Recenze: Seriál Dámský gambit je novým trumfem Netflixu. Šachy už větší poctu nedostanou

Šachy jsou jistě úžasnou hrou, jejíž taktické rozhraní je natolik rozsáhlé, že skutečně vyzrálým hráčem se může nazývat málokdo. Já osobně jsem jedním z posledních, kdo by se takto nazývat mohl, neboť šachovnici jsem naposledy rozložil někdy v dětství a nejsem si nyní jistý, jestli jsem figurky posouval dle pravidel, nebo si s nimi hrál na vojáčky - sedmidílná série Dámský gambit, popisující mládí a šachový vzestup geniálně nadané dívky Beth Harmon, by tedy podle všeho neměla být podívanou pro mě. Zkušení tvůrci seriálu, protřelí scénáristé Scott Frank (Minority Report, Logan: Wolverine) a Allan Scott (Teď se nedívej), však z okrajově atraktivní látky vykřesali univerzálně oslovující zážitek, který zvládne do jisté míry zaujmout i šachové analfabety.

Příběh sleduje život a šachovou kariéru hlavní aktérky od jejích 9 let, kdy po smrti své matky nastoupila do sirotčince - zde se s magickou šachovnicí seznamuje díky místnímu správci Shaibelovi, jenž ve zvídavé dívce objeví neuvěřitelný talent. Toto výjimečné nadání pak Beth rozvíjí až ke klíčovému utkání s ruským mistrem světa, přičemž se potýká nejen s náročnými soupeři, jimiž jsou výlučně muži, ale také se závislostí na lécích, rostoucím alkoholismem a vlastní osamělostí, plynoucí také z absolutní uzavřenosti v bezpečném světě figurek a černobílých políček. A pokud bych odteď už jen detailně popisoval děj a jednotlivé zvraty, vlastně bych zase takovou škodu nenadělal - při zpětném ohledu je totiž Dámský gambit opravdu 'jen' příběhem o geniální šachistce, která při cestě na vrchol bojuje s tradiční nepřízní osudu a s návykovými látkami.

Není přitom úplně jasné, čeho chtějí celým tím melodramatem dosáhnout. Jak

to celé dopadne, je zřejmé asi tak od té chvíle, kdy Shaibel poprvé označí talent devítiletého děvčátka za výjimečný, a tvůrci se soustředí primárně na to, jak trnitou cestu na výsluní divákovi co nejvíce přiblížit hlavně emocionálně a psychologicky. A to nedělají vůbec špatně, protože Beth není navzdory její tuctové školní epizodě laciným typem asociálního outsidera a pohybuje se většinu času v prostředí, o kterém ví, že mu dominuje - i díky fantastickému výkonu Anyi Taylor-Joy, která je opravdu nejzajímavější herečkou své generace, si k ní rychle najdeme cestu a prostě chceme, aby všem těm chlapům a jejich králům vytřela zrak.

A právě emancipační rovina je asi tou, na níž tvůrci v této době hodně sázeli. Je tedy zvláštní, jak nevyužitým dojmem působí - párkrát padne zmínka o tom, že to Beth 'musí chlapům ukázat', ale divák s ní takovou touhu vůbec nemá šanci sdílet, neboť všichni soupeři se k ní chovají naprosto profesionálně a gentlemansky, popřípadě s nimi dále navazuje silné osobní vztahy a vše končí hromadným potleskem v komunistické Moskvě, po níž se hrdinka prochází jako princezna po vlastní zahrádce.

Závěrečná epizoda, z velké části situovaná na prestižní turnaj v Moskvě, je vůbec vypravěčsky zvláštní - celé střetnutí, k němuž se v průběhu série opakovaně a opatrně směřovalo skrze psychiku hlavní postavy, má na tematické úrovni náhle podobu kapitalistického praporu ve striktně organizované zemi, přičemž osobní linie v podstatě ustupuje. Tvůrci tak do popředí rázně posouvají samotné šachy, které mají, stejně jako jiné spravedlivé sporty, moc spojovat zdánlivě neslučitelné osobnosti i celé národy a ideologie.

A právě to se v součtu jeví jako jediná výrazná myšlenka, které seriál na ploše takřka sedmi hodin dosáhl - nejvíce fascinující na tom ale je, jak dobře se to celé navzdory dost plochému a samoúčelnému výsledku sleduje. A že vlastně vůbec nemusíte být šachisty, abyste to polopaticky servírované a nakažlivé vyznění spolkli. Možná za to může slušivá retro atmosféra a hudební doprovod, možná jen zmíněná Taylor-Joy a její výmluvné pohledy, ale příběh Beth mě oslovil a v momentě, kdy prozřela po zjištění, jak moc znamenala pro člověka, jenž ji k šachovnici poprvé přivedl, jsem s ní neuvěřitelně soucítil a byl jsem nefalšovaně dojat. Škoda, že se tvůrci nakonec tak utopili ve snaze zalíbit absolutně všem, od podceňovaných sociálních vrstev přes lesby až po ty opravdu nejlepší šachisty, a nedokázali tu spršku různých motivů nasměrovat k osobitějšímu a uvěřitelnějšímu vyznění.

Navzdory značné kritice, skrze níž jsem se snažil stručně nabídnout méně očividné mezery v jinak ryze líbivém diváckém zážitku, vlastně mohu Dámský gambit s klidným svědomím doporučit. Jde o herecky i řemeslně vyzrálou ódu na takticky vyspělý svět špičkových i těch méně nadaných, ale neméně zapálených šachistů, kteří se v příběhu Beth dost možná poznají a vše docení úplně jinak než já. Osobně však nedokážu přehlížet roztříštěnost vyloženě epizodních sdělení, neoriginální řešení a charakter vzpomínkových flashbacků a snahu o postihnutí velkých společenských i historických témat, která ale většinu času a v samotném finále neopouští to čarovně vtahující prostředí spravedlivé šachovnice. Že se jedná o další trumf pro rozjetý Netflix, o tom ale nelze pochybovat.

Hodnocení: 70%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE