Seriál Alba pojednává o skupinovém znásilnění, ale nedaří se mu ponor do hloubky

Alba studuje vysokou školu v Madridu, kde se dá dohromady s Brunem. Na prázdniny se oba vrací na malé městečko na španělském pobřeží, odkud oba pocházejí. Alba tam má bratra, švagrovou, synovce, nejlepší kamarádku Bego a někdejší lásku Tirsa, instruktora surfování a dealera drog. Bruno žije se svou tetou, která vlastní obchod s ovocem a zeleninou, přátelí se s potomky bohatého a vlivného rodu Entrerríosových Jacobem a Rubenem a jejich kamarádem Hugem, vojákem z povolání.

Z různých narážek se dozvídáme, že tato čtveřice byla nejdřív Albě velmi nesympatická, ale když Bruna poznala ve velkém městě bez vlivu ostatních, zamilovali se do sebe. Zatím však svůj vztah tajili a chtěli vše oznámit právě po příjezdu na prázdniny.

První noc v baru hodí Jacobo s Rubenem a Hugem Albě do pití drogy, sami se sjedou kokainem a počkají si na dívku venku. Pak ji přepadnou a odnášejí pryč. Alba se ráno probere na pláži bez spodního prádla, s potrhanými šaty a modřinami.

Příliš si toho nepamatuje, ale vše jde nahlásit na policii a skončí v nemocnici. Vyšetření a výsledky odebraných vzorků ukážou, že byla znásilněna čtyřmi muži. Alba se začíná rozpomínat a časem dostane také video z dané noci, na němž je i Bruno. Ten nemá na onu noc žádnou vzpomínku, protože mu kamarádi vnutili drogy. Podílel se tedy na znásilnění své přítelkyně? Nebo ne?

To by nakonec mohlo znít slibně. Sledovat, jakým způsobem nejistota proměňuje vztah Alby a Bruna, by mohlo být zajímavé. Stejně jako to, jak se dívka zachová, když ví, že před soudem nakonec stane i její přítel, byť si není jistá tím, zda ji znásilnil. Brunovi kumpáni totiž tvrdí, že se Bruno na zločinu podílel, byť to video neukazuje, mladý muž si nic nepamatuje a jen se dušuje, že by něčeho takového nebyl schopný. Avšak váhá... Jenže seriál, zdá se, honí příliš mnoho zajíců najednou. A selhává v tom základním, tedy ve scénáři a v režii.

Alba by se mohla vydat například ve stopách amerického seriálu Neuvěřitelná nebo poslední řady britského seriálu Broadchurch, které se důsledně věnují nejen pátrání po pachatelích znásilnění, ale také způsobu, jakým k obětem sexuálně motivovaných trestných činů přistupují důležité instituce zapojené do procesu pomoci a jak v tom selhávají některé jejich články.

Seriál HBO Můžu tě zničit zpracovával tematiku znásilnění ženy poté, co byla zdrogovaná (v tom se setkává s Albou), jak se vypořádává s následky a traumatem. Výrazně edukativní byl teen seriál 13 důvodů proč, který publikum „učil“, jak znásilnění vyhodnotit a s čím vším se můžou oběti setkat – v tomto případě se nevyhnul „ultimátnímu řešení“ traumatu, kterým byla sebevražda nezletilé dívky.

Jenže nic z toho minisérie Alba nedělá. Respektive snaží se tak trochu o všechno, ale ve výsledku dostáváme zmatenou směsici melodramatu, dramatu, krimi a soudního dramatu, takže zde nefunguje téměř nic. Děj je neuvěřitelně rozvleklý a třináct hodinových dílů je takřka k neukoukání.

Nejvíc bizarní je to, kolik nových heterosexuálních vztahů se v jeho průběhu urodí – Brunova teta se zaplétá se zkorumpovaným policistou Césarem, který si od Entrerríosových nechává platit, aby mohl hradit léčbu své dcerky v zahraničí. Bego se dává dohromady s Tirsou, sledujeme manželské peripetie Albina bratra a jeho ženy či problémy Rubense a jeho snoubenky, jako kdyby se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli by raději netočili telenovelu.

Právě rozvleklost a neúnosná délka seriálu pak komplikují budování charakterů jednotlivých postav. Samotná Alba osciluje mezi tramatizovanou obětí a feministickou aktivistkou, která se nenechá zlomit a udělá vše správně, aby tak pomohla i ostatním ženám potýkajícím se se stejnými problémy. A byť není problém s ní sympatizovat, identifikovat se nebo pochopit její rozporuplné jednání je téměř nemožné.

Ani jeden z podstatných momentů tvůrčí tým nedokáže pořádně proměnit. Například když Alba na krátkou chvíli váhá, jestli svým agresorům prodat nefuknční kyslíkovou láhev na potápění, takže má možnost okamžitě se pomstít. Jenže Alba pokušení podlehne a zachraňuje ji Tirso, který mladíkům láhev sebere. Ani zde tedy Alba nemohla své morální dilema rozhodnout sama a správně.

Jednou z nejpodivnějších postav celého seriálu je Mercedes Entrerríos, která se zmítá mezi polohou drsné ženy, snažící se uspět ve světě byznysu, kde jí muži hází klacky pod nohy, a tradiční milující matkou, bránící svého neuvěřitelně zkaženého a rozmazleného syna Rubena za každou cenu. Byť se mladík ke znásilnění přizná a jeho matka tuší, že nejde o ojedinělý případ, a nakonec zhlédne i ono video, stále je na jeho straně.

Jak máme postavu Mercedes interpretovat a proč bylo zapotřebí ji v této podobě v seriálu mít, zůstává záhadou. Přitom její rozpolcení mezi různými sociálními rolemi, které jsou pro ni různě důležité, by bylo možné vytěžit, ale ne tímto bezduchým způsobem, který nakonec neříká vůbec nic, je jen plácnutím do vody.

A nejproblematičtější postavou je voják Hugo, nevyoutovaný gay, zjevně zamilovaný do Rubena, který se na znásilněních podílí jen proto, aby se zavděčil své nedostižné lásce a aby odvrátil podezření od své neheterosexuální orientace. I když poznáváme jeho citově chladného otce, není možné s ním soucítit ani ho litovat.

Tuto postavu si seriál byť katolického, ale jinak vcelku pokrokového Španělska mohl odpustit. Hugo, byť svých činů evidentně lituje a nakonec pomůže k usvědčení viníků, jen zhoršuje postavení gay lidí ve společnosti, protože jeho motivaci pro spáchání krutých činů nelze vysvětlit ani touhou, ani agresivitou. Je to prostě jenom slaboch.

Alba, kde slzy tečou proudem z očí žen i mužů, se tak dostává na feministický black list seriálů nevhodně tematizujících znásilnění. Byť ho evidentně odsuzuje a musí přijít vcelku očekávané odsouzení agresorů a vítězství spravedlnosti, tímto způsobem mu ubírá na společenské palčivosti a hloubce.

Včetně úvodní znělky, estetizující znásilnění, kde se protagonistka probouzí na pláži v rudém saténovém pyžamu, noří se odevzdaně pod mořskou hladinu a pak v náhlém impulzu opět směřuje vzhůru, což má zjevně symbolizovat trauma a následné odhodlání bojovat. Ale příliš lacině a příliš krásně (rozzářené barvy a zpomalené záběry bezvládného bezchybného ženského těla) na to, abychom dané poselství brali vážně.

Co se tedy na Albě vlastně podařilo? Seriálu se dá přiznat především volba tématu skupinového znásilnění a udržení postav Jacoba a Rubense v rovině nesnesitelných mladých bílých mužů, kteří zneužívají své moci, pramenící z bohatství a významného sociálního statusu. To, jak Rubens neustále mluví o Albě pomocí vulgarismů a jak je přesvědčený, že se jí vlastně všechno líbilo a šlo o konsensuální styk, ukazuje, jak pomýlení můžou stále někteří muži v dnešní době být. Jenže to je zatraceně málo.

Nemají nejvíce cen, ani je nevidělo nejvíc lidí. Ale Sedmikrásky (1966) Věry Chytilové mají nejvíc záznamů v odborné filmové literatuře. Nyní přichází do kin v restaurované verzi a mají jedinou chybu…