zkušenost, ale Gabriela políbí a zjevně ho přitahuje.

Namísto obvyklého trojuhelníku tu tedy máme jakýsi milostný kruh, kde spolu všichni tři bez problémů vycházejí a cítí se spolu dobře. To, jak je tento model pozitivní pro všechny zúčastněné, bezesporu působí sympaticky. Těžko říct, jestli v jejich případě mluvit o polyamorii, kombinaci pansexuality a bisexuality nebo o intenzivním přátelství, které může být mnohdy snadno zaměnitelné se zamilovaností. V tomto případě nám dochází slovní zásoba, ostatně ukazuje se, že samotné označení není až tak důležité. Identifikovat se s některou z těchto postav musí být pro každého veskrze příjemné.

Svým způsobem to Annalise jako hlavní ženskou hrdinku vyvazuje z tradičních povinností být jakousi odměnou či průvodkyní hlavního hrdiny, takže můžeme mluvit o určité emancipaci v rámci narativu. Nathan je pro ni určitě důležitý, ale stejně tak i nastoupení vlastní cesty. Dívka dostává prostor nahlédnout a vyřešit problematický vztah s otcem, který se najednou jeví docela jinak, a vypořádat se s minulostí vlastní příslušnosti ke klanu, jehož historie i současnost není evidentně taková, jak se zdálo. Zvolit si vlastní směr a budoucnost je pro Annalise nejen žádoucí, ale i možné.

Výrazně symbolická je proto scéna, kdy musí trojice postav strávit noc v jediné posteli. Nathan ulehá uprostřed, protože tvoří nejen pomyslný přechod (či bariéru) mezi právorozenou čarodějkou a krvavým čarodějem, ale i středobod milostných a erotických tužeb další hrdinky a hrdiny. Nicméně skutečnost, že můžou všichni bez problémů sdílet nejen jednu místnost, ale i společné lože, ukazuje, že ve skutečnosti odkládají staré hodnoty a řídí se novými, vlastními – pro ně přirozenějšími a spravedlivějšími.

Osmidílní seriál nás zanechává ve chvíli, kdy se Nathan setká se svým otcem a během narozeninového dne od něj dostane tolik potřebnou kapku krve. Nejsme si proto jistí, jak se demonstruje jeho síla, ani jak bude pokračovat spletitý příběh, jenž umí udržet a eskalovat zájem i napětí. V obou klanech se začínají přeskupovat stoupenci, Mercury stále lační po setkání s Nathanem a Annalise a Gabriel se snaží svému příteli pomoci, byť je pro každého z nich důležité i jejich vlastní poslání.

Není tedy divu, že se fanoušci a fanynky po celém světě hlasitě dožadují další série, a pravděpodobně se jí dočkají. Parchant s ďáblem v těle je přitažlivý nejen pro mladé publikum, ale i pro dospělé, kteří dávají žánru fantasy šanci a kteří od něj chtějí víc než jen kouzla a čáry nebo únik do světa, jenž bude mít co nejméně společného s každodenností.

Parchant s ďáblem v těle podněcuje k promýšlení uvedených narativů v souvislosti se sociálními jevy, které známe z naší sociální reality. Opravdu je pro nás někdo nebezpečný? Nebo si to jenom myslíme, protože o něm ve skutečnosti mnoho nevíme?

Sci-fi hororová minisérie vstoupila na Netflixu do čtvrté a finální sezóny. Obří zakončení nás čeká 1. července. Víte, proč byl projekt původně patnáctkrát zamítnutý a na jaké jiné filmy odkazuje?