Pedofilie, znásilnění a vražda matky s dítětem. Netflix poodkryl jeden z nejznepokojivějších případů amerického Dallasu

Ta dívka z fotky (Girl in the Picture) se na Netflixu během víkendu vyšplhal na první příčku v žebříčku nejsledovanějších filmů. Na IMDb získal 74 %, na Rotten Tomatoes si vysloužil 93 % od kritiků a 75 % od diváků a divaček. Režie se ujala americká režisérka Skye Borgman (Soudní procesy v médiích, Forever 'B').Co stojí za jeho úspěchem?

Příběh podle skutečné události se zabývá mladou ženou, jež byla v roce 1990 nalezená na krajnici cesty v americkém Dallasu. Podle známých informací ji srazilo auto, jehož řidič z místa činu ujel. Její smrt však zůstává do dnešního dne zahalená tajemstvím, poněvadž podle doktorů neměla adekvátní zranění, které by vše vysvětlilo. Našli pouze vážný úraz hlavy, který však srážce automobilem neodpovídal. Zhruba třicetiletá žena nakonec v nemocnici zemřela. Proč se to stalo, lékaři nedokážou vysvětlit.

Neznámá byla později identifikována jako Tonya Hughes. Zjistilo se, že byla vdaná za muže o dvacet let staršího než ona a že měla dvouletého syna Michaela. Ten krátce po její smrti skončil v pěstounské péči, což se jeho otci nelíbilo. Po několika soudních řízeních se ale přišlo na to, že se podle testů DNA nejedná o jeho biologického syna, což nabídlo řadu otázek. Kdo byl otcem dítěte? A proč se chlapec pokaždé rozplakal, jen ho uviděl?

Vše nabralo obrátky, když malý Michael po dvou letech od pěstounů zmizel a od té doby jej nikdo nespatřil. Případ převzala FBI, která odhalila řadu nových a šokujících zvratů. Prvních zhruba dvacet minut dokumentu se jevilo jako dost průměrná klasická dokumentární podívaná od Netflixu, která nemá co nového nabídnout. Záhadná smrt ženy, podezřelý manžel, únos dítěte. Sice šokující, ale zároveň nic, co bychom už neviděli. Zvrat ale nastal v momentu, kdy tvůrci začali pracovat s detektivem z FBI, který měl případ na starost.

Zjistilo se totiž, že manžel zemřelé byl zároveň i jejím otcem, který ji vychovával a s nímž v minulosti sdílela stejné příjmení. Jméno Tonya Hughes bylo falešné, tím pravým mělo být Sharon Marshall. Alespoň tak ji znali její kamarádi z dětství a spolužáci ze střední školy, kteří mimo jiné potvrdili, že identitu jejího „manžela“. Vystupoval totiž kdysi jako Warren Judson Marshall. Podle výpovědi svědkyně a její nejlepší kamarádky Warren svou dceru pravidelně znásilňoval. Ani tato dívka o tom ale nikomu ze strachu neřekla.

Když se Sharon se svým otcem kvůli těhotenství odstěhovala z města, nikoho to nijak neznepokojilo. Jak se později ukázalo, Sharon měla celkem tři děti. Ani u jednoho se ale nezjistil biologický otec. To však není vše. Jednoho dne totiž zmizela její kamarádka z práce. Později se zjistilo, že byla zavražděna, jako vrah byl usvědčený Warren Marshall. Nicméně v době vynesení rozsudku po několika letech, když se řešil případ Sharon, už muž vystupoval pod jménem Clarence Marcus Hughes. Byl zatčený a odsouzený k smrti.

Tvůrci snímku Ta dívka z fotky se chopili tak šokujícího, nicméně pravdivého případu, že jako námět celovečerního filmu by vyvolával údiv nad tím, jak neuvěřitelná je to zápletka. Případ Sharon byl totiž ještě o něco zapeklitější. Její syn Michael se nikdy nenašel, usvědčený manžel se krátce před smrtí nechal slyšet, že jejich syna zavraždil. Kde jej ale pohřbil? A proč to udělal? To nikdy neprozradil. Dále se přišlo na to, že tato dvojice měla ještě o mnoho víc falešných identit a jejich skutečná rodná jména byla Suzanne Sevakis a Franklin Floyd. Ano, nakonec se tedy ukázalo, že nebyl jejím biologickým otcem. Jako dítě ji unesl skutečným rodičům, vychovával ji a znásilňoval už od raného dětství.

Snímek pracuje s výpověďmi svědků, jako jsou kamarádi Suzanne, pěstouni Michaela, policisté a detektivové. Na konci dokumentu se objeví i Suzannina jediná známá žijící dcera, která dopomohla k rozlousknutí celého případu tím, že podstoupila testy DNA, a také Suzannina pravá matka. Ta podle svých slov udělala cokoliv, aby ztracenou dceru našla. Ostatní svědkové to ale zpochybnili. Prý ani zdaleka nebojovala o to, aby k dceři opět našla cestu, navíc ani nejevila zájem o své vnouče.

Dokument provází řada zfilmovaných rekonstrukcí celého případu. Vše je ale zahaleno anonymitou a snovou atmosférou. Nikomu z herců nevidíte pořádně do tváře, vše je lehce rozostřené, což dodává celému případu na tajuplnosti. Ve filmu se objevuje i řada fotografií, novinových článků a především rozhovorů. Vypravěčem je pokaždé ten svědek, který zrovna vypovídá na kameru.

Na konci jsou zodpovězeny téměř všechny podstatné otázky. Přesto ale zůstává určitý prostor k debatám. Případ byl již před lety uzavřen, přesto se ale nepodařilo dovysvětlit vše. Například kde skončilo tělo Michaela? Proč Suzanne v nemocnici zemřela na následky svých zranění, i když nebyla smrtelná? Vnímala to snad jako jediný únik z tyranie svého „muže“? Ale proč by v jeho péči zanechala syna, jehož podle výpovědí svědků nadevše milovala?

Snímek svou formou sice připomíná ostatní dokumenty od Netflixu, zaměřující se na kriminalistiku, například Paměti vraha: Případ Nilsen, Sophie: Vražda v západním Corku či 24 tváří Billyho Milligana, ale jeho příběh je přeci jen komplikovanější a znepokojivější. Vůbec poprvé vás totiž pravděpodobně zvednou ze židle i samotní svědci a jejich smýšlení. Několik z nich o šikanované Suzanne vědělo, a přesto nic nenahlásili na policii. Její vlastní matka do kamery brečí, přesto však pro záchranu své unesené dcery neudělala vůbec nic. Suzanne byla sexuální obětí prakticky celý svůj život, přesto se nikdy nepokusila utéct.

U tomto dokumentu vám zkrátka zůstane rozum stát nad nejednou lidskou povahou. Některé snímky jsou totiž značně idealizované, svědkové jsou často vyobrazovaní téměř jako američtí hrdinové, se vším pomohou, obětují životy. Ale tohle je realita. Člověk přeci vždy myslí nejprve na sebe, na své zdraví a bezpečí, a teprve na ostatní. Nebo je to ještě jinak?

Třetí díl Jurského světa volně navazuje na trilogii Jurský park z 90. let. Napadlo vás někdy, že dobrodružství s dinosaury je vlastně feministická antiutopie?