Recenze: Seriál Dámský gambit je novým trumfem Netflixu. Šachy už větší poctu nedostanou

Recenze: Seriál Dámský gambit je novým trumfem Netflixu. Šachy už větší poctu nedostanou
Dámský gambit | Netflix
Šachy jsou jistě úžasnou hrou, jejíž taktické rozhraní je natolik rozsáhlé, že skutečně vyzrálým hráčem se může nazývat málokdo. Já osobně jsem jedním z posledních, kdo by se takto nazývat mohl, neboť šachovnici jsem naposledy rozložil někdy v dětství a nejsem si nyní jistý, jestli jsem figurky posouval dle pravidel, nebo si s nimi hrál na vojáčky - sedmidílná série Dámský gambit, popisující mládí a šachový vzestup geniálně nadané dívky Beth Harmon, by tedy podle všeho neměla být podívanou pro mě. Zkušení tvůrci seriálu, protřelí scénáristé Scott Frank (Minority Report, Logan: Wolverine) a Allan Scott (Teď se nedívej), však z okrajově atraktivní látky vykřesali univerzálně oslovující zážitek, který zvládne do jisté míry zaujmout i šachové analfabety.

Trailer:

Příběh sleduje život a šachovou kariéru hlavní aktérky od jejích 9 let, kdy po smrti své matky nastoupila do sirotčince - zde se s magickou šachovnicí seznamuje díky místnímu správci Shaibelovi, jenž ve zvídavé dívce objeví neuvěřitelný talent. Toto výjimečné nadání pak Beth rozvíjí až ke klíčovému utkání s ruským mistrem světa, přičemž se potýká nejen s náročnými soupeři, jimiž jsou výlučně muži, ale také se závislostí na lécích, rostoucím alkoholismem a vlastní osamělostí, plynoucí také z absolutní uzavřenosti v bezpečném světě figurek a černobílých políček. A pokud bych odteď už jen detailně popisoval děj a jednotlivé zvraty, vlastně bych zase takovou škodu nenadělal - při zpětném ohledu je totiž Dámský gambit opravdu 'jen' příběhem o geniální šachistce, která při cestě na vrchol bojuje s tradiční nepřízní osudu a s návykovými látkami.
Není přitom úplně jasné, čeho chtějí celým tím melodramatem dosáhnout. Jak
Anya Taylor - Joy
Dámský gambit | Netflix
to celé dopadne, je zřejmé asi tak od té chvíle, kdy Shaibel poprvé označí talent devítiletého děvčátka za výjimečný, a tvůrci se soustředí primárně na to, jak trnitou cestu na výsluní divákovi co nejvíce přiblížit hlavně emocionálně a psychologicky. A to nedělají vůbec špatně, protože Beth není navzdory její tuctové školní epizodě laciným typem asociálního outsidera a pohybuje se většinu času v prostředí, o kterém ví, že mu dominuje - i díky fantastickému výkonu Anyi Taylor-Joy, která je opravdu nejzajímavější herečkou své generace, si k ní rychle najdeme cestu a prostě chceme, aby všem těm chlapům a jejich králům vytřela zrak.
A právě emancipační rovina je asi tou, na níž tvůrci v této době hodně sázeli. Je tedy zvláštní, jak nevyužitým dojmem působí - párkrát padne zmínka o tom, že to Beth 'musí chlapům ukázat', ale divák s ní takovou touhu vůbec nemá šanci sdílet, neboť všichni soupeři se k ní chovají naprosto profesionálně a gentlemansky, popřípadě s nimi dále navazuje silné osobní vztahy a vše končí hromadným potleskem v komunistické Moskvě, po níž se hrdinka prochází jako princezna po vlastní zahrádce.
Závěrečná epizoda, z velké části situovaná na prestižní turnaj v Moskvě, je vůbec vypravěčsky zvláštní - celé střetnutí, k němuž se v průběhu série opakovaně a opatrně směřovalo skrze psychiku hlavní postavy, má na tematické úrovni náhle podobu kapitalistického praporu ve striktně organizované zemi, přičemž osobní linie v podstatě ustupuje. Tvůrci tak do popředí rázně posouvají samotné šachy, které mají, stejně jako jiné spravedlivé sporty, moc spojovat zdánlivě neslučitelné osobnosti i celé národy a ideologie.
A právě to se v součtu jeví jako jediná výrazná myšlenka, které seriál na ploše takřka sedmi hodin dosáhl - nejvíce fascinující na tom ale je, jak dobře se to celé navzdory dost plochému a samoúčelnému výsledku sleduje. A že vlastně vůbec nemusíte být šachisty, abyste to polopaticky servírované a nakažlivé vyznění spolkli. Možná za to může slušivá retro atmosféra a hudební doprovod, možná jen zmíněná Taylor-Joy a její výmluvné pohledy, ale příběh Beth mě oslovil a v momentě, kdy prozřela po zjištění, jak moc znamenala pro člověka, jenž ji k šachovnici poprvé přivedl, jsem s ní neuvěřitelně soucítil a byl jsem nefalšovaně dojat. Škoda, že se tvůrci nakonec tak utopili ve snaze zalíbit absolutně všem, od podceňovaných sociálních vrstev přes lesby až po ty opravdu nejlepší šachisty, a nedokázali tu spršku různých motivů nasměrovat k osobitějšímu a uvěřitelnějšímu vyznění.
Anya Taylor - Joy
Dámský gambit | Netflix
Navzdory značné kritice, skrze níž jsem se snažil stručně nabídnout méně očividné mezery v jinak ryze líbivém diváckém zážitku, vlastně mohu Dámský gambit s klidným svědomím doporučit. Jde o herecky i řemeslně vyzrálou ódu na takticky vyspělý svět špičkových i těch méně nadaných, ale neméně zapálených šachistů, kteří se v příběhu Beth dost možná poznají a vše docení úplně jinak než já. Osobně však nedokážu přehlížet roztříštěnost vyloženě epizodních sdělení, neoriginální řešení a charakter vzpomínkových flashbacků a snahu o postihnutí velkých společenských i historických témat, která ale většinu času a v samotném finále neopouští to čarovně vtahující prostředí spravedlivé šachovnice. Že se jedná o další trumf pro rozjetý Netflix, o tom ale nelze pochybovat.
Hodnocení: 70%
Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE