Interview s upírem se vrací, tentokrát jako otevřeně gay gotická romance. Publikum je po prvním díle nadšené

Interview s upírem vypráví relativně známý příběh a příznivci předlohy mají rovnou nabiflovaný každý jeho detail. Obecně je pak upírská mytologie tak všudypřítomná, že nemá velký smysl ji představovat od začátku. Kolikrát už jsme viděli nicnetušící prosťáčky zjišťovat, že mysteriózní šlechtic skrývá děsivé nadpřirozené tajemství? Tvůrce Rolin Jones se tedy celkem rozumně rozhodl v seriálu vycházet z toho, že není vyprávěný „nový“ příběh.

Louis de Pointe du Lac (Jacob Anderson z Hry o trůny) si tedy dává v roce 2022 do svého luxusního apartmánu v Dubaji povolat stárnoucího novináře Daniela (Eric Bogosian), jemuž byla právě diagnostikována smrtelná nemoc. Ukazuje se, že právě Danielovi svůj příběh už jednou před lety vyprávěl, ten s ním však nic pořádného neudělal. Zkouší tedy „druhé kolo“ s vírou, že nová životní situace přiměje publicistu konečně docenit nesmrtelného upíra i jeho fascinaci a rivalství s ďábelským Lestatem (Sam Reid).

Toto rozhodnutí umožňuje vyhnout se zdlouhavé expozici, kterou má publikum v případě upírského kánonu beztak intuitivně vžitou. Daniel nemusí dělat překvapeného a není třeba mu dlouze vysvětlovat, jak se upíři živí krví a proč nemají rádi denní světlo. Zároveň se tím osvětlují změny oproti předloze, kterou lze nyní vnímat jako onen první rozhovor, který ale tehdy mladý autor nerozporoval a nenutil Louise vyjasnit nesrovnalosti či opustit komfortní zónu. Dnes je Daniel zkušený a notně cynický muž, svému upírskému respondentovi tedy klade odpor a dostává se mu pod kůži.

Ne že by se tím daly objasnit všechny odlišnosti – v předloze byl Louis jižanským otrokářem a příběh začínal na počátku 19. století. Nyní je v upíra proměněn o sto let později a sám je Afroameričanem, což stěží přijmeme jako změnu úhlu pohledu. Toto vysvětlení rozdílu mezi adaptací a předlohou tedy nejde brát jako platné doslova, spíš jde o chytré gesto, jehož prostřednictvím můžeme přijmout samotnou ideu změn. Estetika protojazzového New Orleans je navíc příjemnou změnou. V upírských příbězích jsme během flashbacků zvyklí cestovat do vzdálenější minulosti, není časté prožívat s nimi začátek 20. století.

Vysvětluje se tím i to, proč Louis tentokrát svůj příběh vypráví jako vyoutovaný gay – sám říká, že koncem 70. let se ještě styděl a svou sexuální identitu tajil. Upírské kroniky Anne Rice, jejichž nejznámější součástí je první díl Interview s upírem, vydaný v roce 1976, se do popkultury zapsaly ve velké míře právě svým silným homoerotickým podtónem, který jim zajistil silné postavení ve formující se LGBTQ+ komunitě. Proto se také později staly jedním z prvních fikčních vesmírů, který si vzala pod ochranná křídla fan fiction komunita, jež vztah mezi Louisem a Lestatem ve svých příbězích posunula do explicitnější polohy.

V předloze i slavné filmové adaptaci jde pouze o podtext, navíc ne zcela záměrný. I sama spisovatelka Rice se s ním plně ztotožnila až časem. Ne že by měla problém s myšlenkou homosexuálního vztahu dvou antihrdinů, spíš jí toto čtení přišlo moc doslovné a limitující. Jejím cílem bylo psát o lidských interakcích bez ohledu na gender a sexuální orientaci, otevřeně promlouvala hlavně proti heteronormativnímu pohledu na vztahy, který považovala za negativní společenský vliv římskokatolické církve. Proti queer čtení tedy neprotestovala, spíš vybízela, aby u něj publikum nekončilo a soustředilo se i na univerzálnější motivy.

Progresivní kritika ne vždy vítá, když je homosexuální vztah vykládaný prostřednictvím hororových monster, nejčastěji právě upírů a vlkodlaků (u nichž se často mluví také o metafoře AIDS), protože se tím nenormativní sexuální orientace ztotožňuje s něčím zlým, zákeřným a nebezpečným. V případě Interview s upírem se však toto čtení zrodilo v samotné komunitě, na ztotožnění se se „záporákem“ je zkrátka cosi atraktivního.

Jacob Anderson a Sam Reid se v souvislosti s obsazením ocitli v nezáviděníhodné situaci. Převzít role spojované s Bradem Pittem a Tomem Cruisem rozhodně nebylo nic snadného. Naštěstí je tvůrci nenutili pokoušet se imitovat někdejší výkony a ve svém přístupu se naopak mohli dostatečně vymezit proti filmu. Ostatně Andersonův Louis má jako příslušník jiného etnika velmi rozdílnou životní zkušenost.

Reid skvěle zvládá Lestatovu agresivní stránku, méně mu ale jde jeho šarm a neodolatelnost; když se o ně pokouší, působí občas trochu úlisně. To by mohla být platná reinterpretace, kdyby stále nebylo nutné, aby Lestatovi lidé v jeho okolí propadali a podléhali jeho charismatu. Po první epizodě je však příliš brzy soudit, zda se Reid v roli přeci jen nestihne lépe zabydlet.

Dosavadní přijetí seriálu je ale slušné. Po první epizodě sesbíral na agregátu profesionálních recenzí Rotten Tomatoes 96 % kladných reflexí, konkrétně pětadvacet kladných a jednu zápornou (natruc).

Recenze CNN chválí ambici rozšířit známý příběh o nové rozměry a nabídnout bohatší pohled, než jaký stihla do celovečerní stopáže vtěsnat filmová adaptace. Zmiňuje také ochotu tvůrců nabídnout nekompromisní násilné scény, které podtrhávají hororový aspekt, jenž je mnohdy při reflexích látky upozaďovaný oproti romantizujícím monologům o podstatě smrtelnosti.

I kritička Variety chválí sebevědomí tvůrců při práci s původním materiálem. Valerie Ettenhofer z internetového magazínu Film School Rejects oceňuje odvahu zakomponovat temný horor a prvky campu. Jediná dosavadní negativní recenze na stránkách RogerEbert.com si navzdory tomu všemu stěžuje na monotónnost.

Přesto tu máme slušný start a zjevně úspěšný první krok k modernizaci knihy, která v mnoha ohledech předběhla dobu a již před půlstoletím nabídla to, co je dnes tak módní předně mezi mladými divačkami a diváky. Tedy temný psychologický příběh zkoumající něčí identitu na pozadí komplikovaných milostných vztahů.

Služba Prime Video, která patří Amazonu, přišla s nejdražším fantasy seriálem všech dob, jenž je dokonce ještě dražší než původní Pán prstenů. První ohlasy jsou natolik rozporuplné, že se této záhadě podíváme na zoubek.