Recenze: Westworld 3 - povstání robotů a snaha o přiblížení se divákům

Druhá série se trochu ztratila, když až nečekaně rychle upustila od původní premisy netradičního zábavního parku a namísto toho najela na vlnu Ztracených (šokující zvrat ideálně v každé epizodě). Mnohem důležitější se pro tvůrce stalo to, aby diváky drželi v neustále nejistotě a tím posilnili očekávání toho, co přinesou epizody (případně série) další. Což vedlo hlavně k otázkám. A tady se začal lámat chleba, protože odpovědi buď přicházely zašifrované do hlubokých (respektive "hlubokých") myšlenek a frází nebo nepřicházely vůbec. Běhání ode zdi ke zdi nakonec vedlo akorát k tomu, že bylo zpětně obtížné zhodnotit, o co v druhé sérii postavám vlastně šlo.

To vše se podepsalo na postupně uvadající sledovanosti, takže třetí série musela být jiná. A snaží se. Postavy mají mnohem jasněji definované cíle, více se jedná než dumá nad vlastním bytím a příběh pracuje s podstatně srozumitelnější strukturou (leč samozřejmě občas schválně klame tělem).

Třetí řada už se většinu času pohybuje mimo park. Konkrétně sledujeme střet dvou stran. Ta uměle vytvořená chce zničit současné zavedené pořádky (konkrétně jsme ve futuristickém Los Angeles) a druhá se snaží udržet lidstvo na vrcholu potravního řetězce. Základní rámec je de facto upravený Blade Runner, leč s téměř applovským designem prostředí (případně, pokud jste hráč, lze zdejší pojetí světa přirovnat k Detroit: Become Human). Za androidy kope Dolores (Evan Rachel Wood), proti jejímu snažení vyráží Engerraund Serac (Vincent Cassel) a Maeve (Thandie Newton) (s ní je to nicméně o něco složitější). Novým hráčem na šachovnici je Caleb Nichols (Aaron Paul), obyčejný člověk, se kterým má osud podle scenáristů velké plány.

Schválně píši podle scenáristů, protože zrovna postava Caleba je pravděpodobně největší tvůrčí marnost, jakou celý seriál nabízí. Jisté výhrady lze mít i u Maeve, u níž Jonathan Nolan nepokrytě vykrádá Počátek svého slavnějšího bratra a i když postavu prezentuje coby nejracionálnější ze všech, v kontrastu s tím ji dává protichůdnou motivaci pro vše, co dělá. Ale to jsou výtky spíše k vnitřní logice než samotnému faktoru zábavu (ten je díky jako vždy skvělé Newton vysoký). Caleb je ale postava vyloženě zbytečná.

Představte si příběh Nea z Matrixu, kdy by ale nedošlo na klíčovou proměnu na vyvoleného. Místo toho by se ukázalo, že je prostě jen chlápek, který byl v ne/správný čas na ne/správných místech. Všechny ty řeči okolo jeho významu by byly zbytečné. A přesně takový je Caleb. Rádoby důležitý hybatel dění, který nakonec vždy skončí v pozici zaměnitelného statisty. Jistě, může do budoucna vyrůst, ale to neomlouvá jeho dosavadní nadbytečnost. O nesmyslně natahované flashbacku, který napříč celou sérii odhaluje jeho minulost, nemluvě. Nejenže si divák domyslí pointu dávno předtím, než tvůrci karty odhalí, ale ještě není co vyprávět. Calebova celá backstory zabírá čistého času možná nějakých pět minut. Seriál se tak neustále vrací ke stejným momentům, aby vždy jen odhalil o pár vteřin navíc. Uf.

Zbytek třetí série naštěstí celkem šlape. Sice už je to celé dávno o něčem jiném (Dolores i Maeve jsou tu v podstatě za ženské verze Terminátora), chudák Bernard se jen bezcílné plácá, aniž by věděl, co se sebou (alespoň má zábavného parťáka Stubbse) a všichni muži jsou za neschopné blbce, vyprávění má ale jasný směr, drží si tempo, vyjma finále není extra zatěžováno nekonečným filozofováním o ničem a na konci dojde i k čemusi, co lze označit za obstojné vyvrcholení (série). I akce je tentokrát dostatek, přičemž se autoři snaží svézt na kontaktní vlně Johna Wicka. Snaží je správné slovo, protože akci chybí potřebná dynamika i nějaké opravdu dechberoucí nápady v choreografii. Ale snaha o zpestření se cení.

Navzdory vysokému nasazení všech zúčastněných, vypiplaným trikům a několika sympatickým žánrovým ozvěnám ("voják" jak z Robocopa musí potěšit naprosto každého fandu osmdesátkových sci-fi) se třetí série jen těžko řadí mezi současnou seriálovou špičku. Že se brány umělého Divokého západu staly pouhou záminkou pro rozehrání třídního boje je možná nevyhnutelné zklamání, ale dá se chápat. Podobné téma jsme nicméně viděli zpracované již mnohokrát jinde a nejednou podstatně zajímavějším způsobem (a že je vše v tomhle případě zasazené do sexy sci-fi kulis z Westworld automaticky lepší show nedělá). Zachránit by to mohly postavy, ale je obtížné se u nich citově angažovat, když z podstaty věci strach o ně dávno neexistuje. Uvidíme, zda z toho autoři dokáží v budoucnu nějak osobitě vybruslit. Zatím jen staví na základech druhých. A to je málo.

Hodnocení: 60%