Westworld se vrací v novém traileru. Bude čtvrtá série ještě o kus složitější?

Blíží se další série Westworldu. Další maraton v citování slavných filosofů a kanonických děl popkultury. Další soundtrack složený z ironicky pomalých interpretací popsongů minulých dekád. Tento seriál HBO se sice nestal stejným popkulturnám fenoménem jako Hra o trůny, jak se zprvu doufalo, jistě si ale vytvořil pevnou skupinu příznivců. Tvůrci tento fakt nakonec zužitkovali poměrně produktivním způsobem – vstupují teprve do čtvrté série, přesto už stihli vyprávění zamotat víc než svého času Ztraceni. To by si asi nemohli dovolit, kdyby výsledek jejich snahy neuspokojil specifický okruh publika, které stojí právě o komplikovanou a nekonformní podívanou.

Upoutávka se samozřejmě chlubí hlavně opulentními záběry, které připomínají, kolik peněz je americká kabelovka ochotná vložit do svých vlajkových lodí. Vysoký rozpočet ale vyniká právě až v kontrastu s tím, jak složitý a nepřehledný příběh jsou tvůrci jeho prostřednictvím schopní vyprávět.

Westworld začal jako napůl adaptace a napůl remake stejnojmenného kultovního filmu Michaela Crichtona ze sedmdesátých let. Alegorie svobodné vůle a lidskosti odehrávající se v izolovaném zábavním parku osídleném dokonalými roboty se už ale stihla rozrůst do monstrózní fresky s ambicí nastavit zrcadlo… Víceméně všemu!

Už dávno jsme opustili hranice parku Westworld, seriál se nyní odehrává ve futuristickém světě, který není přímo dystopií, rozhodně ale nepůsobí dvakrát příjemně. A naši hrdinové a hrdinky, kteří se mezitím stihli naklonovat, nakopírovat a vyměnit si těla, už dávno usilují o víc než jen o osobní svobodu.

Seriál proslul nechronologickým vyprávěním, které zcela záměrně příběh komplikuje tak, že se v něm dá stěží zorientovat bez tužky a papíru. Tvůrci se dočkali mnoha posměšků a obecně negativních reakcí za to, že své dílo dělají zdánlivě zcela zbytečně složitější a komplikovanější, než by muselo být, a postupně se zamotávají do změti „plotholes“, tedy protimluvů, paradoxů a nesmyslů v ději. Ty by nemusely vzniknout, kdyby scenáristé nevymýšleli zbytečné kličky.

Na druhou stranu je ale možné přistoupit na hru a respektovat dílo, kde dojem komplikovanosti a složitosti je sám o sobě zdrojem zážitku. I kdyby skutečně nebylo cílem dobrat se k „velké pravdě“, ale prostě strhnout dramatickými montážemi a důležitě znějícími větami, obzvlášť u serializované tvorby dává takový záměr celkem smysl. Ztraceni se kdysi dočkali vlny kritiky za to, že jejich konec byl neuspokojivý a potvrdil, co všichni už léta tušili – tvůrci neměli žádný konkrétní plán a prostě divákům motali hlavy. Všichni najednou zapomněli, jak zábavné bylo trávit se seriálem předchozích osm let.

Westworld je pomyslným dědicem Ztracených. A dokud se najde dost diváků a divaček, kteří si ho dokážou užít, je to naprosto v pořádku. Nakonec je skvělé, že se tvůrčímu týmu podařilo vydobýt si postavení tak pevné, že může testovat samotné hranice toho, co mainstreamový koncept quality TV snese.

Třetí sérii mnozí reflektovali jako snahu o divácky vstřícnější přístup oproti té druhé. I tak si zachovala osten. Kterým směrem se tvůrci vydají nyní? Poleví, nebo do toho opět šlápnou? Osmidílná čtvrtá série Westworldu bude mít na HBO premiéru 26. června. Zatím nezbývá než začít pod drobnohledem studovat trailer a odhalovat tajné indicie a zprávy, které do něj autoři jistě vložili.